Dějinný okamžik jménem Obama

21. 01. 2010 | 19:53
Přečteno 4246 krát
Barack Obama, od jehož nástupu do úřadu amerického prezidenta uplynul rok, nebude schopen naplnit očekávání, která byla do jeho prezidentství vkládána, neboť nejdůležitější zápis do historie, o který se kdy mohl zasloužit, se odehrál už v okamžiku, kdy byl zvolen. Nic z toho, co může ještě vykonat, nepřekoná historický průlom, kdy se v jeho osobě stal prezidentem nejmocnější země světa Afroameričan, syn přistěhovalce z Keni.

Obamovo vítězství v prezidentském klání naplnilo ideu, jež žila v představivosti velké části americké veřejnosti, přičemž mnoho Američanů zároveň do poslední chvíle nevěřilo, že by se mohla uskutečnit. Obama se tak stal naplněnou aspirací, jejímž uskutečněním společnost ve vzácných chvílích historie překvapí, ba možná šokuje sebe samu.

Přeměna politika v symbol ještě před tím, než mohl vůbec něco konkrétního vykonat, ovšem znamená, že jeho činy ve funkci – jakkoliv třeba pozitivní – budou vždy umenšeny nepřekonatelnou intenzitou politického dramatu, který z něho učinil symbol. Moderní společnost má navíc tendenci zaměňovat tento druh intenzivně medializované politické změny, jež může snadno mutovat do podoby kýče, za revoluci. O změnu společenského řádu ovšem v případě Obava zvolení nešlo a nejde.

Přesto: takových momentů, jako je Obamův vzestup do pozice nejmocnějšího člověka světa, není v historii mnoho, a většinou se nemohou odehrát bez jedinečné souhry okolností, k nimž v tomto případě patřil nejen krach neokonzervativismu a náboženské pravice, jež ideologicky podpíraly Bushovu vládu, ale také neúspěchy tehdejší zahraniční politiky, únava z války v Iráku a v neposlední řadě i propuknuvší ekonomická krize. Všechny tyto okolnosti vytvořily poptávku po radikální změně.

***

Když se historická nepravděpodobnost nebo zdánlivá nemožnost stane skutečností, píší se vzácné okamžiky historie, jež se stávají dějinami téměř v reálném čase. Obamovo zvolení bylo takovým dějinným okamžikem, stejně jako jím byla o generaci dříve volba Nelsona Mandely, Václava Havla nebo Lecha Walesy, nebo ještě dříve nástup Mahatmy Gándhího do čela Indie či zvolení TGM prvním prezidentem Československa.

Historie v takových okamžicích hraje hlavní roli, protože jen zásluhou souhry mnoha specifických okolností se může nepravděpodobnost stát skutečností. Jinými slovy: Idea, ač zdánlivě neuskutečnitelná, se zhmotní do podoby Historie.

Když se Obamovi kritici podivovali nad tím, že právě tento americký prezident dostal Nobelovu cenu za mír, zcela jim uniklo, že tuto cenu tentokrát dostala Idea, do níž se promítají takové hodnoty jako tolerance nebo smíření.

Uskutečnění ideálu, jakým bylo zvolení mladého černošského senátora prezidentem USA nebo zvolení disidenta vláčeného komunistickými kriminály prezidentem Československa, samozřejmě vyvolalo nepřiměřená očekávání. Jestliže je možný takový politický zázrak, proč by nebyly ve spojení s osobou, kterou si dějiny vybraly v daném okamžiku tak překvapivě za hrdinu, možné i další?

Od Havla se očekávalo, že silou své autority, kterou mu nepravděpodobný dějinný okamžik propůjčil, bude schopen nastolit jakousi historickou spravedlnost, například v podobě naprostého rozchodu se vším, co reprezentoval komunistický režim. Od Obamy mnozí očekávali naprostý rozchod s dědictvím Bushovy éry, dovedený možná až do podoby změny paradigmatu, v němž se ustálilo fungování světa v posledních desetiletích.

Je-li ale někdo katapultován historií do pozice, v jaké se ocitl Masaryk v roce 1918, Havel v roce 1989 či před rokem Obama, vůbec to ještě neznamená, že mohou změnit základní paradigma systému, v němž účinkují. Zůstaneme-li u příkladů těch tří, je oním paradigmatem osvícenstvím zformovaná industriální civilizace, opírající se víru v pokrok a racionalitu.

