Kdyby uspěla KDÚ-ČSL, Suverenita a SPO, bylo by možné volební vítězství proměnit ve vládní koalici. Chybělo málo a bylo to jinak.

1) Vnímání volebního výsledku jako neúspěchu ČSSD není měřitelné pouze vlastním volebním ziskem této strany. Do Poslanecké sněmovny se nedostal žádný z jejích potenciálních koaličních partnerů, který by reprezentoval levicovou, či alespoň středovou pozici. Neuspěla Suverenita J.Bobošíkové (3,67%), odčerpala však zcela jistě část elektorátu ČSSD; Zemanova SPO (4,33%); ani Svobodova KDÚ-ČSL (4,39%).

2) KSČM v současné podobě má dlouhodobě nulový koaliční potenciál. Kromě obživy 26 poslanců a státního příspěvku do stranické pokladny trvale blokuje i možnost alespoň tiše podpořit nějakou koalici. Tak třeba: pro Věci Veřejné je koalice s ČSSD v současné situaci vyloučená, protože by byla závislá na podpoře poslanců KSČM, bez nichž by vláda nezískala důvěru.

3) Miloši Zemanovi se splnila touha po revanši všem, kdo ho v ČSSD nevolili prezidentem – odčerpal 4,33% voličů, kteří si bezpochyby mysleli, že by SPO nepřekročila linii levostředového zaměření. Že vůli k moci nemyslel Zeman zcela vážně, to je zřejmé z absence snahy nějak sofistikovaně definovat pozici SPO, kromě vymezení se vůči ČSSD a jakémusi volebně nezajímavému záměru reformovat volební systém. O tom, že 4,33% odčerpala SPO ČSSD, nemůže být pochyb – organizace SPO jsou utvářeny téměř výhradně z bývalých členů ČSSD. Teď jim zbývá alespoň slušný státní příspěvek za dosažený počet hlasů. (Zajímavá je v této souvislosti připomínka, že v březnu 2010 údajně sdělil Mirek Topolánek členům Americké obchodní komory, že o den dříve na toto téma proběhla večeře skupiny politiků: K.Schwarzenberg, M.Kalousek, M.Topolánek a M.Zeman (Zdroj: J.Plesl LN).

4) Ve volbách 2010 jsme zaznamenali druhou nejnižší volební účast od roku 1989. Ze zkušenosti je známo, že s volební účastí rostou preference ČSSD, která má měkké voličské jádro. Lze se dohadovat, jaké byly příčiny absence 37,4% voličů ČR – zčásti nechuť a nevíra v efektivitu vlastního hlasu; krásné počasí; možná i předvolební průzkumy, které, až na výjimky, svědčily pro nějakou podobu koaliční vlády ČSSD.

5) Zřejmá intenzivní mediální masáž, která měla spíše podobu součásti volební kampaně než seriozních informací a nestranného hodnocení.

6) Schopnost médií (agenda setting) nastolit v delším časovém intervalu, jako základní problém, deficit státního rozpočtu; státní bankrot; řecké neštěstí, obcházející Evropou. Je to velmi jednoduchá a působivá hrozba přírodní katastrofou. Jaké jsou skutečné příčiny světové finanční krize, rozpoutané m.j. velkými bankami, napojenými na ratingové agentury, přeceňující toxické deriváty, bylo pro média nezajímavé, neslučovalo se to s údernou jednoduchostí katastrofického slovníku a vlastními volebními preferencemi novinářů.

7) Projekt reformismu, jako parciálních změn, vylepšujících o něco málo (o stokoruny) pozici některých sociálních skupin, nemá dostatečnou gravitační sílu. Oslovení důchodců tzv. třináctým důchodem, nemůže vyvážit generační rozštěp, který se rýsuje na pozadí krize hodnoty sociální koheze. Několik mých známých ve věku 30-40let říkalo velmi otevřeně: jdu volit ODS, protože nechci platit vyšší daně. Nechci přispívat na parazity a důchodce. To je součást ideologie současnosti, s níž se musí všichni, kdo usilují o volební zisk v produktivních věkových kategoriích, vyrovnat.

8) Lidé v důchodovém věku naopak uskutečňují poměrně složitou volbu, která velmi často nevyjadřuje jejich sociální zájem, nýbrž ideje a tzv. „band vagon efekt“ - být mezi vítězi; nebýt sám; neizolovat se svým názorem od ostatních; demonstrovat, že nestojím o ponižující solidární podporu. ČSSD navíc nereprezentovala nejbolestivější sféru zájmu množství pražských důchodců - za její vlády došlo k silné vlně liberalizace nájemného, která má existenční i existenciální dopady. Pokus vykoupit se z tohoto břemene několika stovkami příspěvku k důchodu to nemohlo vyvážit (jistě všichni zaznamenali, že se JUDr. S.Křeček dostal do PS ze zcela nevolitelného místa pražské kandidátky preferenčními hlasy).

9) Víra v nové subjekty, nadané mesianismem, (v Blanické rytíře – Bursíka, Zieleniece, Luxe, Pilipa, Kalvodu, Rumla) je v českém prostředí obvyklá. Momentálně ji reprezentuje kníže a Radek John – bizardní symbióza ikon, která vejde do historie.

10) ČSSD bude nyní nejspíš usilovat o asimilaci s vítězi – aby byla přijatelná, musí se zbavit nejen J.Paroubka, ale musí se polepšit především programově. To znamená zmírnění reformistického radikalismu, odklon od rétoriky podpory "obyčejných lidí" a podpory důchodců (kteří ve volbách dali najevo, že ve své většině vlastní zájmy definují jinak a o žádný sociální stát - welfare state sociálního konsenzu – nestojí).

11) Mluvit o "sociální solidaritě" není v módě – pro ty, kteří by měli být solidární, představuje pojem odkrojení neúnosně vysoké míry konzumeristického uspokojení; pro ty slabé, kterých by se měla týkat, představuje pocit viny a studu. Část ČSSD se na základě vzkazu voličů začne posouvat ještě více k tzv. politickému středu, aby byla přizvána k participaci na moci.

Rád se občas vracím ke čtení T.W.Adorna a H.Marcuse. Myslím, že vývoj odhadovali velmi prorocky.

P.S.
Lotyšský matematik Ilmars Poikans získal nejasnou cestou přístup k miliónům daňových dat, které publikuje na Twitteru. Jeho spoluobčané se tak dozvěděli, jak realizuje politická elita v čele se současným premiérem Valdisem Dombrovskisem rozpočtové restrikce, předepsané Evropskou unií a MMF, aby zabránila státnímu bankrotu (mimochodem: nepatří náhodou Lotyšsko mezi „ekonomické tygry“, z kterých jsme si měli brát příklad?).

Utahování opasků má v této zemi svérázný charakter: platy zaměstnanců a drobných státních úředníků klesly o 30%, ekonomika v roce 2009 klesla o 18% a nezaměstnanost překročila psychologickou hranici 20%. Průměrný důchod činí 150 EUR, plat učitele 375 EUR. Šéfové policie berou podle daňových výměrů 2800 EUR, řadoví policisté průměrně 470 EUR. Šéf energetické skupiny typu ČEZ pobíral 4000 EUR. Odměna jednoho z manažerů veřejně prospěšné společnosti v podobě bonusu činila 22.500 EUR.

Co kdyby se i v Čechách objevil nějaký hacker, který by zveřejnil, jak to s tou výdajovou šetrností státního rozpočtu vypadá? Ale je tu Úřad na ochranu osobních údajů a co je komu do toho...

30.05.2010