Jiří Tutter

17. 05.

Posedlost (Klausem?)

Jiří Tutter Přečteno 108185 krát

Jsem posedlý Klausem?

Já vím, vypadá to, že jsem se stal poněkud monotematický a mnozí ze čtenářů si musí říct, že nejspíš jsem posedlý Klausem. Tentokrát to však není kvůli němu, ale kvůli mně a dalším, možná několika milionům českých – environmentalistů, tedy lidem, kteří považují globální změny klimatu za vážnou hrozbu a omezují svobodu ostatních tím, že se buď tiše trápí nebo o tom nahlas mluví. Čtenáři mi snad prominou, že se necítím moc dobře s “hákenkrojcem”, který nám environmentalistům právě prezident všech občanů ve svém posledním (máme doufat?) opusu na toto téma přišil.

Mám prezidenta svým způsobem v úctě. Při besedě v jeho NGO (nevládní organizace) zvané CEP (originální spojení feminina a maskulina), kterou moderoval, jsem se mu na úvod svého vystoupení omluvil, že si budu brát boží jméno opakovaně do úst, ale že je to dáno obdivuhodnou konzistentností jeho názorů, vlastností to za určitých okolností ctihodnou. Dosud nerozumné dítě konzistentně dupající a opakující ne ne ne už sem, přirozeně, nepatří.

Během zrychleného čtení jeho nové brožurky o modré planetě v předvečer jejího slavnostního uvedení na český trh (jistě pouze prozatím) jsem si udělal jedenáct stran výtahů sporných, velmi sporných a neuvěřitelných prohlášení, která jsme hodlal relativizovat či rozcupovat. Pro ty, kdo jste ji ještě nečetli, ta kniha je “nadupaná” citacemi, občas propojenými nějakou úvahou. (Rada pro levičáky z neziskových NGO: na webu je najdete všechny a ušetříte dvě stovky.) Nedbaje varování kolegy, že seriozní argumentace v tomto případě skutečně nemá smyslu, a věříce, že znám své pappenheimské, myslel jsem, že se mohu na věcnou debatu spolehnout a musím být tudíž připraven.

Hned na úvod tiskové konference mě však Václav Klaus zklamal. Požádal přítomné novináře, abychom se nebavili o klimatologii a stupních Celsia, (jakkoli pouze z jejího hodnocení jsme schopni posoudit, zda jsme v maléru či ne a tedy také oznámkováni oprávněně či ne) nýbrž o hlavním tématu jeho knihy – o smrtelné hrozbě pro svobodu, o stahujících se mracích zákazů a manipulaci "novodobými hlasateli jediné pravdy". Padaly citace, jména, názvy prací. Nejčastějším slovem, které mělo ještě šanci se mezi ně vloudit, bylo nepřátelé. Kruci, zná všechno, je neprůstřelný! Nevím proč, ale nikdo z novinářů se na tyto stěžejní myšlenky nezeptal. Pro nedostatek jiného zájmu dostali slovo zarytí odpůrci jakékoli manipulace: Vladimír Železný a Jan Zahradil. Ten první zůstal u svého oblíbeného tématu – vína, ten druhý …ale to už si ani nevzpomenu. Poté se přihlásil s nevinnou otázkou můj kolega. Pan prezident se na tu jízdu po Greenpeace řádně usadil v sedle, zabodnul ostruhy svých očí do kolegy (bože, právě o něj přicházíme), sevřel otěže své víry a mávaje bičem faktů dostal se od 0,6ºC, o kterých nechtěl mluvit, k největší ukázce nepokory, drzosti a manipulace, jaké jen jsou environmentalisté schopni: dokonalou dramatickou etudou plnou mimiky, kroucení hlavou, akcentů a hlasového pianisima při kterém jsme sotva dýchali zvěstoval konečný důkaz. Totiž ve třetí zprávě IPCC (International Panel for Climate Change) byl klíčovým argumentem “hokejkový graf” (nazvaný podle tvaru křivky znázorňující vývoj teplot od r.1000 do poloviny 20.století). Ten však byl poté pravými vědci vyvrácen a v poslední, čtvrté zprávě, považte, již vůbec nefiguruje! “Potichu se vytratil, stáhli ho bez sebemenšího náznaku omluvy! Deset let se kajte a mlčte!”. Ránu z milosti, prosím! Oči jsem opět otevřel až za hlasu svého kolegy: “Nahrál jste mi na smeč, pane prezidente. Mám tady kompletní poslední zprávu IPCC sebou a ten hokejkový graf je tam na stranách…“ a vyjmenoval hned tři! Teď ho nechá zastřelit jako nepřítele (maje)státu! Pan prezident však neztratil glanc a bez uzardění pohovořil o ztrátě tvaru hokejky a zapochyboval o verzi zprávy, o které je tady řeč. Je to přece jen formát! Vykroutit se z takové šlamastyky ani si při tom nepobryndat tu opravdu krásnou kravatu!