***

Zvolení Masaryka, Gándhího, Havla, Walesy, Mandely nebo Obamy je uchopitelné v rámci tohoto systému jako potvrzení nároku na spravedlnost a racionální usilování o dobro, jež má v sobě západní civilizace zakódován. Masaryk reprezentoval vznik nového státu a přechod od monarchie k republice, Havel ztělesňoval přechod od komunistické diktatury k demokracii a vítězství v boji za lidská práva a Obama nyní reprezentuje uskutečnění myšlenek tolerance, práv menšin a multikulturní pestrosti, jakož i absolutní naplnění „amerického snu“.

Žádný z nich ale nereprezentuje rozchod s hodnotami západní civilizace, neboť všechny hodnoty, které právě oni symbolicky ztělesňují, už byly v podobě ideálů v této civilizaci přítomny a usilovaly o svou realizaci. A vně základního paradigmatu systému není ani – někdy více, jindy méně – patologická situace v politickém i jiném provozu společnosti, jejíž odmítnutí je vyneslo k moci. Dokonce i komunistický režim, jehož pád byl symbolizován zvolením Havla nebo Walesy za prezidenty svých zemí, vycházel z racionalistických nároků osvícenství, jakkoliv se nakonec ukázal být jen hodně nepodařeným dvojčetem liberální demokracie.

Toto konstatování je důležité, mluvíme-li o očekáváních. Vůdci jako Masaryk, Havel, Mandela či Obama musí nutně zklamat očekávání dvou skupin lidí. V té první jsou ti, kdo mylně zaměňují vzestup tak nepravděpodobných postav na vrcholek moci za revoluční přeryv, který může změnit celý systém. Druhou skupinu tvoří lidé, kteří si zásadní změny nepřejí, naopak se obávají, že změnu, jakou je například zvolení liberálního černošského politika do čela nejmocnější země světa a protektora západní civilizace, systém neunese.

Jinými slovy: zklamáni jsou v takových okamžicích jak radikálové bojující proti systému, tak konzervativci bránící společnost před jakoukoli změnou.

***

Obama ovšem hned po svém zvolení, vlastně ještě před oficiálním nástupem do funkce prezidenta, ukázal, že rozhodně nemíní měnit základní předpoklady, z nichž vyrostla americká demokracie a celá západní industriální civilizace. Ba že dokonce ani nemíní popřít washingtonský establishment, proti kterému se vymezoval ve volební kampani.

Aktivní spoluprací s Bushovou vládou na přijetí záchranných injekcí do amerického hospodářství ukázal, že politický „zázrak“, jež ho vynesl k moci, nikterak nepřispěl k tomu, aby vybočil z logiky systému. Tedy na jedné straně z přesvědčení o neustálém pokroku skrze lidský rozum, jenž nakonec zajistí, že zítra bude lépe než dnes, což v praxi znamená, že dnešní dluhy splatí náš zítřejší růst. Na straně druhé pak z přesvědčení, jež definitivně zvítězilo po pádu komunismu, že navzdory možným i reálným poruchám kapitalistického systému racionalitu v ekonomice nakonec zajistí nejlépe neviditelná ruka trhu, kterou můžeme přinejlepším korigovat.

Podsouvají-li mu dnes kritici jakési socialistické zásahy do ekonomiky, zkreslují skutečnost, protože injekce do amerického hospodářství a znárodňování některých finančních institucí i firem začalo ještě za Bushovy vlády. Debatu lze vést spíše o tom, zda tyto injekce a intervence vlády v soukromém sektoru byly zbytečně velké, jenže tato debata je odsouzena zůstat ve světě hypotéz a teorie už proto, že nevíme, jak by se chovala republikánská administrativa, kdyby prezidentský úřad znovu získal republikán.

Obama také nemohl vystoupit z rozjetého vlaku americké zahraniční politiky, v níž figurovaly války v Iráku a Afghánistánu, snaha zastavit íránský jaderný program či tlak na jaderné odzbrojení Severní Koreje. Co změnit mohl, byl styl: ústup od ideologizování k věcnému řešení problémů, od agresivního unilateralismu k dialogickému multilateralismu. A to se mu vcelku podařilo.

Hysterie těch, kteří ho kvůli této změně stylu obviňují z naivity a nedostatku odpovědnosti vůči bezpečnosti západního světa, je stejně směšná, jako hysterie těch, kdo doufali, že Obama, měl-li by k tomu vůbec chuť, bude schopen silou své autority změnit chování industriální civilizace ve směru jakési zásadní ekologické revoluce.

Obama ovšem dosáhl přinejmenším jedné výrazné změny. Podařilo se mu vyhrát první kolo bitvy o největší změny v americkém systému zdravotnictví od poloviny 60. let minulého století. Tvrdí-li jeho kritici, že svou obrovskou popularitu promarnil, ignorují, že v kontextu americké politiky a legislativního procesu je získání potřebných většin v obou komorách amerického Kongresu v případě tak zásadní změny malým zázrakem, a to dokonce i ve světle skutečnosti, že byl reformní balík nakonec přijat v rozmělněné podobě.

