Nelze si nevšimnout, že premiér Andrej Babiš, který dominuje stranické scéně a se svými oponenty chodí do otevřených, zatím obvykle vítězných střetů, se ve vztahu k prezidentovi Zemanovi chová jako jeho podřízený. V posledních dnech tak kupříkladu odmítá i jen možnost podání kompetenční žaloby na hlavu státu za to, že svým už déle než měsíc trvajícím odmítáním odvolat ministra kultury Antonína Staňka zjevně porušuje ústavu.

Podle Babiše je s prezidentem lepší se domluvit, najít kompromis. Chce prý mít s prezidentem dobré vztahy. Co na tom, že případné přinucení prezidenta k tomu, aby jednal v souladu s ústavou, není nic osobního. Mělo by jít o pravidla hry, která jsou důležitá i pro budoucnost, nikoli především o kvalitu osobního vztahu s prezidentem.

O tom, proč si Babiš počíná ve vztahu s prezidentem tak opatrně i v situaci, kdy Zeman svým jednáním fakticky podrývá autoritu premiéra, lze jen spekulovat. Někteří ústavní experti a političtí analytici se domnívají, že je tomu tak proto, že Zeman je jakýmsi garantem Babišova vládnutí. Bez něj by Babiš nebyl podruhé premiérem poté, co jeho první vláda nezískala důvěru. A pokud by padla současná vláda, Zeman by byl zárukou toho, že Babiš bude sestavovat i tu příští, už třetí v řadě.

Tento argument je ale založen na předpokladu, že Babiš by si bez Zemana v zádech nedokázal udržet podporu sociálních demokratů a komunistů, nebo si vyjednat podporu Strany přímé demokracie Tomia Okamury pro svou vládu. Ve skutečnosti neexistuje vážný důvod věřit, že by si tuto podporu s pomocí různých ústupků a politických obchodů nedokázal zajistit i bez Zemana.

Nebyl by nutně v koncích dokonce ani v případě, že by sociální demokracie odešla z vlády, což by mimochodem bez Zemanových mocenských her, jako je otálení s odvoláním Staňka, bylo ještě méně pravděpodobnější, než je tomu nyní. I kdyby ČSSD z vlády odešla, bylo by velmi těžké vyslovit Babišově vládě, doplněné o nové ministry, nedůvěru, pokud by si zavázal komunisty a SPD sliby a ústupky. A obchodník je to nepochybně zdatný.

Pokud by prezident chtěl v takovém případě blokovat jmenování nových ministrů či odvolání stávajících, jen těžko by se ubránil ústavní žalobě, pokud by se hnutí ANO přidalo k současné opozici, která má lidově řečeno plné zuby Zemanova obcházení ústavy i dalších problematických kroků.

Zdá se tedy, že Zeman drží Babiše, který si od nikoho jiného nenechá nic líbit, na pomyslném vodítku spíše s pomocí své pravomoci zastavit trestní stíhání nebo udělit milost někomu již odsouzenému. Pro Babiše by to moha být za určitých okolností poslední šance, jak uchránit sebe i svoji rodinu před vězením v kauze Čapí hnízdo. Pokud tomu tak je, může bohužel Zeman tlačit na Babiše i v případě některých vládních rozhodnutí strategického významu, jako je dostavba jaderných elektráren, kde má Hrad, jak se zdá, své vlastní zájmy, což je značně znepokojující.

Zda hlavním zdrojem Babišova málo sebevědomého chování vůči Zemanovi je skutečně kauza Čapí hnízdo, bychom se ovšem dozvěděli asi jen v případě, že by státní zástupce stíhání Babiše a jeho rodiny zastavil, a uvolnil mu tak ruce. V opačném případě budeme zřejmě dál řešit záhadu dvou Babišů: bojovného suveréna ve stranické politice na jedné straně a poněkud ušlápnutého prezidentova podřízeného na straně druhé.

ČRo Plus. 3.7.2019