Poslanecká sněmovna po přehlasování senátního veta definitivně otevřela dveře k odstartování penzijní reformy. Levice však opětovně zdůraznila, že po volbách reformu zruší nebo nový systém znovu změní. Předseda ČSSD Bohuslav Sobotka přitom nedávno řekl, že jeho strana hodlá prosadit snížení odvodů do druhého pilíře, nevylučuje ale ani jeho kompletní zrušení.

Z dlouhodobého hlediska je v těchto variantách podstatný rozdíl. Oslabené může v budoucnu ožít, zrušené by se muselo budovat znova. Z hlediska významu reformy i důvěry v systém to však vychází velmi podobně.
Slováci snižují, ovšem z devíti
Nelze vyloučit, že čeští sociální demokraté se inspirovali na Slovensku. Tam vyrazili podobným směrem, a jejich většinově jednobarevný parlament již stihnul schválit oslabení druhého pilíře. Jejích průběžný systém (tedy ten, z něhož jsou vypláceny „státní“ penze) se podobně jako u nás dostal do problémů. A smyslem opatření má být přesměrování části peněz z privátních úspor zpět do státního.
Jenže oproti České republice jsou zde dva podstatné rozdíly:
1. Na Slovensku nyní směřuje do druhého pilíře 9 % z hrubých mezd. Od září má jít o 4 %. U nás jsou plánována od začátku procenta tři. Další dvě už mají lidé dávat ze svého. Budeme se tedy po snížení blížit nule?
Srovnání těchto čísel má ještě jeden rozměr. V některých sousedních zemích, především na Slovensku a v Maďarsku politici nastartovali odvody do soukromého spoření příliš velkoryse. A moc se nestarali, jak to celý systém ustojí.
Ne, v žádném případě neobhajuji maďarské „kvazi znárodnění“ penzijních úspor. Naopak, jde o bezprecedentní krok, který se řeší u mezinárodních soudů. Nicméně začátek problému byl v příliš vysokém opt outu (tedy procentu, které bylo možné nasměrovat do spoření).
2. Slovenský záměr už teď obsahuje plán, jak od roku 2017 opět opt out postupně zvyšovat, až se přiblíží k šesti procentům.
Jde tedy o to, dočasně použít omezení opt outu ke stabilizaci veřejných financí. Podle některých slovenských ekonomů je to naivní. Ani zrušení celého druhého pilíře by nepřineslo víc než částečné doplnění peněz. Na principu to ale nic nemění.
Mezera se zvětší
Bohuslav Sobotka má pravdu, když říká, že česká penzijní reforma není založena na širokém kompromisu politických stran. I proto zřejmě nemá tak ambiciózní cíl, jako měla polská, slovenská či maďarská. A sice vytvořit silný pilíř s úsporami a dlouhodobou úlevu pro státní průběžný systém.
Spíše jde o splnění opakovaných volebních slibů a alespoň částečné přiblížení se vyspělým zemím. Kde úspory na penze v penzijních fondech vysoce přesahují 60 % hrubého domácího produktu. Protože spořit si na penzi je normální. A ve většině zemí Evropské unie v nějaké formě povinné.
Ačkoli se nás mnozí snaží přesvědčit, že zde zavádíme nějaký experiment, opak je pravdou. Spíše se snažíme konečně přiblížit standardu vyspělých zemí. A vidíme-li někde omezování, jde spíše o korekci tam, kde to s opt outem přepálili. To rozhodně není náš případ. Pokud ani ten neudržíme, bude se onen odstup od vyspělého světa nadále zvětšovat a Bůh opatruj budoucí daňové poplatníky.
Důvěra v serióznost a trvanlivost politických rozhodnutí dále klesne. Pokud má ještě kam.

Text vyšel v HN dne 14.9.2012