Druhý pilíř? Takto raději ne.
Kvůli dobře známým demografickým trendům se český penzijní systém ve stávající podobě dostane postupně do neudržitelného stavu. Potřebuje proto reformu zásadního charakteru.
Na tom se shoduje naprostá většina odborné veřejnosti. V programovém prohlášení současné vlády najdeme deklaraci, že reforma důchodového systému je pro vládu prioritou. Po několika měsících jednání tu máme i návrh toho, co média začala nazývat "velkou penzijní reformou". Připomeňme v krátkosti její základní parametry.
Dle koaličního kompromisu bude možné z odvodu na sociální pojištění (28 procent hrubé mzdy) vyvést tři procenta na soukromý důchodový účet, pokud přidáte ještě dvě procenta ze svého. Rozhodnutí pro "opt-out" bude dobrovolné a nevratné. Zároveň s sebou přináší snížení nároku na penzi z prvního (státního) pilíře zhruba o 20 procent.
Pro vstup do systému se starší 35 let budou muset rozhodnout před prvním lednem 2013, mladší pak do dosažení věku 35 let. Vyvedené prostředky v rámci druhého pilíře (stejně jako třetí pilíř) budou spravovat nově vzniklé penzijní společnosti. Výpadek příjmů v průběžném pilíři bude kompenzován postupným sjednocením sazeb DPH na 17,5 procenta.
Současný třetí pilíř penzijního připojištění se státním příspěvkem bude uzavřen pro nově příchozí klienty a bude reformován na doplňkové penzijní spoření. To bude fungovat na principu odděleného majetku penzijní společnosti a účastnických fondů, bude nabízet o něco vyšší státní podporu a zároveň zachová daňové zvýhodnění spoření.
Takto navržená reforma, pravda, přináší jistou vyšší míru diverzifikace zdrojů financování budoucích penzí a zároveň znamená posílení zásluhovosti, tedy vztahu sumy odvodů a velikosti důchodu. Otázkou ale zůstává, do jaké míry budou tyto klíčové parametry posíleny.
Zvolený princip dobrovolnosti vstupu do druhého pilíře jde totiž proti doporučením expertů a v důsledku i proti smyslu reformy. Lze to jistě chápat jako výsledek politického kompromisu, nicméně je zřejmé, že toto řešení bude mít své důsledky a dlouhodobě nebude optimální. Nebude totiž dosaženo cíle posílit budoucí penzijní úspory mladších generací, které již citelně pocítí pokles státních důchodů za 30 let a později.
Pokud již koaliční dohoda nestačila na zavedení povinného druhého pilíře, pak lze účast v druhém pilíři výrazně posílit zavedením automatické účasti. Místo aktivního souhlasu účastníka by bylo třeba vyjádřit aktivní nesouhlas s účastí ve druhém pilíři. Behaviorální ekonomie obecně (a česká zkušenost ještě výrazněji) ukazuje, že preference jedince pro zachování statu quo je značná. Proto by toto řešení mohlo vést k potřebnému vyššímu zapojení mladých do druhého pilíře.
Přes uvedené výhrady reformní balík v oblasti penzí přináší řadu užitečných změn. "Malá" důchodová reforma pokračuje s nezbytnými parametrickými změnami prvního pilíře a reaguje na nedávný nález Ústavního soudu. I nezbytná reforma třetího pilíře v navržené podobě více méně dává smysl, byť některé detaily budou ještě vyžadovat výrazné vylepšení.
Ale pokud ve víru politických a odborářských tahanic nebudeme schopni zásadně opravit navrženou konstrukci druhého pilíře ve směru posílení účasti mladších ročníků, pak raději takto navržený druhý pilíř opusťme.
Tento text byl publikován v deníku E15, dne 21.6.2011
Na tom se shoduje naprostá většina odborné veřejnosti. V programovém prohlášení současné vlády najdeme deklaraci, že reforma důchodového systému je pro vládu prioritou. Po několika měsících jednání tu máme i návrh toho, co média začala nazývat "velkou penzijní reformou". Připomeňme v krátkosti její základní parametry.
Dle koaličního kompromisu bude možné z odvodu na sociální pojištění (28 procent hrubé mzdy) vyvést tři procenta na soukromý důchodový účet, pokud přidáte ještě dvě procenta ze svého. Rozhodnutí pro "opt-out" bude dobrovolné a nevratné. Zároveň s sebou přináší snížení nároku na penzi z prvního (státního) pilíře zhruba o 20 procent.
Pro vstup do systému se starší 35 let budou muset rozhodnout před prvním lednem 2013, mladší pak do dosažení věku 35 let. Vyvedené prostředky v rámci druhého pilíře (stejně jako třetí pilíř) budou spravovat nově vzniklé penzijní společnosti. Výpadek příjmů v průběžném pilíři bude kompenzován postupným sjednocením sazeb DPH na 17,5 procenta.
Současný třetí pilíř penzijního připojištění se státním příspěvkem bude uzavřen pro nově příchozí klienty a bude reformován na doplňkové penzijní spoření. To bude fungovat na principu odděleného majetku penzijní společnosti a účastnických fondů, bude nabízet o něco vyšší státní podporu a zároveň zachová daňové zvýhodnění spoření.
Takto navržená reforma, pravda, přináší jistou vyšší míru diverzifikace zdrojů financování budoucích penzí a zároveň znamená posílení zásluhovosti, tedy vztahu sumy odvodů a velikosti důchodu. Otázkou ale zůstává, do jaké míry budou tyto klíčové parametry posíleny.
Zvolený princip dobrovolnosti vstupu do druhého pilíře jde totiž proti doporučením expertů a v důsledku i proti smyslu reformy. Lze to jistě chápat jako výsledek politického kompromisu, nicméně je zřejmé, že toto řešení bude mít své důsledky a dlouhodobě nebude optimální. Nebude totiž dosaženo cíle posílit budoucí penzijní úspory mladších generací, které již citelně pocítí pokles státních důchodů za 30 let a později.
Pokud již koaliční dohoda nestačila na zavedení povinného druhého pilíře, pak lze účast v druhém pilíři výrazně posílit zavedením automatické účasti. Místo aktivního souhlasu účastníka by bylo třeba vyjádřit aktivní nesouhlas s účastí ve druhém pilíři. Behaviorální ekonomie obecně (a česká zkušenost ještě výrazněji) ukazuje, že preference jedince pro zachování statu quo je značná. Proto by toto řešení mohlo vést k potřebnému vyššímu zapojení mladých do druhého pilíře.
Přes uvedené výhrady reformní balík v oblasti penzí přináší řadu užitečných změn. "Malá" důchodová reforma pokračuje s nezbytnými parametrickými změnami prvního pilíře a reaguje na nedávný nález Ústavního soudu. I nezbytná reforma třetího pilíře v navržené podobě více méně dává smysl, byť některé detaily budou ještě vyžadovat výrazné vylepšení.
Ale pokud ve víru politických a odborářských tahanic nebudeme schopni zásadně opravit navrženou konstrukci druhého pilíře ve směru posílení účasti mladších ročníků, pak raději takto navržený druhý pilíř opusťme.
Tento text byl publikován v deníku E15, dne 21.6.2011