Ekonomický růst je dobrá věc

Čínská vláda je ochotna jednat s Dalajlámou. Sice zřejmě za poměrně striktních podmínek, nicméně je. Od pátku 25. dubna leckdo přemýšlí nad tím, co toto gesto znamená. Za víc než gesto to totiž velká část lidí považovat nebude. A nebude věřit, že jednání někam dospěje.
Je třeba být hned pesimista? Přiznám se, že nevím. Nejsem odborník na Čínu a docela mě to oznámení překvapilo. Přesto jsem dalek jen tak si říct, že jde o plané gesto a konec. Otázka totiž zní: I v případě, že jde jen o snahu sehrát nějaké divadlo, šel by do toho čínský režim před pár lety?
Samozřejmě, dnes jsou tamní komunisté pod mezinárodním drobnohledem kvůli blížící se olympiádě. (Rád bych napsal, že jsou pod velkým tlakem, ale ten při pohledu ze střední Evropy vypadá dost nesměle.) Stejně tak byli sledováni, kritizováni a bez diskuse oprávněně odsuzováni před necelými dvaceti lety, po masakru na Náměstí nebeského klidu. Jenže od té doby se hodně změnilo. Země se rozvíjí „tygřím“ tempem a sem tam vykukují nějaké ty náznaky uvolňování totalitních principů. Ke standardům našeho chápání demokracie západního stylu to má ještě hodně, opravdu hodně daleko. Ale změna tu je.
Je dobrovolná? Po sametové revoluci jsme často slýchali, že není tržního hospodářství bez demokracie. Spíše se potvrzuje, že není dlouhodobě funkčního hospodářství bez alespoň určitých občanských svobod. Protože ekonomický rozvoj si je žádá, nikoli protože jsou jeho výchozí podmínkou.
Jeden z nejpopulárnějších amerických politologů současnosti Fareed Zakaria , dospěl před léty k následujícímu názoru: pro svobodu lidí v kterékoli zemi je důležitá především její ekonomická úroveň. Tam, kde zvítězila demokracie, avšak nezlepšila se ekonomická situace, se dříve či později vrátila diktatura. Anebo zůstal formální demokratický režim nezajišťující občanům téměř žádné svobody (demokracie a svoboda nejsou totéž).
Naopak v diktaturách, které nastartovaly ekonomický rozvoj, došlo časem nevyhnutelně k ukončení systému jedné strany či panovníka na věčné časy. Pokud zůstala monarchie (více či méně formální), došlo k rozšíření občanských svobod, především garancí nezávislého soudnictví.
Jako příklad uvádí země v jihovýchodní Asii, jejich protikladem je podle něj zdánlivě demokratická, avšak chudá a nesvobodná Indie (jelikož z ní pochází, asi o tom něco ví).
Jednou z největších konkurenčních výhod čínského zboží je podhodnocený jüan. Přestože vláda jeho kurz odmítá uvolnit, před zhruba čtyřmi lety jej přece jen pustila do určitého omezeného floatingu. Co jiného jí na mezinárodním trhu zbylo? S poklesem amerického dolaru bude tento tlak na čínské centrální bankéře ještě silnější.
Před dvěma lety povolila na svém území poprvé za komunistickou éru buddhistickou konferenci, dokonce mezinárodní. Dnes tvrdí, že je ochotna jednat s Dalajlámou.
Do skutečně svobodného systému chybí obrovský kus cesty. Ale pozitivních signálů je za polední roky víc, než za předchozí desetiletí. Nový masakr podobný tomu z roku 1989 je, pevně věřím, dnes již nemyslitelný.
Pod jakým konkrétním tlakem dochází ke změnám? To je na samostatný rozbor, hodný znalce čínského prostředí. Ale jedno je jisté – ekonomický růst je dobrá věc.

Pravda? Radši zodpovědnost

Vědci v Berkley prý objevili novou metodu, jak číst část lidských myšlenek. Podle jistého článků na Aktuálně.cz se tak mimo jiné přibližujeme stále dokonalejším detektorům lži. Skvělé! Akorát, co je to lež?

Více »