Bushovy kanály

Bushovy kanály

Přípravy na příjezd George Bushe ve mně vyvolávají srovnání s předcházejícími návštěvami jiných šéfů supervelmocí. A nabízí se hned srovnání dvojí – mezi presidenty USA a generálními tajemníky bývalého SSSR a mezi jednotlivými vůdci každé z těchto zemí.

Před návštěvou nenáviděného Brezněva lidé nafasovali mávátka a byli vyzýváni, aby šli „vítat“. Vezmu-li v úvahu pouze cestu z letiště, byla bezpečnostní omezení omezena na zhruba patnácti minutové uzavření silnice z letiště na Hrad před průjezdem kolony vozidel. Samozřejmě, že počet uniformovaných příslušníků veřejné bezpečnosti a pracovníků StB v civilu pohybujících se mezi spíše zevlujícími než vítajícími občany byl více než dostatečný. Hrad se hermeticky neuzavíral (alespoň jsme o tom, tuším, nebyli informováni), kanály se nepřivařovaly.

Během návštěvy Gorbačova se opatření nevymykala standardním normám, na které si Pražané zvykli. Lidé ani nepotřebovali mávátka a šli se z vlastního zájmu podívat na toho sympatického chlapíka, který se s nimi dával na ulici do řeči. Hrad se neuzavíral, lidé mohli dělat rychlé pohyby a kanály se nepřivařovaly.

Během návštěvy B.Clintona jsem nebyl v republice a detaily bezpečnostních opatření tedy neznám. Soudím ale, že vzhledem k podnikům, které tento pro změnu sympatický Američan během své návštěvy obrazil by dnes muselo být uzavřeno půl Prahy, což tehdy asi nebylo. Neslyšel jsem o tom, že by se snad přivařovaly kanály a lidé nejspíš při jeho hře na saxofon dělali i velmi rychlé pohyby.

Nepamatuji si na nějaká extrémní bezpečnostní opatření při první návštěvě presidenta Bushe Jr. Lidé dokonce ještě mohli v té době klidně dělat i rychlé pohyby. Dnes se hermeticky uzavírá nejenom Hrad, ale všechny ulice, kudy má projet. Lidé jsou vyzýváni, aby se vyvarovali rychlých pohybů, jinak asi... Přivařují se kanály. Už pomalu není kudy chodit.

Tato stručná porovnání podkopávají základ úvah, že sympatie (či jejich absence) ke kterékoli momentální hlavě jakékoli země souvisí se sympatiemi k dané zemi či jejímu lidu. Neplatí tedy současná nařčení z anti-amerikanismu pro tu část obyvatelstva, která nemůže Bushovi přijít na jméno. Náklonnost politickým představitelů není dědičná spolu s žezlem, které třímají. Je však blízká příbuzná chování a celkové politické doktríně, kterou dotyčná hlava státu razí.

Spojené státy se dostaly od počátku devadesátých let v důsledku historického vývoje do role jediného světového četníka. Tato role sama o sobě nemá hodnotící obsah. Četník může být dobrý nebo špatný. Je jenom jeho věcí, jak se mu to povede. Domnívám se, že Bushova celosvětová „obliba“, včetně v Americe samotné, je založena na tom, že, na rozdíl od svých posledních předchůdců, sám roli šéfa světového četníka nezvládl tak, jak by si to většina světa a Američanů samotných přála. President Bush, jeho poradci a ministři nejspíše nedozráli do role, která jim připadla. Rozhodli se pro postup silně autoritativní, přitom si svou autoritu sami podrývali a to hned v obou klíčových tématech globálního významu – změně klimatu a mezinárodní bezpečnosti. Místo aby si získali autoritu moudrostí soudce a vlastním příkladem učitele, rozhodli se pro pendrek bachaře, který zmlátí každého, kdo není po jeho vůli. Místo, aby sdíleli se zbytkem světa obavy ze změn klimatu a diskutovali konstruktivní řešení, sobecky prohlásili, že nedovolí kompromisy amerického způsobu života. Místo aby zaujali, přesvědčili a využili podporu mezinárodní společenství, přicházeli s vyfabulovanými argumenty pro válečná řešeními v kolizi s mezinárodním právem, o kterých museli vědět, že nebudou akceptovatelná. Navíc s řešeními, o kterých je mnozí předem přesvědčovali, že bezpečnost nikoli zvýší, ale sníží, což nakonec prokazují pražské kanály v míře více než dostatečné. Chtěli-li by jít příkladem, dodržovali by sami podmínky mezinárodních bezpečnostních smluv a důsledně by totéž vyžadovali od ostatních smluvních partnerů – členů NATO, Ruska, Číny i Izraele a dalších. Společně pak mohli působit na ostatní země.
Kdyby, kdyby, kdyby…, nemusely se dnes v Praze přivařovat kanály (a mohly se dělat i rychlé pohyby).