Prvních sto dnů druhého prezidentského období Miloše Zemana charakterizuje nedostatek viditelné produktivní činnosti. Ne že by prezident neprovedl několik od něj ústavou vyžadovaných formálních ústavních aktů. Většinou ale dlí v Lánech, a na Hradě ho není příliš vidět.

Kvůli únavě omezil svoje zahraniční cesty. A v plánech těch dalších se škrtá.

Mediálně nejviditelnější činy druhého prezidentského období jsou tak zatím spíše jako útržky z nějaké frašky: vyslání trojice hradních spolupracovníků do Číny, kde hledali zmizelého šéfa CEFC Jie-Ťien-mimga; jmenování trestně stíhaného Andreje Babiše napodruhé premiérem; vehementní odpor ke jmenování Miroslava Pocheho ministrem zahraničí; a demonstrativní spálení červených trenýrek během údajného happeningu na Hradě.

Mluvčí Jiří Ovčáček namítá, že se prezident věnoval moderování vzniku vlády, což je nemálo práce. S tím by se dalo souhlasit, kdyby Zeman opravdu cokoliv moderoval. Ve skutečnosti hned po volbách oznámil, že Andreje Babiše jmenuje premiérem i napodruhé, pokud nezíská důvěru jeho první vláda, což také po svém znovuzvolení skutečně udělal.

Skutečné moderování by zahrnulo kupříkladu vysvětlení Babišovi, že svoji šanci coby vítěz voleb v prvním pokusu dostal, a nevyužil ji, protože s trestně stíhaným premiérem všechny ostatní strany odmítly spolupracovat. A že ke stabilní většinové vládě vedené hnutím ANO může Česká republika dojít jen tak, že trestně stíhaný Babiš nebude stát v čele vlády.

Jenže Zeman evidentně chce trestně stíhaného politika v čele vlády, protože mu to zaručuje vliv na její chod i složení. Ta, která by po referendu ČSSD mohla vzniknout, by byla nikoliv dvojkoalicí ANO a ČSSD, opírající se o KSČM, ale trojkoalicí ANO, ČSSD a Hradu.

Zemanovi by ale nevadila ani vláda opírající se o KSČM a SPD, protože na ní by měl ještě větší vliv. I to může být jeden z důvodů (kromě dětinské pomstychtivosti za to, že ho Poche nepodpořil v prezidentských volbách) pro blokování kandidáta Pocheho na post ministra zahraničí.

Oficiálně Zemanovi vadí Pocheho údajně vstřícné postoje k migraci, což zakládá na jednom jediném blogu Pocheho, v němž se v roce 2015 přimlouval za to, aby ČR v symbolickém gestu solidarity se zbytkem EU přijala nějakých 500 uprchlíků.

Nevadí mu ale, že vládu, v níž Pocheho kvůli tomuto „prohřešku“ nechce, vede trestně stíhaný premiér. Navíc premiér, který nyní kvůli tomu, že je evidován na Slovensku jako bývalý agent státní bezpečnosti, podal na Slovensko, našeho nejbližšího spojence, žalobu u Evropského soudu pro lidská práva.

Prezident se sice pravidelně objevuje v pořadu Týden s prezidentem na TV Barrandov, ale ten se vedle poněkud rozšafného mudrování nad různými tématy, vyznačuje především tím, že Zeman uráží svoje oponenty.

Je možné, že se leccos děje takříkajíc za scénou, a veřejnost o tom tedy příliš neví. Prezident se kupříkladu zdá být velmi angažován v budoucnosti jaderné energetiky, ač jaderná energetika vůbec nepatří do jeho portfolia.

Budoucnost společnosti ČEZ a výstavba nových jaderných bloků ale evidentně velmi zajímá některé jeho spolupracovníky s vazbami na Rusko. Lze se obávat, že jejich zájmy, pokud bude Zemanova aktivita dál slábnout, nakonec budou tvořit páteř prezidentské agendy v druhém období.