Rusko v posledních dnech rozehrálo politicko - psychologickou hru, která se zdá být reakcí na podepsání česko-americké smlouvy o umístění amerického protiraketového radaru na českém území.

Na podpisech pod smlouvou ještě neoschnul inkoust a média informovala o prudkém snížení ruských dodávek ropy do České republiky. I když nikdo z nejvyšších politických kruhů v Moskvě nepotvrdil, že šlo o reakci na podepsání smlouvy, a jako důvod byly uváděny technické problémy či potřeba ruských vývozců ropy uspokojit přednostně turecký trh, přece jen bylo těžké vysvětlit, proč podobné technické či obchodní problémy neměly vliv na ostatní země ve střední Evropě, k nimž ropa také plyne ropovodem Družba.

I bez rozvíjení dalekosáhlých konspiračních teorií se mohlo přinejmenším jevit jako možné, že si ruská strana snaží snížením dodávek ropy do České republiky ověřit, jak pevné je odhodlání českých politiků ohrozit v zemi, silně závislé na ropě z Ruska, ekonomickou prosperitu kvůli radaru. Možná šlo také o test toho, jak by Česká republika reagovala, kdyby došlo skutečně takříkajíc na lámání chleba.

Reakce českých politiků byly rozpačité. Veřejnost ujišťovali, že Česká republika má potřebné rezervy a snad i náhradní řešení, ale přece jen se nebylo možné ubránit pocitu, že v českých politických kruzích vypukla mírná panika.

Pokud bylo snížení dodávek ropy opravdu určitým testem, ještě více než na české politiky byl zaměřen na českou veřejnost. Rusové dobře vědí, jak nepopulární je americký radar ve velké části české veřejnosti a tak si možná potřebovali odpovědět na otázku, zda náznak vydírání s pomocí ropy vzedme v české veřejnosti vlnu odporu proti Rusku anebo naopak ještě více posílí odpor k americkému radaru.

I tady se Rusům dostalo odpovědi, kterou potřebovali: podle posledního průzkumu veřejného mínění odpor proti radaru mezi Čechy vzrostl. Tento poznatek se může Rusku dobře hodit, pokud by chtělo přikročit k dalším nátlakovým akcím v době, kdy se český parlament bude zabývat ratifikací česko - americké smlouvy.

Že šlo od začátku o výše zmíněnou politicko - psychologickou hru, spíše než o technické problémy, naznačuje i nenadálá intervence premiéra Vladimíra Putina, který nařídil, aby všechny dodávky ropy do České republiky byly plně obnoveny. Ti, kdo věřili, že ruská kapitalistická ekonomika je nezávislá na státu do té míry, že snížení dodávek ropy do České republiky je jenom obchodně - technický problém soukromých ruských firem, který se netýká ruského státu, mají v podobě zásahu Putina odpověď.

Navíc odpověď, která má své dobře promyšlené psychologické pozadí. Poté, co nás Rusové, řečeno lidově, nechali vykoupat v pochybnostech o tom, zda by nám v reakci na smlouvu o radaru nemohli přiškrtit dodávky ropy, prezentuje se Putin jako rozumný politik, který to-zatím-s Čechy myslí dobře. Jeho gesto bude mít bezpochyby určitý dopad na české veřejné mínění. Už proto, že v Putinově gestu není obsažen jen prvek velkorysosti a vstřícnosti vůči České republice, ale i implicitní hrozba: pokud totiž může zasáhnout u ropných společností politicky ve prospěch České republiky, jistě by mohl nařídit i omezení či zastavení dodávek.

K tomu všemu se přidává informace v ruském deníku Izvěstija, že Rusové údajně uvažují o využití kubánských letišť coby základen pro své strategické bombardéry, které by mohly na Kubě tankovat při svých pravidelných letech okolo planety. Informace údajně pochází od nejmenovaného vysoce postaveného zdroje v ruské politice.

I tato informace je nejspíše dalším krokem v ruské psychologické válce proti umístění amerického radaru na českém území a souvisí s předešlými prohlášeními, že Rusko možná podnikne odvetná vojenská opatření, jako je například přemístění některých raketových systémů z východní části Ruska blíže k hranicím střední Evropy.

Ať už je pravda o ruských bombardérech na Kubě jakákoliv, už sama tato informace otestuje zajímavým způsobem logiku amerického záměru umístit na českém území radarovou základnu. Rusové totiž mohou argumentovat, že když Američani tvrdí, že radar není namířen proti Rusku, a že Rusko je dnes spíše partnerem USA, než jeho nepřítelem, pak by jistě USA neměly nic namítat, když si Rusko při sledování svých globálních zájmů zřídí základny nedaleko USA podobně, jako si USA zřizují základny nedaleko hranic Ruska.

Někteří američtí i čeští politici budou jistě argumentovat, že USA chtějí umístit radar v České republice v reakci na konkrétní hrozby, jenže Rusko může argumentovat, že globální hrozby jsou různé, a pokud se USA snaží takovým hrozbám čelit stavbou strategických zařízení na ruském zápraží, jistě má Rusko právo chránit svoje zájmy na zápraží americkém.

Ve skutečnosti jde nejspíš-podobně jako v případě omezení dodávek ropy do České republiky-o test. Rusové v podobě této zatím mlhavé hrozby docela chytře ukazují, že americký projekt protiraketové obrany by mohl ve skutečnosti vyvolat globální bezpečnostní nestabilitu. Rusko vlastně staví Čechy i Američany před otázku, zda opravdu chtějí kvůli radaru znovu vytvořit atmosféru-když už ne přímo realitu-bipolárně rozděleného světa.

Důležitá bude americká reakce. Pokud by totiž američtí politici příliš hlasitě a jednostranně tvrdili, že USA mají právo budovat svá strategická zařízení kdekoliv na světě, včetně zemí, které jsou ruskými sousedy, zatímco Rusko, které dnes oficiálně už není americkým nepřítelem (a radar prý není namířen proti němu) právo budovat strategická zařízení nedaleko Ameriky nemá, může si mnoho lidí v USA i České republice a Polsku začít klást otázku po skutečných amerických záměrech.

ČRo 6, 23.7.2008