***

Pokud bychom chtěli Obamu spojovat s nějakými zásadními změnami, pak si je třeba všímat spíše těch jeho kroků, o nichž se tolik nediskutuje, zejména posunutí těžiště amerických zájmů ze Západu nad Východ a ze Severu na Jih. Ačkoliv Evropa zůstává primárním spojencem Ameriky, Obama je první americký prezident, který se rozhodnul politicky reflektovat vpravdě revoluční globální přeskupování sil v podobě rostoucího vlivu Číny, Indie a Brazílie. A který si uvědomuje, že udržet světovou bezpečnost a stabilitu bude nemožné, pokud se budou zvětšovat již beztak propastné ekonomické rozdíly mezi bohatými a chudými částmi světa.

Tento nový geopolitický pohled pochopitelně irituje mnoho politiků a analytiků ve východní Evropě, neboť jejich geopolitická osa, vytvořená traumaty studené války, je nastavena jinak. Posmívání se americkému prezidentovi kvůli údajné naivitě ve vztazích s Ruskem, například v podobě snah o jaderné odzbrojení či přehodnocení americké protiraketové obrany, ovšem obstojí pouze v myšlenkově zakonzervovaném prostředí našeho regionu, který má nejen potíže reflektovat prudce se měnící geopolitickou realitu, ale na rozdíl od Obamovy administrativy přeceňuje vojenské a další možnosti ropného „emirátu“, jímž dnešní Rusko v podstatě je.

***

Většina „revolučních“ nadějí, které jsou do Obamy vkládány, je odsouzena k zapomnění především proto, že jsou založeny na chybném chápání zásadních historických změn. Politici jako Obama nebo před ním Havel, Mandela či Walesa jsou symboly určitých historických přeryvů v širším kontextu, který se sám nijak výrazně nemění. Jejich činy mohou samozřejmě reflektovat hlubší změny, nebo je částečně urychlit, ale zásadnější proměny civilizačního paradigmatu se obvykle dějí mimo pozornost společnosti.

Posedlost mediálního věku vizualizací a dramatem, s jeho záplavou povrchních informací, ještě více znesnadňuje detekci změn a trendů, jejichž dopady mohou být vskutku revoluční. Politici Obamova typu jsou důležití jako inspirace, jenže nositeli skutečných změn v historii téměř nikdy nejsou ti nejvíce viditelní, ačkoliv právě jimi jsou moderní média posedlá.

Mezi těmi, kdo reprezentují zásadní historické změny – chcete-li revoluce, jež převrací způsob myšlení o světě a v důsledku toho i celé společenské, někdy i civilizační řády – jsou třeba Konfucius, Budha, Ježíš, Mohamed, Aristoteles, Luther, Diderot, Voltaire, Darwin, Newton či Marx. Jména politiků bychom v tomto seznamu, který lze samozřejmě rozšířit, hledali marně. A to jak těch, kteří reprezentují naději na změnu k lepšímu, tak ty, kteří reprezentují temné kapitoly historie.

Dějinný okamžik jménem Obama byl a je samozřejmě nezapomenutelný a v mnohém inspirativní, ale nikdy to nebyla a nemohla být událost, která radikálním způsobem změní fungování naší civilizace. To jistě mnozí považují za dobrou zprávu, jiní ale za znamení, že jestliže ani takový dějinný okamžik není schopen posloužit coby katalyzátor změn, jež by se postavily do cesty tomu, co Václav Havel nazval tupým samopohybem naší industriální civilizace, nečeká nás v příštích desetiletích nic dobrého.

Právo, příloha Salón, 21.1.2010

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen pro korektní a slušně vedenou debatu. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. Pokud Váš text obsahuje hrubé urážky, vulgarismy, spamy, hanlivá komolení jmen, vzbuzuje podezření z porušení zákona, je celý napsán velkými písmeny či jinak odporuje zdejším pravidlům, vystavujete se riziku, že jej editor smaže.
Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů.
Libor Stejskal, editor blogů (blogy@aktualne.cz)

xyz.xx napsal(a):

To vysvetluje takovou zahorklost a "blbou naladu" v nasi spolecnosti. Levicaci cekali od zmeny nastoleni dokonaleho socialne citliveho zrizeni kde si budou vsichni rovni doopravdy a ne jen slovy tech rovnejsich. Pravicopve zamereni konzervativci a liberalove zase cekali vice svobody a mene urednicke masinerie. Zklamani jsou vsichni a presne jak pise Pehe, Havlovi zustal jenom ten prevratny okamzik kdy disident sel temer z vysetrovaci vazby rovnou na hrad.

