Jiří Tutter

19. 11.

Je libo francouzský (politický) polibek?

Jiří Tutter Přečteno 3731 krát

Na samém počátku listopadu pasoval francouzský president Sarkozy svou zemi na šampióna v ochraně životního prostředí. Česká media, nikoli nepodobně jiným mezinárodně významným událostem v minulosti, věnovala tomuto okamžiku naprosto minimální pozornost. Můžeme spekulovat proč. Rozhodně však tak učinila k velké škodě české veřejnosti.

Co vlastně Sarkozy udělal? Postavil ochranu životního prostředí do samého středu budoucí politiky a ekonomiky Francie. Mimo jiné slíbil zakázat prodej neúsporných žárovek do r. 2010, pěstování geneticky manipulovaných plodin a prosazuje uplatňování principu předběžné opatrnosti při všech vládních rozhodnutích. Environmentalisté již nebudou těmi, kdo bude muset dokazovat, že existují lepší, čistější způsoby ekonomických aktivit. Důkazní břemeno o tom, že neexistuje jiná volba, bude ležet na firmách a lidech, kteří navrhují aktivity s ničivými ekologickými dopady. Předtím, než Sarkozy vydal svoje prohlášení, sešel se s koalicí nevládních organizací, nechal si vyložit jejich argumenty, prostudovat podklady a porovnat je s jinými zdroji. Udělal tím něco pro české politiky naprosto nepředstavitelného: vzal nevládní organizace jako součást občanské společnosti za partnery sobě a průmyslu rovné a nadřadil jejich argumenty argumentům lobbystických skupin, o jejichž vlivu na francouzskou ekonomiku a politiku nemohlo být do té doby sebemenších pochyb.

Co naopak neudělal? Nenazval apriori návrhy ekologických organizací za iracionální, neoznačil je za fanatiky a největší hrozbu demokracii ani nepožadoval, aby jejich návrhy nebyly vpuštěny na volný trh myšlenek.

Sarkozy se jedním rozmáchnutím připravil na zabití hned tří much. Všechny tři se citelně dotýkají nás, kteří jsme drženi mentálně uzavřeni v české kotlině. Pokud svá slova dodrží a jeho prohlášení nabude formu zákonů, pak zaprvé připravil půdu pro postupné zlepšování kvality života ve Francii samotné. Kvalitní potraviny, méně spotřebované energie na níž je potřeba méně vyrobené elektřiny a tedy čistější vzduch, méně jaderného odpadu apod.. Zadruhé postrčil Francii na přední pozici ve stále se přiostřující soutěži o ekonomickou efektivitu a v jejím důsledku opět k vyšší kvalitě života. Automobilky s výrobním skladbou, jež přinese emise CO2 do 120g/km si velmi brzy vytvoří konkurenční náskok. Jiné země, jejichž národní ekonomiky jsou na automobilovém průmyslu postaveny a které budou s vývojem účinnějších motorů na nátlak velkých zaměstnavatelů otálet budou citelně ohroženy. Kdo se zavčas nepřizpůsobí vyšší efektivitě ve všech oborech, zůstane výrazně pozadu. Za třetí, a to je snad nejzajímavější, dal Francouzům samotným možnost promluvit do budoucnosti jejich země. Při všech výhradách, které můžeme mít k Sarkozyho krokům v jiných oblastech, potvrdil, že i pravicový politik umí respektovat občanskou společnost. Ukázal, že ani narcistní charakter se nemusí nutně obávat konkurence, ze které jiní nevládní organizace podezírají. Dokázal, že sebevědomí a skutečná osobní síla politika nespočívá v halasném bušení se do prsou a negaci všeho, čeho se sám osobně obává. Tím spíše, pokud je takové bušení doprovázeno ústním odérem nacionalismu malého člověka. Velikost politika se ukáže tehdy, když umožní jiným, demokraticky prosazovaným názorům, aby se otestovaly v reálné politice a tím současně najde odvahu vystavit veřejné zkoušce i sílu argumentů vlastních. V atmosféře pokleslých prohlášení českých politiků o neschopnosti nepoučených občanů rozhodnout o americkém radaru, či zvolit si presidenta s morálním kreditem hodným tohoto úřadu musí znít Sarkozyho odvaha uším mnohého českého občana sladce jako francouzský polibek. Co do výběru polibku, je to na nás samotných. Můžeme v klidu a teplíčku zůstat sedět a věřit českým politikům, že není jiné cesty než té, již nám sami pro kvalitu našeho života malují a nebo vzdychat, že stejně nic nezmůžeme. V malé zatuchlé čekárně se zabedněnými okny bude mít však polibek takové politiky pořád příchuť knedla vepřa zela zalitého dvanáctkou. Chceme-li ten sladký francouzský, s příchutí šampaňského, musíme z čekárny ven, na čerstvý vzduch a říkat naše přání ohledně našeho života nahlas.

12. 11.

Výpověď o stavu světa a vědomí

Jiří Tutter Přečteno 3828 krát

V pátek se na mém monitoringu médií objevily dva titulky hned pod sebou, kteroužto kombinaci považuji za nejkoncentrovanější a nejkomplexnější charakteristiku stavu světa a jednoho vědomí, jakou jsme v poslední době zaznamenal:

1.Potápíme se, volá prezident Malediv (Jičínský deník/Reuters)
2."To chce klid," nabádal Brity Klaus (Lidové noviny/ČTK)
Prezident označil globální změny klimatu za zanedbatelné.V závěru své přednášky citoval
český prezident dobrého vojáka Švejka a jeho známé heslo: "To chce klid."

P.S. Citace z rozhovoru V.K. pro Hornopočernický zpravodaj z 8.1.2003: "Mám dlouhodobě
velmi rozporný pohled na Švejka a na poselství, které z něho přebíráme."

Archiv článků: listopad 2007

Je libo francouzský (politický) polibek?

Výpověď o stavu světa a vědomí

Blogeři abecedně