Zveřejňování útoků a jednostranných a nepravdivých prohlášení zaměstnanců ČT proti gen. řediteli Petru Dvořákovi se proměnilo v řízenou kampaň. K některým zkreslujícím výpadům a jejich pozadí považuji za nutné se vyjádřit.

Nikdo mne nemůže podezírat z toho, že bych byl k současnému i minulému vedení České televize nekritický, byť mi to rozhodně nepřinášelo výhody. Napsal jsem řadu článků o vážných pochybách, zda vedení ředitele J. Janečka směřuje ke standardům evropských veřejnoprávních televizí. A nešetřil jsem ani současného generálního ředitele P. Dvořáka – kvůli některým organizačním a personálním krokům jsem rezignoval na funkci člena jeho Kolegia a důvody jsem uvedl v prohlášení, publikovaném ČTK a dalšími médii. Lze je nalézt i na mých webových stránkách.

P. Dvořák, jako zkušený manažer, velmi rychle mnohé chyby pochopil, promítl své poznání do změn organizační struktury a během několika měsíců bez zaváhání napravil svůj personální omyl a přeobsadil jednu z klíčových funkcí – ředitele vývoje nových formátů – velmi kompetentním a pracovitým člověkem.

Nemusím být politickým analytikem, abych si nedal do souvislostí dělostřeleckou přípravu televizních odborů, které v naprostém rozporu se svým posláním a kompetencemi veřejně v tisku vyhlásily, že přemístění paní redaktorky Drtinové z jednoho pořadu do jiného ohrožuje důvěryhodnost ČT, ne-li rovnou svobodu a demokracii v České republice.

Následně se zapojili do hry veřejných prohlášení další, m.j. členka TOP manažmentu, ředitelka Nových médií, P. Kvapilová.

Jestli generální ředitel P. Dvořák dělal něco od samého počátku správně, bylo to budování struktury řízení s jasnými kompetencemi a odpovědností – zavedení pořádku do chaosu a politikaření, jaké panovaly před jeho příchodem, kdy většinou bylo nemožné najít člověka, který je za cokoliv v konečné instanci zodpovědný.

Paní ředitelku P. Kvapilovou následně po jí zveřejněném prohlášení odvolal z funkce. Jsou-li paní ředitelce známé poměry panující v západním světě, nic jiného nemohla očekávat.

Mám-li to doložit trochou teorie, americký filosof a významný myslitel v oblasti etiky, Josiah Royce, založil etiku v oblasti vztahů ve fungující společnosti na „loajalitě k loajalitě“, která se, jak dokládá v historických exkursech, v prosperujících společnostech vždy pokládala za ctnost jako dobrovolné sebeomezení.

Podle Royce lze za loajálního považovat člověka, který zaujímá ve firmě určitou pozici, pokud firmu, či instituci, vůči nimž cítí nějaké závazky, podporuje a z osobních či jiných důvodů veřejně nepoškozuje jejich zájmy.

Chtěla-li se ředitelka P. Kvapilová veřejným prohlášením postavit na pozici kritika vrcholového manažmentu, jehož byla součástí, měla nejprve sama ze zastávané funkce odejít. Takový postup by byl etický a logický.

Není kouře bez ohně.

Štafetový kolík převzala šéfeditorka Nových médií České televize A. Bazalová. Její vyjádření v iDnes již nelze bez reakce přehlédnout:

„Asi jsem nebyla sama, kdo chtěl věřit, že časem si Petr Dvořák smysl a poslání veřejné služby ujasní a přejde mu do krve, takže to nebude jen prázdná floskule, která se dobře vyjímá v projevech. Bohužel poslední události svědčí o tom, že jsou to pro něj stále jen slova, kterým chybí obsah…“.


V lepším případě bychom si mohli pomyslet, že motivem je silný emocionální vztah ke kamarádce, která zas měla neméně emocionální vztah k další kamarádce (rozuměj D. Drtinové).

Odstavec, který cituji je nápadný agresivitou a naprostou jednostranností.

Je-li řeč o poslání média veřejné služby, je snad pro paní šéfeditorku bezvýznamné zahájení vysílání dětského kanálu, jaký je neodmyslitelnou součástí evropské veřejnoprávní televize? Je pro ni bezvýznamné otevření kanálu ARTE? Na jedno ani druhé předchůdci P. Dvořáka ani nepomysleli.

Pokud přemístění jedné redaktorky z jednoho programu do jiného představuje pro ČT ztrátu důvěryhodnosti, pro blížící se volby, pak ještě „ohrožením demokracie“, by znamenalo, že „demokracie a svoboda“ mají jen velmi mělké základy.

Je D. Drtinová opravdu nosným pilířem demokratického průběhu parlamentních voleb?

Nabízí se otázka cui bono?

Ohrožení důvěryhodnosti, případně demokratičnosti voleb, až nepříjemně nápadně kopíruje volební slogan jedné konkrétní politické strany. Příběh jednání z kamarádství ke kamarádce lze pochopit. Nejde tu však spíše o koordinovaný pokus o intervenci některých politických stran a jejich „spin doktorů“ do poměrů ve veřejnoprávní televizi?

V takovém případě bych ovšem již ohrožení nezávislosti České televize v rámci předvolební kampaně spatřoval.

Bylo dostatečně zřejmé, jakou pozici zastává část zaměstnanců ČT, když běhali po chodbách s odznakem jednoho z prezidentských kandidátů, což by mělo být v budově veřejnoprávní televize zcela nepřípustné. Pak už mohou chybět jen spací pytle politiků "bránících demokracii", kterou ztotožňují s monopolem na pravdu a věčným monopolem na volební úspěch a členství ve vládě.

Proč tak divoké vyhlášení války generálnímu řediteli kvůli jedné redaktorce?

Byť se v Etickém kodexu Syndikátu novinářů výslovně ukládá novináři povinnost: „…dbát na rozlišování faktů od osobních názorů…“ (odst.1, písm. c) a dále pak: „…nezneužívat výsad, plynoucích z povolání novináře, k prezentování svých osobních postojů…“ (odst. 2, písm. g), redaktorka D. Drtinová doložitelně nikdy neskrývala své sympatie k jedné části politického spektra. Její způsob vedení rozhovorů byl mimo pochybnost velmi vzdálený standardům vedení rozhovorů s politiky v BBC, či ZDF.

Kdo si tedy vlastně umazal prádlo, které je třeba vyprat?

Prof. MgA. Jiří Svoboda, režisér