Stát tu není od toho aby podnikal, nebo ano?

Stát tu není od toho aby podnikal. Tu poučku vám u piva vysekne každý řadový ODSák. Přesto z naší studie o státních podnicích z minulého týdne vyčtete, že za vlády premiérů z ODS tento sektor (krizi navzdory) vyrostl o 17,7 %, a nyní má roční obrat úctyhodných 680 miliard Kč. Pro mě osobně je tohle pro stranu považující se za autentickou pravici mnohem horší vysvědčení, než nějaké navýšení daní. Strana, která fakticky vznikla na privatizaci, nyní stojí u procesu přesně opačného? Pokud je tohle rafinovaná metoda definitivního odstřihnutí od odkazu Václava Klause, pak samozřejmě smekám.

Není to ale o ODS, ale celkovém přístupu politických špiček. Nedávné nápady jako je silná státní banka (ČSSD), nebo zpětný odkup Pražské plynárenské (TOP 09) přeci nejsou ničím menším než privatizací pozpátku. Je to špatně? Stát je špatný hospodář. Na řadě případů lze doložit, že není schopen jmenovat kvalifikované lidi do dozorčí rady, a i když ano - tak je nejméně každé čtyři roky radikálně obmění (viz odkazovaná studie). Podniky vlastněné státem či samosprávami tak mohou být jen těžko konkurenceschopné, pokud se jim vedení střídá podle vládnoucí koalice. Nemluvě o korupčních rizicích. To vše jsou možná argumenty pro transparentní nominační procesy. V prvé řadě to ale argumenty proč stát vůbec nemá podnikat. Diskusi lze vést o výjimkách například přirozených monopolech jako vodárny nebo dopravní podniky. Ale mimo nich?

Problém 106
Zeptáte se na něco podle zákona 106, státní podnik je teoreticky povinen Vám odpovědět. Jenže ouha, zaklíná se obchodním tajemstvím, nepoví Vám nic. Je sice státní, ale funguje přeci v konurenčním prostředí, a informační otevřeností by utrpěl újmu. Férový argument, vím o pár případech kdy poskytnutí informací skutečně podnik poškodilo. Jenže..

Je skutečně ve veřejném zájmu vlastnit podnik, o kterém nevíme co dělá? Jak máme posoudit, jestli politik v dozorčí radě skutečně hájí veřejný zájem, když na každý dotaz dostaneme v odpověď jen magickou formulku "obchodní tajemství? Tím spíše, když se jedná o firmu, která nakládá s veřejným majetkem - třeba prodává obecní byty. Tato agenda má buď probíhat přímo v rámci města kde je na ni vidět, nebo nemá probíhat vůbec. Probíhá-li za zavřenými dveřmi, podezření z všmožných kejklí nevymýtíme nikdy.

Proč ne, když to vydělává?
Vezměme si klasický "městský" podnik - Městské služby Písek s.r.o. Pro město dělá leccos od údržby silnic po provoz dětských hřišť. Návdavkem provozují pneucentrum a tržnici. Provozují služby pro město i komerční sektor, podle výročních zpráv jsou v zisku, město je nedotuje. Proč by takový podnik město nemohlo mít?

Ve škole nás řada matadorů socialistické ekonomiky (např. nedávno zesnulý profesor Kouba, dlouhé roky uklizený na pozici ekonoma do ČKD) učila, že státní podnik nekrachuje, státní podnik se sanuje. To je pravda i dnes - od explicitních sanací Českých drah až po skryté vykrmování České pošty IT zakázkami. Bylo by naivní si myslet, že totéž se neděje na komunální úrovni. Zákon o veřejných zakázkách na to má výborný nástroj - takzvanou inhouse výjimku. Podle té bez soutěže a papírování můžete zadat zakázku firmě kterou vlastníte. S peněžní injekcí od města (třeba za předraženou zimní údržbu silnic) pak už stačí jen trocha kreativního účetnictví, a pneuservis je rázem zisková agenda která ještě dotuje ty nebohé silničáře. Netvrdím že to je případ Písku, tvrdím ale že podobně se zachová 90 procent státních vlastníků.

Jestli jsme si něco z komunistické minulosti odnesli, tak doufám že to je zkušenost že stát není od toho aby podnikal. Omlouvám se čtenářům za trapné opakování elementární ekonomické poučky, zdá se ale že na ni mnozí zapomínají, jako by za námi bylo čtyřicet let prosperity podniků ve státní správě. Proč má Dobříš provozvat Řemeslnictví, Šumperk Aquapark a Rychnov nad Kněžnou účetní služby? Upřímně řečeno, jedná se o malá "proč" v porovnání s otázkou: proč má ČR prostřednictvím ČEZu investovat stovky miliard do energetiky v Rumunsku, Albánii nebo Turecku?