Ať už si v těchto dnech člověk otevře kterékoliv noviny, číhá na něho rozhovor s jedním z údajných zakladatelů údajné pravicové strany, která bude údajně soupeřit o voliče s údajně zdiskreditovanou Občanskou demokratickou stranou. Z rozhovorů se dozvídáme, že zakládání strany je v plném proudu, je to projekt profesionální, a nebudou se tudíž opakovat tragikomické chyby kavárenských intelektuálů, kteří se pokoušejí čas od času založit nějakou středovou liberální formaci.

Pravicová média z nové strany šílí, jenom se nemohou shodnout na tom, kolik těch nových stran vlastně bude. Jednu zakládá bývalý spolupracovník Václava Klause Petr Havlík, další současný spolupracovník Václava Klause Petr Mach. Občas se také, poněkud tajemně a v náznacích, mluví o straně, kterou prý zakládají prezidentovi spolupracovníci na Hradě.

Jelikož Mach a Havlík se od sebe navzájem distancují, máme v případě hradních úředníků co do činění buď s nějakou třetí stranou, anebo podporují jeden ze dvou zmíněných projektů. Pak je ovšem ještě také řeč o české pobočce hnutí Libertas, které založil a do celoevropské podoby přebudovává kontroverzní irský podnikatel Declan Ganley.

Možná by toto rozbujelé zakládání pravicových stran nebylo tak zajímavé, kdyby se neproslýchalo, že nějakou novou stranu podpoří sám prezident Václav Klaus, který se nedávno rozešel s ODS. Potíž je, že nevíme, kterou.

Stranu bývalého spolupracovníka Havlíka? Stranu současného spolupracovníka Macha? Nebo stranu hradních úředníků, kteří se už nemůžou dívat na to, jak nemožně si ODS vede? Anebo všechny dohromady? Nebo že by český prezident nakonec osobně zaštítil pobočku hnutí Declana Ganleyho?

Klaus je v každém případě v celém dramatu ústřední postavou. Vždyť po nějaké nové pravicové straně by neštěkly dokonce ani pravicové deníky, kdyby se nemluvilo o jejím možném propojení s Klausem. Při vší úctě k zakladatelům: Koho by jinak zajímala strana, kterou by vedl suchopárný Mach nebo neúnavný promotér sebe sama Havlík?

A kolik lidí skutečně zajímají takzvaně ryzí pravicové myšlenky a ryzí euroskepticismus? Mach a Havlík jsou velcí idealisté, pokud si myslí, že získají potřebnou masu voličů brojením proti Evropské unii a vzýváním nespokrvněného konzervatismu či liberalismu. Česko není Polsko, kde by se mohli opřít o konzervativní populismus katolického venkova.

Klaus je ovšem něco jiného. Pro mnoho lidí je ještě stále váženým symbolem, má pro ně potřebné charisma. Má i svou mocenskou bázi. Za novou stranou půjdou mnozí voliči jen kvůli němu.

Proto není jasné, proč se média předhánějí v nabízení portrétů Macha a Havlíka.
Nová strana má šanci uspět, pouze když to bude Klausova strana. Klidně by se tak i mohla jmenovat. I její program bude definován horizonty Klausova myšlení (a v poslední době stále více i nálad). Není třeba pro ní vymýšlet složité programové prohlášení, stačí odkaz na www.klaus.cz

Jenže celý ten humbuk se nakonec ukáže být nejspíš jen mediální bublina. Klaus, ač je stále výstřednější, by totiž musel být totiž už úplně mimo realitu, kdyby svoje jméno spojil s novým stranickým projektem. Pokud zůstane „jen“ prezidentem, bude mít až do konce volebního období slušnou podporu, protože nejpopulárnějším politikem v zemi je vždy prezident.

Pokud by podpořil stranický projekt, ukázalo by se velmi rychle, jaká je skutečná podpora jeho názorů ve společnosti. Mohlo by se dost snadno stát, že by nebyla příliš vysoká, dokonce ani ve srovnání s chřadnoucí ODS. A takového risku se Václav Klaus jistě rád vystříhá.