Vse je to jenom o tom ze lide nejsou schopni racinalniho mysleni, ze ocekavaji vzdy vic nez kdy jsou schopni a mohou dostat. Na jednu stranu je to hybnou silou pokroku, na druhou strenu zdrojem frustrace. Hm, da se s tim neco delat a je to vubec zadouci ?

Ja si myslim ze odpoved zni dvakrat ne.
21. 01. 2010 | 20:09

RA napsal(a):

Obama, jako správný socialista nasliboval vše všem, i když věděl, že tyto sliby splnit nemůže. Stavěl se do role mesiáše, ale voliči na jeho sliby nechtějí zapomenout, proto jeho popularita jde cu grunt. Obama by ovšem na své sliby zapomněl rád, vždyť prezidentem už je, že.
21. 01. 2010 | 20:15

Béda napsal(a):

p. Pehe,

nač tolik slov.

Jak Obama tak Havel naslibovali na své cestě vzhůru hory doly (jistě si každý dokáže najít jejich volební řeči a sliby)a pak se svými sliby po zvolení neřídili.

Z Havla se stal časem kupř. humanitární bombardér, rozvraceč jednoho z mála konkurenceschopných odvětví ekonomiky a zavírač politického oponenta do vězení v čase své volby - proti čemuž se vůbec neohradil.
Obama nezavřel Guantanámo, nezrušil mučení, pouze se snaží problém kosmeticky transformovat, neukončil války, s Rusy namísto silové hry hraje diplomatického betla...

Původní ikony se časem ukázaly pouze jako prázdné pozlacené šidítko, kdežto a Gándhí a Mandela žádnými šidítky nebyli.
21. 01. 2010 | 20:22

wbgarden napsal(a):

Budu neustále opakovat, v příštích desetiletích nás čeká spousta nádherných věcí. S tím samozvaní proroci a jiní strašiči, zvěrstevzvěsti a globální ohlupovači nic nenadělají..
Jinak se prosím podívejte, co bylo říkano o obamě před rokem. Děkuji
Ó bama mia
Veselé krizování a vepřové chřipkování...
http://www.xoxma.lv/uploads...
21. 01. 2010 | 20:41

Lipo napsal(a):

Proč je tak důležitá změna v americkém systému zdravotnictví pro českého občana? Má to nějaký podstatný vliv na jeho každodenní život? Že se o tom stále tak píše.
21. 01. 2010 | 20:49

Ládik napsal(a):

Pokud to Obama podělá tak, jako Mandela, tak nevím, kam budou Amíci utíkat.
21. 01. 2010 | 20:49

Béda napsal(a):

Ládík,

Obama je pouze hasič spáleniště.
Žhář již je spořádaně uklizen, aby výsledek mohl slíznout jeho nástupce.
21. 01. 2010 | 20:51

babča napsal(a):

Já mám rovněž Ideu, do níž se promítají takové hodnoty jako tolerance nebo smíření, tak chci taky Nobelovu cenu.
21. 01. 2010 | 20:57

Čochtan napsal(a):

Béďo,
Gandhi přivedl Indii až k občanské válce a rozdělení na Indii a Pakistan. Byl zabit vlastními lidmi.

A Mandela ? Co zbylo z té krásné země ? Bordel a kriminalita. I ti černoši se mají hůř.
21. 01. 2010 | 21:02

Béda napsal(a):

Čochtan,

touto logikou byste mohl zpochybnit i nehynoucí dějinný vklad taťky Masaryka (rozbití R-U) a taťky Havla (rozbití Č-SR + pomlčková válka).

PS: Nevím jestli apartheid a britská kolonizace (východní Indie) byly pro obyvatele těchto zemí tím pravým ořechovým. To byste se musel zeptat spíše původních obyvatel těch zemí.
21. 01. 2010 | 21:08

wbgarden napsal(a):

Budu neustále opakovat, mládí světa, festivaly, atd, to už známe, to už se jednou hrálo a od té doby teče furt krev...
ó bama mia...
http://kaifolog.ru/uploads/...
21. 01. 2010 | 21:10

aa napsal(a):

další věřící, že Obama je spasitel lidstva.
Ne, jen další v řadě populistů, kteří jen slibují a slibují...
21. 01. 2010 | 21:10

Béda napsal(a):

aa,

Obama nasliboval, že to spíleniště po Bushovi uhasí. Prozatím, jak to tak vypadá skutek utek a zůstalo jenom u slibů.
21. 01. 2010 | 21:13

karelhá napsal(a):

