Dovoluje si Greenpeace moc?

Ondřej Neff se ptá, zda chce někdo výmluvnější důkaz o tom, že „ Greenpeace jsou výsostně politická organizace, nikoli hnutí zaměřené na ochranu životního prostředí.“, než je postoj této organizace k radaru (E15, 10.4., Neférově političtí Greenpeace). Udělal minimálně to, co mnozí jiní komentátoři nedělají, aniž by jim to bránilo ve vyřčení nepoučených soudů a „pravd“: částečnou rešerši toho, o čem píše. Bohužel, právě jenom částečnou.

Pokud by byl důsledný, nenapsal by, že Greenpeace posílají americkému Kongresu petici, ale výzvu s několika otázkami. Zjistil by dále, že Greenpeace chce: „… chránit a uchovávat životní prostředí, prosazovat mír tím, že se bude zabývat příčinami konfliktů a požadovat odstranění jaderných zbraní (www.greenpeace.org) Protože tyto dvě věci – kvalita životního prostředí a odpor k jadernému zbrojení, jsou spojené nádoby. Jakmile dojde jednou k použit jaderné zbraně, dochází k totální devastaci prostředí a života. Také by zjistil, jak Greenpeace definují svou politickou nezávislost: nepatří k žádnému politickému uskupení, nepodporují kandidáty na politické funkce ani žádné politické strany (www.greenpeace.org/czech/about)

Hlavně by se ale dozvěděl, že Greenpeace přímo vzniklo na odporu k něčemu navýsost politickému a obrannému – americkým jaderným testům. V „politickém“ protestu pokračovalo kampaní proti francouzským jaderným testům, proti sovětským a ruským jaderným zařízením na přepracování vyhořelého jaderného paliva na plutonium. Počátkem milénia potom v USA proti programu raketové obrany pod názvem Star Wars, na nějž dnešní radar navazuje. A v roce 2003 se Greenpeace celosvětově zapojilo do protestů proti plánované invazi do Iráku. Vše, včetně dnešního radaru mělo společného jmenovatele – hrozba použití jaderných zbraní nebo závodů v jaderném zbrojení. V Iráku šlo sice ve své podstatě o kontrolu nad ropou, ale rok před invazí odstoupily USA od smlouvy o balistických raketách (ABM), zřekly se do té doby platné zásady neútočení jadernými zbraněmi jako první (tzv. Nuclear Posture Review) a v rámci přípravy útoku na Irák představily svou novou doktrínu „preventivních úderů“ (pre-emptive strikes) včetně vyhrazení si práva zasáhnout všemi prostředky i proti nejaderným státům.

Tvrdohlavost lpění české koalice na tvrzení, že radar zvýší bezpečnost připomíná tvrdohlavost Bushe, který přes varování odborníků i selského rozumu trval na tom, že invaze do Iráku bude ranou terorismu. Výsledek není třeba komentovat. Dnes česká vláda přitakává stejné administrativě na obdobný nesmysl o větší bezpečnosti. Usvědčil ji i Philip Coyle, bývalý náměstek ministra obrany USA a ředitel oddělení Pentagonu. Člověk, který velmi dobře vidí do uvažování vojenských stratégů bez ohledu na zemi původu. Usvědčují je však hlavně ruští vojenští jestřábové a sám Putin, který trvá na odmítání radaru navzdory obrázku selanky mezi Bushem a Putinem malovaný českými hlavními deníky. Nedůvěra je zaseta a bez ohledu na diplomatický jazyk se vojensko průmyslové komplexy mohou těšit na dobré zlé časy.

Před více než 30 lety řekl Ben Metcalf, jeden ze zakladatelů Greenpeace do rádia z první protestní plavby proti jaderným testům: “Rozhodně se nepovažujeme za radikály. Jsme konzervativci, kteří trvají na zachování životního prostředí pro naše děti a budoucí generace. Pokud jsou v tomto příběhu nějací radikálové, pak jsou jim i fanatičtí technokraté, kteří věří, že mají moc hrát si s tímto světem jako s nekonečně fascinující vlastní hračkou. Nevěříme ani, že se uspokojí, dokud jej také jako hračku nezničí. Naše sdělení je prosté: svět je naším jediným místem k životu a trváme na základním lidském právu obývat jej bez ohrožení ze strany jakékoli mocenské skupiny. To je smysl a idea, kterou sdílíme s každým obyčejným občanem tohoto světa.“ Podpisy pod dopis Kongresu dosvědčují, že ve stejném duchu Greenpeace nehovoří „jménem občanů“, jak píše pan Neff, ale spolu s nimi.

Jiří Tutter
Výkonný ředitel Greenpeace ČR

(Zkrácena verze této reakce na článek Ondřeje Neffa byla otištěna v deníku E15)