Je v ČR v roce 2010 možné zneužívat psychiatrii k politickým cílům?


Pro všechny, kdo o tom, o čem dále píši, nic neslyšeli, uvádím jen dva citáty:

"Nemělo by se mluvit o psychologické poruše, to je nesmysl, ale o podezření z duševní choroby, poruchy či vážné osobnostní vady. Je důvodné zvažovat odborné posouzení duševního stavu, neboť je podezření, že trpí vážnou poruchou struktury osobnosti a svým chováním v důsledku této poruchy osobnosti může být nebezpečný sobě nebo svému okolí...", doporučuje jeden z psychologů, jak věc formulovat.

"Je také třeba posoudit jeho poznávací a ovládací funkce, včetně struktury svědomí a hodnotové orientace, neboť jsou pochybnosti o tom, že je schopen naplnit ústavou daný slib (...) Proto by mělo být ustanoveno konzilium soudních znalců z oboru psychiatrie a klinické psychologie k vyšetřené posuzovaného a podání znaleckého posudku," navrhuje.

"Také si myslím, že pan president naší zemi i celé EU škodí svým postojem k Lisabonské smlouvě. Ten návrh na úplné zbavení způsobilosti k právním úkonům však považuji za nešťastný. Takový postup by z něj mohl udělat mučednického proroka všech zavilých euroskeptiků..." píše jiný z lékařů k přípravě postupu.

Upozorňuje dále, že existuje i možnost částečného zbavení způsobilosti k právním úkonům:

"K tomuto opatření se sahá například u kverulantů, notorických sudičů. Soud, na doporučení dvou psychiatrů a jednoho nebo více psychologů, shledá kverulanta nezpůsobilým podávat stížnosti. Předpokládám, že by se v tomto případě mohla omezit způsobilost například na účast v politickém životě. To už by bylo věcí expertů a právníků, jak tuto nezpůsobilost vymezit tak, aby pan president nadále mohl být občanem této republiky, aniž by jí škodil".

Zájemce odkazuji na server www.prvnizpravy.cz

_____________________________________________________________________________________________


Vážený pan
MUDr. Milan KUBEK
Prezident
České lékařské komory
Lékařská 2/291
150 00 Praha 5
________________________________________

V Praze 30. března 2010
Vážený pane prezidente,
přiznám se, že jsem se zdráhal uvěřit podstatě polemiky mezi tajemníkem prezidenta republiky ČR, Ladislavem Jaklem a MUDr. Janem Hnízdilem, která se před časem objevila v Lidových novinách.

Následně jsem si však přečetl na stránkách některých web serverů výňatky z údajné korespondence některých psychiatrů a psychologů a byl jsem těmito texty a způsobem uvažování jejich autorů ohromen (viz. příloha 6 stran).

Pozornosti České lékařské komory, kterou Vy, vážený pane prezidente, reprezentujete, by rozhodně neměla uniknout podstata problému, která se flagrantně dotýká lékařské etiky (pomíjím otázku, zda se nejedná o trestný čin ve stádiu přípravy).

Vzhledem k tomu, že někteří lékaři svou účast na přípravě záměru využít vysokého kreditu lékařského stavu u české veřejnosti k politické manipulaci nepopřeli (korespondenci a její meritum připustili), lze považovat zmiňované články za obsahově relevantní.

V takovém případě se jedná o mimořádně závažný signál, že v mysli některých lékařů přetrvává pokušení zneužití psychiatrie, jaké se projevovalo v době totalitního režimu, kdy prestiž lékařského stavu byla využívána mocenskými strukturami ke zpochybnění duševní kompetence názorových oponentů, v krajním případě k jejich izolaci od společnosti.

Za mnohé připomínám knihu faktu sovětských disidentů Roy a Žorese Medveděva: Kdo šílí? (A Question of Madness), která je otřesným svědectvím o myšlení a jednání, a to nejen mocenských struktur, ale zejména lékařů, podílejících se na kompromitaci názorových oponentů před veřejností, které přerůstalo ve zjevně kriminální činy, hrubě porušující základní lidská práva.

Dva z údajných účastníků pokusu zorganizovat psychiatrické zpochybnění způsobilosti prezidenta republiky, oba lékaři, v obsáhlém vyjádření k publikovaným článkům, údajně napsali:

Korektní diskuzi, týkající se osobnostní integrity některých našich politických představitelů a míry jejich schopnosti odpovídat za svoje činy, považujeme za naprosto legitimní a nanejvýš aktuální.

(19. března 2010): MUDr. Martin Stránský, MUDr. Jan Hnízdil

Je-li tato věta autentická, je z jejího znění zřejmé, že si autoři vůbec nepřipouštějí myšlenku, že zneužívání psychiatrie k zasahování do systému parlamentní demokracie je nebezpečné a nepřípustné, a to nejen z hlediska lékařské etiky, ale především z hlediska zásahů do osobnostních práv a demokratického politického systému, jak je definován Ústavou ČR.

Vysoká společenská nebezpečnost obdobných úvah, které představují ztrátu zábran vůči otřesným historickým zkušenostem zneužívání psychiatrie a lékařské vědy v dějinách XX. století, si podle mého mínění zaslouží zásadní reakci České lékařské komory, která by se měla veřejně vyjádřit, zda pokusy o organizování podobných akcí psychology a psychiatry považuje za únosné a slučitelné s lékařskou etikou. A to bez ohledu na to, zda zmínění lékaři jsou, či nejsou členy ČLK.

Vzhledem k závažným mezinárodním konotacím problému, se kterým se na Vás, vážený pane prezidente, obracím (celá zmíněná aktivita skupiny lékařů a terapeutů byla zamýšlena jako nátlak na Prezidenta ČR v době jeho rozhodování, zda připojí svůj podpis k tzv. Lisabonské smlouvě), považuji za vhodné informovat o celé záležitosti Evropskou psychiatrickou asociaci (EPA), a s ohledem na politické souvislosti, předsedu Poslanecké sněmovny ČR a předsedu Senátu Parlamentu ČR.

Věřím, vážený pane prezidente, že mé obavy pochopíte a budete je sdílet, neboť obdobné nebezpečné spekulace se mohou zítra týkat Vás nebo mne.

S přátelským pozdravem

Prof. MgA. Jiří Svoboda

________________________________________
Kopie dopisu včetně příloh:
- Executive Committee of European Psychiatric Association (EPA) - 15, Avenue de la Liberté, 67000 Strasbourg, France