Pane Pehe, vadí mi označování B.Obamy za Afroameričana, je to přece pravda jen napůl. Někdy to měl díky tomu sice lehčí, jistě zásluhou americké babičky a dědy, celkově ale asi ne. Sám nevím, jak původ prezidenta BO označovat, slovo mulat se mi zde nelíbí. Ale mám pocit, že jeho původ je velkým symbolem kompromisu právě v USA.
Ještě tak najít náhradu místo slova Afroameričan.
Jinak, pane Pehe, jsem si chutí přečetl.
21. 01. 2010 | 21:26

lenox napsal(a):

Každý politik, má-li si získat přízeň voličů, se musí uchýlit k populismu. Jestli je to populismus oslovující spíše pravé, či levé je zcela jedno. Otázkou je pouze míra naivity nespokojeného voliče, o kerého vlastně jde. Důležité je pouze to, aby nebyl naivní ten politik, což je minimálně u jednoho z výše jmenovaných evidentní. Americkou ekonomiku Obama nevyřeší. Myslím si, že to je pro svět zatím problém č. 1. V tomto směru držím Obamovi palce. O udílení Nobelovy ceny za mír mám svůj názor z doby, kdy tuto cenu dostal Jasir Arafat.
21. 01. 2010 | 21:32

Teo napsal(a):

Již ve Starém Římě....
Kdo kdy četl historické romány dokumentující časy Starého Říma, ten jistě ví kolik osobností stanulo v čele téhle dávné mocnosti. Kolik z nich jich bylo osvícených a nedali se unést pocitem své nadřazenosti vlivem moci. Tahle tisíciletá říše je studnicí poznání v otázkách moci. Je i studnicí poznání v rámci demokracie, vládnutí většiny i menšiny, podle toho, která z nich se dokázala chopit moci. Je studnicí poznání i v možnosti zneužití demokratických principů k diktátorskému způsobu držení moci.
Vše už jednou v nějaké podobě bylo na téhle planetě, kde homo sapiens je největší predátor přírody. Jen ta technika stále jde kupředu a zdá se že až nezávisle na člověku. Protože myšlení lidí se nemění v čase. Jen jejich poznatky z vědy - poznání přírodních zákonů, to roste geometricky v čase. Kapacita myšlení lidského jedince jakoby byla jednou daná a nehne se kupředu. Vlastnosti lidí jsou stejné jako před věky.
Není nic platné vyjmenovávat lidem zasloužilé osobnosti, snažit se tyto osobnosti očistit od nánosu pomluv, mýtů, lží a zbožných přání představ doufajících. Společnosti si tak jako tak budou muset prožít svá nevyhnutelná zklamání ze svých neoprávněných představ o budoucnosti. Kdo je dost inteligentní, ten nemá problém s uvědoměním si své vlastní chyby v původní představě o osobnosti. Kdo je hlupákem od přírody, tomu není žádné pomoci. Žel máme systém natolik demokratický, že i hlupáci mají volební právo. Asi to ani jinak nejde, než celoživotně a po celé věky bojovat s hlupáky. Sysifofský boj, jenž nelze vyhrát a jenž se nesmí nikdy vzdát.
Co je plus na volbě "afroameričana", to lze nalézt a pojmenovat. Nelze ale rezignovat na kritiku v zájmu onoho nalezeného plus. Je zcela lhostejné, jestli Havel, TGM či Obama byli v určité době přínosem pro lidskou společnost, když by nebylo možné kritizovat tvrdě jejich chyby, omyly, nebo až schválnosti z důvodů třeba jejich ješitnosti. Kritika osobností má a musí mít prioritu před chválou osobností. To je prostě úděl lidí, co vynikají nad ostatní. A s tím prostě nelze a nesmí se hnout. Jinak je to návrat do kultů osobností a tím i do nejtemnějších forem lidských společností!
A tak pana Pehe moc neberu, protože neustále chce zvýrazňovat klady osobností jemu blízkých povahou, ale ne kritiku jejich se nehodlá odvážit. Je prostě nekritický. Doufám, že jen nedostatkem intelektu a ne zlým úmyslem.
21. 01. 2010 | 21:35

zk napsal(a):

