Česká republika je v posledních letech v mnoha ohledech průměrnou zemí,
v níž neexistují propastné sociální a ekonomické rozdíly, a v níž se většině lidí nežije špatně, ale která zbytek světa jen zřídka zaujme nějakým svým výkonem. Čeští umělci—od spisovatelů až po filmaře--nesbírají v posledních desetiletích významné mezinárodní ceny, čeští vědci jen málokdy zazáří na stránkách prestižních vědeckých časopisů, nejlepší česká univerzita je podle posledních hodnocení až ve třetí stovce v žebříčku světových univerzit. Výjimkou z prostřednosti jsou snad jen některá sportovní odvětví.

A pak jsou zde vrcholní čeští politici. Ti jsou ovšem výjimeční bohužel nikoliv v pozitivním slova smyslu. Posledním světově uznávaným politikem byl Václav Havel. Ti, kteří jsou na špičce politické pyramidy dnes, jsou výjimeční, a už i mezinárodně známí, pro svou politickou pokleslost, porušování pravidel hry, nebo sabotování spojeneckých vztahů, na nichž závisí bezpečnost země.

V čele státu stojí prezident Miloš Zeman, který je dnes, i mezinárodně, znám především kvůli podkopávání společného postupu západních zemí proti Rusku po jeho anexi Krymu a podpoře povstalců na východní Ukrajině. Do jisté míry bizarní je i jeho politika vůči Číně, která svoji pro-čínskou angažovaností dalece překračuje snahy většiny západních politiků nastolit jistou rovnováhu mezi dobrými ekonomickými vztahy s komunistickou velmocí a obranou demokratických hodnot.

Zeman se dnes už vyznamenává převážně jen občasnými domácími excentrickými výroky, protože na zahraniční cesty do demokratických zemí už skoro nejezdí, a státníci z těchto zemí k nám na jeho pozvání též už jen málokdy zavítají. Pokud chce udělat nějaký rozruch na mezinárodní scéně, musí tedy využívat i takových příležitostí, jako je třeba oslava Dne nezávislosti USA na americké ambasádě. Tam nyní prohlásil, že americké antirasistické hnutí Black Lives Matter je rasistické, protože prý záleží na každém životě, nejenom tedy Afroameričanů,

Kdybychom chtěli být sarkastičtí, mohli bychom říci, že starý bílý muž na pár chvil opustil svoji lánskou pevnost, aby pronesl nehoráznost, která je zcela vytržena z kontextu toho, oč v hnutí Black Lives Matter principiálně jde. Tedy nikoliv o to, že snad mají životy Afroameričanů mít větší hodnotu než zbytku společnosti (což by rasistické bylo), ale o vzpouru proti skutečnosti, že pokud jste Američan černé či snědé pleti, máte mnohonásobně větší šanci než jiní lidé stát se obětí policejní brutality, žít v nuzných sociálních podmínkách, nebo se v posledních měsících stát obětí nemoci Covid-19. Je trapné, když se k tak komplexnímu fenoménu, kterým hnutí Black Lives Matter je, vyjádří způsobem, jakým to učinil Zeman, politik z malé etnicky homogenní země, který evidentně americké realitě vůbec nerozumí.

O politickou výstřednost, hraničí s mezinárodní ostudou, se stará i premiér Andrej Babiš. Poté, co Evropský parlament schválil nedávno rezoluci o tom, že je ve střetu zájmů a upozornil na problémy s rozdělováním evropských peněz u nás, Babišova vláda reagovala prohlášením, že se europarlament vměšuje do našich vnitřních záležitostí. Stalo se jen několik měsíců poté, co Babiš urazil členy rozpočtového výboru EP, kteří přijeli do naší země zjistit, jak se věci mají. České členy mise nazval vlastizrádci, předsedkyni výboru Moniku Hohlmeirevou označil za pomatenou.

Předseda EP David Sissoli nyní poslal Babišovi ostrý dopis, v němž uvádí, že europarlament schvaluje evropský rozpočet a podle evropských smluv plní i kontrolní funkci ve vztahu k tomu, jak se s evropskými penězi nakládá. Ohradil se i proti Baišovým urážkám.

Je trapné, když předseda EP musí českému premiérovi připomínat, že nejvyšší volená evropská instituce má podle evropských smluv plný mandát starat se o to, jak se kde utrácejí evropské peníze z daní evropských daňových poplatníků. Za Babišovými osobními útoky na evropské politiky a úředníky, stejně jako za reakcí jeho vlády na rezoluci EP se skrývá neomalenost, která se v konečných důsledcích může České republice vymstít. Stejně jako neomalenost prezidenta Zemana v hodnocení situace ve Spojených státech.

Skoro se nechce věřit, že by v případě těchto dvou vrcholných českých politiků mělo platit heslo, že každý národ má takové politiky, jaké si zaslouží.

ČRo Plus, 2.7.2020