Vlastně bych mohl být spokojen. Jenomže nejsem. Jedna tisková konference a můj dosavadní respekt k hlavě státu je v troskách. Obdivoval jsem, že jeho slova jsou podložena vlastním studiem zdrojů. A navíc, snad z geneticky zakódované úslužnosti k mocnáři média o tomto podstatném dialogu mezi českým prezidentem a jeho úhlavním nepřítelem - environmentalistou vůbec nereferovala. Ach jo, zase budou všichni věřit jenom Klausovi.
Poněkud trudnomyslně strhávám ten přišitý potupný symbol a přemýšlím, komu by slušel víc. Viz
www. aktualne.centrum.cz/blogy-a-nazory/clanek.phtml?id=364844"

04. 05.

Proměna Klause - hledá se Kafka

Jiří Tutter Přečteno 14073 krát

Den 3.května 2007 by si měl každý občan zapsat do kalendáře. Možná se jednou stane státním svátkem. Dobrá, tedy alespoň památným dnem. Toho dne došlo totiž k nečekané proměně Václava Klause, které se dosud zdráhám uvěřit. Ještě ráno jsem četl ve všech médiích o jeho přednášce pro studenty Vysoké školy ekonomické na téma „environmentální problémy je nutno nazírat jen a pouze přes optiku ekonomie, tj. přes kategorie náklady v.výnosy“ (rozuměj: žádné rozhodnutí o našem bytí nesmí být činěno na základě pouhého pozorování degradace základních životních podmínek, či snad dokonce na základě principu předběžné opatrnosti). Odpoledne již čtu od téhož autora větu „verdikt musí být lidský, nikoli ekonomický“, připouštějící, že chceme-li olympiádu, řekněme ano, ale nepoužívejme na její obhajobu kategorii nákladů a výnosů. Přitom nejde o rozdíl, v obou případech razí autor stejnou tezi. Jenom u těch životně důležitých si nepřeje, abychom se rozhodovali pudově – tedy sebezáchovně (byť s podloženými argumenty) nýbrž pouze striktně matematicky kalkulovali, zda se to „rentuje“, zatímco u věci zbytné připouští opuštění striktní racionality – chceme-li to tak moc, tak si to dopřejme, ať nás to stojí co to stojí. Buďme přece trochu grandi! Je to už dostatečně zvrácené k pochopení?

Ještě podstatnější proměna Václava Klause nastala v jeho přístupu k občanskému aktivismu. Jakoby již opustil svou doposud striktní linii „chceš-li mluvit do věcí veřejných, staň se nejprve členem strany“. Aktivisté občanské společnosti, které ještě včera považoval za největší hrozbu demokracie a svobody se stali náhle jeho vzorem. Jak jinak si vysvětlit jeho větu: "Podobně jako protijaderní aktivisté u Temelína jsem ochoten přivazovat se vlastním tělem a bránit, aby Národní knihovna v takové podobě na Letné byla."

Vysvětlení může být několik. Může se jednat o poslední stadium nemoci, která propagovala z fáze slepoty (žádné ničení planety„nevidím“) do absolutního rozdvojení osobnosti. V takovém případě můžeme být rádi, že to dopadlo takhle, Řehoř Samsa na tom byl podstatně hůře. Může však také jít o nahromaděný vztek nad bezmocí mocných, který ho zahnal do osidel aktivismu. Chtělo by se zvolat: Vítejte na palubě! Nebýt toho, že o nejisté politické přeběhlíky nemají solidní aktivisté zájem. V neposlední řadě může také jít o taktiku před nadcházejícími presidentskými volbami – vzbudit zdání, že je presidentem skutečně všech občanů, tedy i těch, kteří se považují za aktivní prvky jím nenáviděné občanské společnosti. Vzhledem k avizovanému obsahu brožurky o modré planetě, jejíž vydání se každým dnem blíží však obě posledně jmenovaná vysvětlení nebudou mít nejspíš dlouhého trvání.

Nejpravděpodobnějším se jeví, že skutečná příčina proměny bude velmi prozaická – „ničení“ jeho krajiny se prostě dostalo na dohled z Hradu. V takovém případě je to pro ostatní špatná zpráva, protože Severní Čechy a další zničená území na dohled z Hradu nejsou.

Ať tak či onak, náznak proměny tady je, hledá se pouze nějaký Kafka, který by to dotáhl.

Archiv článků: květen 2007

Posedlost (Klausem?)

Proměna Klause - hledá se Kafka

Blogeři abecedně