Tento článek by si zasloužil delší komentář, bohužel mám málo času. Jen krátce: politik se jakožto politik pohybuje na ontické rovině, čekat od něj prosazení změn v rovině ontologické ("změna paradigmatu západní civilizace") není namístě. Tím spíš od Obamy, jehož nejoblíbenějším filosofem je Reinhold Niebuhr, reformátor, ale věru ne revolucionář ("God grant us the serenity to accept the things we cannot change, courage to change the things we can change, and the wisdom to see the difference"; tuhle "Serenity Prayer" chápu jako klíč k Obamově politické filosofii).
Jsem rád, že pan Pehe zdůraznil jednu věc - kdyby vládl republikán, bylo by to prostě mnohem horší. Na ontologické úrovni neexistoval nikdy podstatný rozdíl mezi jednotlivými americkými prezidenty, všichni poslouchali Wall Street, lobbisty a vojensko-průmyslový komplex. Ovšem ontický rozdíl mezi Rooseveltovou a Hooverovou Amerikou byl ohromný, stejně jako mezi Amerikou Johnsonovou a Reaganovou nebo Amerikou Clintonovou a Amerikou Bushe mladšího.
21. 01. 2010 | 23:10

mage napsal(a):

to Lipo

Americké zdravotnictví je téměř jistě nejlepší na světě (rozuměj dokáží vyléčit opravdu hodně). Je ale také nejdražší, respektive, v systému je opravdu hodně peněz.

To samozřejmě motivuje výzkum a vývoj. Ať už se jedná o léčebné postupy, přístroje a nebo léky - u těch konkrétně jsou přínosy pro ostatní svět naprosto zřejmé. Z extrémních amerických výdajů na zdravotnictví tak benefituje zbytek světa.

Obamova reforma je hlavně začátkem snahy snížit v USA celkové výdaje na zdravotnictví, což v důsledku povede k omezení výzkumu a vývoje. Co to v konečném důsledku bude znamenat pro zbytek světa je tedy evidentní (minimálně ve střednědobém horizontu)
21. 01. 2010 | 23:37

VK-Can napsal(a):

Vazeny pane Pehe.

Historicky moment a hledisko bylo vytvoreno dnem zvoleni kandidata Obami do cela USA.
Co se deje od te doby uz je mene historicke a vice prakticke.

Bohuzel doslo ke zmene. Kandidat Obama se zmenil z kandidata na presidenta, nejen co do oznaceni jeho uradu, ale predevsim v jeho cinech.
V dobe voleb skutecne nebyl nikdo lepsi, kdo mel aspon urcitou schopnost dostat USA z diry, ve ktere byly a dosud jsou.
Byl a dosud to je temer nadlidsky ukol.

Bohuzel siroka skala volebnich slibu, vyvolala u mnohych neumerna ocekavani.
U vetsiny rozumnych lidi se aspon ocekavalo urcite systematicke pristoupeni k reseni problemu na zaklade jejich akutnosti.
Vim, ze ty problemy byly akutni vsechny, ale preci jen i v te akutnosti je urcite poradi.

Zde jsme zazivali prvni prekvapeni. Poradi akutnosti videl pres. Obama jinak, nez americka verejnost. A priznam i mnoho z nas, kteri jsme verili a dosud bychom radi verili v jeho schopnosti.
Nebezpecny omyl na strane presidenta!

A tak se stalo to, co se stalo.
Studena sprcha pro pres. Obamu.
A velky krok zpet pro reseni mnohych problemu, vcetne zdravotni reformy, ze ktere podle meho zbyde jen velmi slaby odvar, pokud vubec se to cele nevyleje!

Mylite se pane Pehe, kdyz pisete, ze zdravotni reforma byla prijata.
Senat ji prijal se zmenami, ktere musi schvalit kongres a potom znovu senat.

Za posledni rok doslo v USA ke dvema zasadnim omylum.
1. Americky volic precenil pres. Obamu
2. Pres. Obama podcenil americkeho volice.

Pres. Obama ma jeste 3 roky. Doufam a preji pres. Obamovi, v zajmu nas vsech, nejen obcanu USA, aby byly ty zbyle 3 roky uspesnejsi nez tento prvni rok.
22. 01. 2010 | 04:03

Edrig napsal(a):

Pokud se týká srovnání Obamy a Václava Havla je zde určitý rozdíl.Obama začíná a Havel skončil.Snad bude mít americký prezident větší úspěch než ten náš,který žil a žije z aureoly,která se kolem něj uměle vytvořila.Domnívám se,že jeho zásahy byly spíše záporné než kladné.Počínaje jednáním o předání moci v době"sametové"revoluce,dále zavedením výrazu vyhnání oproti původnímu vysídlení,omlouváním se sudeťákům atd.Rovněž nelze považovat za úspěch jeho podíl na rušení zbrojní výroby(především na Slovensku)kterou rychle zajistily jiné státy.Diskutabilní je i amnestie pro 22 tis.vězňů,která přinesla následně tragické následky.Věcí názoru je vyvěšení červeného srdce nad Hračany,které především v noci symbolizuje podniky s nekalou činností.Těch počinů je jistě více,ale proč to dále rozmazávat.Americký prezident to nemá lehké.Nastoupil v době světové krize,zdědil válku s militantním islámem,znovu rozpínajícím se Ruskem a nakonec je v USA určitou abnormalitou.Takže na hodnocení jeho činnosti ja asi ještě brzy.
22. 01. 2010 | 04:43

