ÚSTAVNÍ SOUD BYL ROZHODNUT PŘEDEM. PŘIPOUŠTÍME NECHUTNOU HRU NA DEMOKRACII


Jak rozhodne Ústavní soud (v současnosti třetí komora Parlamentu) ve věci valorizace důchodů bylo jasné v okamžiku, kdy prezident řekl, že neví, je-li to v souladu s Ústavou, či není-li to v souladu s Ústavou.

Ústavní soud měl k rozhodnutí několik možností:

1. Rozhodovat podle práva politicky a ekonomicky neutrálně
2. Rozhodovat stylem pohrobků Rychetského - konformně k pětikoalici a upevnit tak cestu k autoritativnímu režimu
3. Rozhodnutí časově uvláčet (konec konců tak rozhoduje česká justice dvě desítky let. Na konci všech volání, odvolání a dovolání po 8-10 letech už nikdo neví, kdo byl za co souzen. K této výtce směřovala proklínaná Klausova amnestie - obnažila nefunkční justiční systém)

Ústavní soudci se rozhodli pro hlasování podle bohu 2). Projevili konformitu vůči autoritářské většině, která může cokoli 108 hlasy. Nevzali v potaz, že pětikoalice prostě zanedbala termíny a vyhlásila "stav nouze". Byť nebyla naplněná skutková podstata pro takové rozhodnutí. Projednávání ve Sněmovně vyřešila novým zákonem o Jednacím řádu, což se stalo precendencem pro možnost kdykoli vyřadit většinou 109 hlasů z jednání Sněmovny opozici.

Soudci zároveň vzali v potaz, že zrušení vadného rozhodnutí by mělo pro vládu pětikoalice ničivé ekonomické následky. Tím byl vytvořen další precendens pro porušování neutrality vůči politické moci a vytváření souhlasu s ohýbáním Ústavy vládní většinou kdykoli se soudcům zamane.

Soudci zároveň vzali ohled na to, že je do křesel usadil návrh prezidenta, neznalého Ústavy a právně konformních procedur a potvrdil je ve zlacených křeslech pětikoaliční Senát.

Že to dopadne jinak si nemysleli jistě ani navrhovatelé podání. Před uvažujícími občany sice odkryli povahu současné demokracie, ale většina si stejně vystačí s tím, že existují občas volby, což považuje za fundament demokracie.