Výkonná rada Občanské demokratické strany vydala silné prohlášení, v němž vyjadřuje podporu Gruzii v konfliktu s Ruskem a zasazuje se o co nejrychlejší přijetí Gruzie do NATO. Ač v prohlášení nebyl zmíněn prezident Václav Klaus, ODS vlastně reagovala i na jeho proruské stanovisko.

Když někteří analytici, včetně autora těchto řádků, před volbou prezidenta varovali, že Klaus bude po svém zvolení neřízená střela, ujistil nás proklausovský tábor v médiích, že Klaus si bude svého druhého období jen užívat a hrát roli rozvážného státníka. Když kritici Klause připomínali, že nositel Puškinovy ceny Klaus, udělené mu Vladimírem Putinem, je do té míry proruský, že se jeho postoje ve velkých krizích téměř neodchylují od ruské zahraniční politiky, dozvěděli jsme se, že Klaus je prostě „svůj“ a jeho kritici přehánějí.

Podobně zlehčovány byly i argumenty, že na premiéra a předsedu Občanské demokratické strany Mirka Topolánka čekají krušné časy, pokud dosáhne toho, oč veřejně tolik usiloval—tedy znovuzvolení Klause. Ten teď po roztržce s vládou ohledně gruzínského konfliktu jen slibuje, že se na vládu bude „mračit“, hlavní útok ovšem ještě přijde. Není nepravděpodobné, že nějakou roli v něm bude hrát Vlastimil Tlustý a lidé okolo něj.

Nyní se ukazuje, že snad jediné, v čem se kritici Klause mýlili, byl odhad intenzity, s níž se pustí do prosazování názorů, které hrají přímo do rukou Kremlu. Je podivné, že takzvaným euroskeptikům ve vedení ODS, kteří papouškují Klausovy názory na Evropskou unii, ještě nedošlo, že i jeho útoky na EU jsou plně v souladu s tím, čeho chce dosáhnout Moskva. Jinými slovy: pokud jsou mnozí politici ODS nyní kritičtí ke Klausovi kvůli jeho postojům k Rusku v gruzínské krizi, nevidí si na špičku nosu, když souhlasí s jeho názory na EU, neboť ty jsou součástí stejné Klausovy hry. Bohužel zatímco v otázce Gruzie se snad vedení ODS, pokud jde o prezidenta, konečně otevřely oči, ve svém euroskeptismu ještě stále hraje společně s Klausem ruskou kartu.

Před volbou prezidenta byl jedním z nejaktivnějších podporovatelů znovuzvolení Klause politolog Bohumil Doležal, který je jinak ke Klausovi kritický. Vítězství Klausova protikandidáta Jana Švejnara by prý bylo vítězstvím naivních sil Pravdy a lásky, které se ve své nenávisti ke Klausovi neváhaly spojit s Paroubkovou sociální demokracií a s komunisty. Paroubkova ČSSD je prý nebezpečná jak svým odporem k americkému radaru, tak svými iluzemi o Rusku.

Podíváme-li se ale na prohlášení ČSSD k rusko-gruzínskému konfliktu, nejsou jednostranně proruská—rozhodně ne do té míry, jako prohlášení Klausova. ČSSD viní Gruzii především z toho, že se nechala ruskými provokacemi vtáhnout do konfliktu, který tak zbytečně spustila, ale zároveň říká, že ruská reakce, zahrnující okupaci částí Gruzie, je nepřiměřený akt agrese.

Švejnar je ve svých prohlášeních ještě jednoznačnější. I on sice kritizoval Gruzii za to, že umožnila svým útokem na Jižní Osetinsko Rusku situaci zneužít, ale samotné Rusko jednoznačně odsoudil. Jeho prohlášení se v mnohém blíží současným stanoviskům ODS.

Je naprostou záhadou, proč si ODS nebo lidé jako Doležal mysleli, že zvolení Klause, na rozdíl od zvolení Švejnara, nějak posílí naší celkovou bezpečnost. Ta se totiž opírá nejen o dobré vztahy s USA, ale i s EU. USA nám snad mohou v případě ohrožení pomoci vojensky, ale bezpečnost má, zejména v dnešní době, i svoji energetickou dimenzi, a v ní musíme jednoznačně spolupracovat s EU a usilovat o co největší evropskou integraci.

Pokud v prezidentské volbě někomu vadilo, že by Švejnar, aby byl zvolen, potřeboval hlasy komunistů, měl se snažit přesvědčit alespoň část ODS, aby volila Švejnara, nikoliv souhlasit se zvolením Klause jenom proto, že ten se mohl teoreticky stát prezidentem i bez podpory komunistů. Nakonec byl Klaus tak jako tak zvolen i zásluhou komunistů, kteří se zdrželi hlasování a tím mu pomohli. A navzdory tomu, že tentokrát neobdržel ani jediný komunistický hlas, je to právě KSČM, která má z jeho současných názorů největší radost.

Nyní bude Klaus na Hradě do roku 2013 a má tudíž potenciál natropit ještě hodně škody. Ať už jsou jeho proruské postoje výrazem idealismu nebo naopak nějakých vazeb, o kterých česká veřejnost zatím neví, jsou pro Českou republiku nebezpečné. ODS má šanci mu v jeho postupné destrukci prozápadního směřování naší země zabránit, jedině pokud prozře i v otázce Evropské unie a tím ho v zahraniční politice ještě více izoluje.