Asas napsal(a):

P.Pehe,děkuji za krásný článek jež mě potěšil.
22. 01. 2010 | 08:36

Rumcajs napsal(a):

Vítězství idee ?

Proboha Pehe vzpamatujou se !

Zvítězil zase chléb , hry a populismus.
22. 01. 2010 | 08:48

Rumcajs napsal(a):

Jo a Nobelovku každému, kdo ten Váš blábol dočetl do konce.
22. 01. 2010 | 08:50

JAHA napsal(a):

Ad: autor

"...mladého černošského senátora..."

Pan prezident je cernoch?
22. 01. 2010 | 09:00

slavwin napsal(a):

Dějinný okamžik (změna) a konkrétní dopad jsou dva pojmy u toho druhého je individuální. Jinak tady jste pane Rumcajsi opravdu směšný až nechutný. To že máte raději Klause než Havla přece nikdo nepochybuje.
22. 01. 2010 | 09:18

Rumcajs napsal(a):

slavwin:

Miluju, když mi někdo tak hezky nadává jako Vy a udržuje si přitom glanc vykáním.

Klidně si zatykej soudruhu.
Jako doma !
22. 01. 2010 | 09:44

Pavel Poštulka napsal(a):

Uf, ty komentáře, to je síla. Jak může někdo tváří tvář takové brilanci, jako je tento text vystavovat takovou intelektuální chudost až primitivnost...snad jen proto, že místní géniové se mohou schovat na nicky...zlatá čeština ta má pro angl. slovo nicky i jasný a zde velmi přiléhavý výraz...nuly...
22. 01. 2010 | 10:04

Samota napsal(a):

Díky pane Pehe za brilantní článek. Sice je to poněkud delší text a určitě by to šlo napsat stručněji, ale i tak je to velmi dobrá práce. A je tam celá řada podnětných myšlenek.
Jak vidím z předchozích komentářů, lidé si velmi často pletou populismus, příp. naivitu s nastolením VIZE. Přitom právě vize do budoucna je přesně to, co v našem světě zoufale chybí! Obama tohle dobře ví a alespoň se o nějakou vizi snaží (svět bez jaderných zbraní atd..) Držme mu palce!
22. 01. 2010 | 10:38

Pocestny napsal(a):

Ha, hrubka!
Autor nám tu vaří poněkud nespojitou polévku.
Všichni výše jmenovaní se od Obamy liší jedním důležitým detailem, oni mají "odpracováno"...
Tedy, pokud jejich volba byla symbolem, bylo to na základě jejich dlouhodobých konsistentních názorů, byly to osobnosti i bez politické titulatury.

Obama je marketingový produkt správné barvy okamžiku.
On neslouží svému účelu tím, co dělá, ale už tím, že je...
..první černý president
..symbol změny, která nenastala
.....apoštol nového lidství....

Ne, ničím takovým není, je to další John Wayne americké historie, chlapík, kterej dostal hlavní roli v kasovním trháku.
Byl to lepší scénář, než zelený svět aldy Gora, tak levice v USA porazila WASP skrze "svátého Bubáka".

Obama je prvním, kdo je poctěn za celoživotní úsilí dříve, než se do něho pustil.

To názorně dokumentuje biblické triviální šílení jeho následovatelů...
V souboji CocaCola vers. PepsiCo je to, kterej Santa řídí ty kamiony, pouze otázkou vhodného ksichtu do televizní reklamy.

Nicméně se najde mnoho těch, kteří vám vysvětlí sto a jeden zásadní rozdíl mezi oběma produkty a jistě narazíte na ty, kdož si z toho rozdílu udělají relígii.

Každá doba má své krysaře...
22. 01. 2010 | 12:13

slavwin napsal(a):

Rumcajs:
Jsem posoudruhován pouze dobou možná jen dobou trvání, když máš 45 a nečekáš změnu nějak se to projeví. Příčí se mi když jsou někteří zahnáni do bezvýchodné situace a nechtějí jen ležet na kanapi. Vždy jsem obdivoval ten německý kapitalismus, když husiti chtějí být jen sami nebo s bratry slovany, kterým se líbí oligarchové a vodka. Život pod mostem a žebrání jim nevadí, báťuškovi se hluboce ukloní a on jim možná děti pošle na Krym se zotaviti.
22. 01. 2010 | 12:43

slavwin napsal(a):

Kéž by objevil nový Jindřich Ptáček z Pirknštejna a rozehnal tu chátru zlodějskou jako on v bitvě u Lipan.
22. 01. 2010 | 13:01

dalimil napsal(a):

Slavwin jak by se nám zde ted nějaký dobrotivý bátuška hodil , v téhle prekerní ekonom. situaci ! Poslal by ty nenasitné manažery -nenažery na sibiř a hnedle by se tu vyčistil vzduch ! Dalimil.
22. 01. 2010 | 13:05

dennis napsal(a):

Vedle blogu "Jsme na ceste k post-materialistickemu svetu?",ktery ma samozrejme sirsi spolecensky a dobovy zaber, je "Dejinny okamzik jmenem Obama" druhy nejlepsi blog z pera autora. Aspon podle meho laickeho usudku.

Krome uznani bych mel i "komentar", ale diskuse nabira obratky, az se dech taji. Podle toho, co uz jsem precetl, usuzuji, ze clovek musi vedet o veci hrozne malo, nejlepe nic, aby mel odvahu se tady prezentovat. Dnes mi chybi ta odvaha.
22. 01. 2010 | 19:20

Čochtan napsal(a):

Kdo se nám tu vydává za Pocestného ?
Vždyť já mohu takřka každou větu podepsat !

..“...biblické triviální šílení jeho následovatelů... Každá doba má své krysaře... ..symbol změny, která nenastala.. vhodného ksichtu do televizní reklamy..“ to je krásný, to se mi líbí !!!
Každá doba má své krysaře...

Krysař Obama. Chudák mulat. Ani černoch, ani běloch. Jeho matka se na svém dítěti velice provinila.
23. 01. 2010 | 09:27

Kritik napsal(a):

Pěkný článek, jako vždy.
23. 01. 2010 | 16:43

pluh napsal(a):

Žasnu nad pohledem z Prahy, že není koho volit je jasné ,stačí se pozorně dívat při návštěvách menších měst ,jakým tempem pulzují.Je evidentně vidět , že chybí rodinná tradice , obchodní aktivity převzaly obchodní řetězce a vietnamci,kteří mají peněz jako šlupek,protože toho moc nezdaní.Montovny jsou vesměs globální firmy a žijí z výhod.Z našich lidí se stali spotřebitelé a nemají důvod něco měnit,mají své jistý.Do politiky se slušný člověk nedostane ,nemá spyklenecké souvislosti a stejně vždy vznikne koalice a je to v prde..,Takoví brebtové vám podobní,mají jasno a stejně jde vždy všechno kolem nich a jen nutné honorované reakce jsou trapné a hrajete Brouka Pytlíka , který jenom viděl.Bavící většina v tomto státě nic nevyřeší a jsou to socialisti jako prase.Vytratil se poctivý hospodář ,který by šel příkladem .
24. 01. 2010 | 07:03

REALITA napsal(a):

Svět se měnil a vždy se bude měnit,ať se nám to líbí nebo ne.Kapitalismus šel ruku v ruce se socialismem,jeden pyšný a bohatý,druhý skromný a chudý.A když jeden zahynul,umírá i ten druhý.Už nemá čím oslňovat,ukazuje se v plné nahotě.Příběh skoro jak z pohádky,kde je věčná moudrost.Rodící se nový systém neznáme,proto mu otevírejme vrátka společně,s obezřetností a láskou k bližnímu.Zloba a zášť,kterou jsme získali,odhoďme.Zatím zvítězila lež a nenávist,než pravda a láska,jak sliboval Havel.I on sám nakonec podlehl kozlu moci a peněz.Srovnávat však Obamu s Havlem nelze.Obama je realista,Havel pouhý snílek,který kromě tlachání a braní jakkýchkoliv cen,ve skutečnosti nezměnil vůbec nic.Starý režim by padl i bez jeho knížek a řečí.Osoba Havla slouží jen k propagaci kapitalismu,který jen ničím bez socialismu.Je mnoho odvážných lidí,kteří bojovali s režim,jen o nich nikdo nepíše.
24. 01. 2010 | 12:34

Přidat komentář

Tento článek byl uzavřen. Už není možné k němu přidávat komentáře ani hlasovat

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Kňapová Kateřina · Kohoutová Růžena · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Mittner Jiří · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít O Obluk Karel · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Táborský Adam · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy