Jiří Tutter

25. 11.

Radar a bída české diplomacie

Jiří Tutter Přečteno 4805 krát

Premiéra Topolánka nezajímá někdo, kdo si údajně přijel do Prahy na předvánoční nákupy. Takto komentoval návštěvu vědce, který na základě univerzálně platných fyzikálních zákonů vyvrací oficiálně uváděné důvody údajné nutnosti výstavby amerického radaru v ČR. Inu zajímat by ho měl. Profesor fyziky a národní bezpečnosti na Massachusets Institute of Technology (MIT) Theodore Postol totiž oponoval Pentagonu i v otázce úspěšnosti antiraket Patriot během první války v Iráku tak fundovaně a úporně, až museli generálové připustit, že skutečné výsledky podstatně přikrášlili. Stejně vehementně oponuje nyní Bushově administrativě a gen. Oberingovi ve věci schopnosti plánovaného radaru vůbec nějaké mezikontinentální rakety detekovat. Když už nenašel Mirek Topolánek odvahu oponovat věcně, čehož by si pan profesor velmi považoval, mohl prokázat alespoň kapku selského rozumu. Jezdit nakupovat do Česka před Vánoci při současném kursu eura a dolaru by mohl snad jedině někdo pomýlený. Češi brázdící regály supermarketů u našich západních sousedů prokazují, že oni jimi jistě nejsou.

Vzhledem k tomu, že již v zemi nejspíše neexistuje jediný radiolokační odborník, který by byl schopen a ochoten vyvracet Postolova tvrzení, respektive se bít za českou vládu, bylo by logické, kdyby předseda Topolánek zvedl telefon a řekl Oberingovi: Hey man, mám tady toho vašeho proklatého Postola, ihned mi sem pošli někoho, kdo ty jeho výpočty vyvrátí! Pokud by mu byl Obering schopen vyhovět, mohl by se již dnes Topolánek tetelit. Takhle jenom zanechal u svých zaměstnavatelů – občanů pachuť ostudy.

Jednalo-li by se pouze o jednoho premiéra, čert to vem – byl, je a nebude. Zdá se však, že naším (českým) problémem je, že Topolánek je onou pověstnou smrdící hlavou celé ryby zvané ministerstvo zahraničích věcí, soudě podle reakcí jeho ostatních zástupců.

Místo radiolokačního experta byla předhozena médiím ředitelka odboru MZV paní Šmigolová. Nevím, kam až sahají její znalosti fyziky. Ona sama se nejspíše domnívá, že dále než ty které představuje profesor a doktor věd deváté nejprestižnější university světa (Karlova univerzita na 261.místě). Pokud je schopna označit jeho informace za „nepravdivé až nesmyslné“, pak musí vidět proklatě daleko i za hranice dnešní fyziky. Nechápu jenom, proč mi ani neodpověděla, když jsem jí po jejich prohlášeních telefonoval a chtěl požádat o přímou schůzku s panem Postolem aby mu jeho nesmysly vyvrátila. Možná se ale mýlím. Možná je odbornicí na svém místě. Třeba jenom neumí vystupovat. V takovém případě by ji měl de facto ministr zahraničí Alexandr Vondra zajistit školení o diplomacii, jednání, psychologii. Vlastně bude stačit něco o dobrém vychování. Abychom se my, obyčejní občané, nemuseli stydět za jiné.

Lze se však zajištění takového školení dočkat od ex-disidenta, který si od nástupu k moci sám osvojil tolik nenáviděné praktiky svých politických oponentů? Člověka, který je schopen naprosto neoprávněně a navíc veřejně zesměšňovat české experty na radiolokaci (údajně znají jenom zastaralou sovětskou techniku), o jejichž schopnostech se profesor MIT vyjadřuje s velkým uznáním? Či používat kdysi tolik oblíbený slovník komunistických špiček, jehož oprávněnému užívání snad ani nikdo doma nevěřil – „vměšování do vnitřních záležitostí“. Tak zněla jeho odpověď na nahlas vyslovený názor představitele země EU, že bilaterálně projednávaný radar podkopává celoevropskou bezpečnost. V současné době tuto berlu používá snad již pouze Severní Korea, Čína a Kuba. A jako tehdy, sotva mu věří minimálně 70% veřejnosti i dnes.

Dalo se očekávat, že se nenajde jediný odborník, který by mohl vyvrátit Postolovy závěry. Přesmutným zjištěním však je intelektuální, etická a profesionální ostudná ne-úroveň reakce českých zástupců. Proto i po jejich vystoupeních zůstávají platná tvrzení Prof. Postola: radar nebude schopen detekovat žádné balistické (iránské) rakety ani po jeho avizované modernizaci, která by mohla zvýšit hranici jeho dosahu ze stávajících zhruba 800km na okolo 1400km. Prof. Postol také jménem větší vědecké skupiny přesvědčivě zdokumentoval, že vývoj balistických mezikontinentálních raket je v Iránu na desítky let vzdálen realizaci, pokud je vůbec možná. Zdůvodnění nutnosti výstavby radaru hrozbou z Iránu je tedy nesmyslné a co hůř, lživé. Což definitivně vyvrací opakovaná tvrzení americké strany a potvrzuje obavu, že se ve skutečnosti jedná o podporu českých žáků jejich ze scény odcházejícím americkým neokonzervativcům ve snaze šířit demokracii a svobodu ohněm a mečem i za cenu naprosto zbytečné provokace mezi zeměmi vlastnícími největší jaderné arsenály. Jakkoli mnohé děsí lehkost s jakou čeští neokonzervativcí a političtí obchodníci ignorují pravdu a obhajují lež, nemuselo už by to po zkušenosti s přípravou na protizákonnou invazi do Iráku snad nikoho překvapit. Což ovšem není totéž, jako se s tím smířit.

Klíčová část prezentace Prof. Postola zde:

http://www.greenpeace.org/raw/content/czech/protiraketova-obrana/Theodore-Postol/tiskove_materialy/shrnuti-cz.pdf

13. 11.

Radar: Profesor MIT vládě napoví.

Jiří Tutter Přečteno 4734 krát

Barack Obama se ještě ani nestačil pořádně rozkoukat ve své nové roli a již dostal nečekaný zásah zezadu. Musela to být pro něj a jeho tým zřejmě první mezinárodně trapná chvíle, když kancelář polského presidenta pustila do éteru svéráznou interpretaci telefonického rozhovoru o budoucnosti systému raketové obrany, který má být umístěn v Polsku: Američané prý budou pokračovat v budování raketové základny. Barack Obama a jeho tým si budou muset zvyknout na zvláštnosti postkomunistické východní Evropy, kde jsou ohledy na zahraničního partnera a jeho pověst evidentně méně důležité, než manipulace domácí politické scény nebo pocit vlastní bezbřehé důležitosti. Finesy diplomacie jsou přece jen pro mnohé figury našeho středoevropského prostoru poněkud zbytečně komplikovanou záležitostí, jak poznali téměř současně i Irové během návštěvy Václava Klause. Hujerství některých našich politiků ovšem za polským presidentem příliš nezaostává. Možná má pouze pragmatičtější základ než obvykle nábožensky založené názory polského presidenta. Bohužel, sotva lze říci, zda je v tomto případě lepší (či spíše horší) slepá víra nebo zkorumpovaný pragmatismus.

John Biden, Obamův budoucí vicepresident si musel setsakra pospíšit, aby uvedl věci s raketovou základnou na pravou míru: americká strana bude pokračovat v budování protiraketové obrany pouze tehdy, pokud tato prokáže, že je účinná a že její náklady nejsou vyšší, než náklady na vývoj zbraní k jejímu překonání. Kdyby byli bývali čeští vládní hujeři alespoň trochu ochotni naslouchat tomu, o čem v Praze hovořil v lednu bývalý náměstek ministra obrany USA a ředitel oddělení Pentagonu pro vývoj a testování nových zbraňových systémů Philip Coyle, měli by téměř rok na to vymyslet, jak z celé věci vycouvat a přitom si zachovat tvář. Philip Coyle precizně vyjmenoval tzv. Nitzova kriteria, která musí protiraketový systém splňovat dříve, než dojde k jeho rozmístění. Ta byla posléze formálně přijata v podobě Národní bezpečnostní direktivy č. 172 dne 30. května 1985. Vypadají následovně: 1. Systém musí být účinný 2. musí být schopen odolat přímému útoku 3. Musí splnit podmínku efektivity mezních nákladů – to znamená, musí být levnější postavit další obrannou jednotku než pro nepřítele postavit další jednotku útočnou. President Clinton doplnil v prosinci 1999 Nitzova kriteria o další čtyři podmínky: 1.Hrozba se musí stávat skutečností 2. stav technologie založené na úvodní sérii přísných letových testů a operační efektivita plánovaného systém 3. cenová dostupnost systému 4. dopad rozmisťování systému NMD na celkové strategické prostředí a naše cíle v oblasti kontroly zbrojení.

Jak se již čtenář nejspíše dovtípil, žádné z vedených kriterií není dodnes splněno, bez ohledu na to, jaký virtuální test to ministryni Parkanové vlastně v té Americe předvedli. Pokud jde o poslední podmínku, která je tou, jež nás zajímá ze všech nejvíce, je prozatím dopad projektu na procesy kontroly zbrojení tristní. Ruští generálové se rozchechtali nad nahrávkou na smeč a zaharašili svým arsenálem. Zatímco Saša Vondra s úsměvem a ironií zesměšňuje ty, kteří varují před novou studenou válkou, nebo se snad dokonce těší, jak schován za zády USA dostane Rusko na kolena, realita ponechává jeho odborné zahraničně politické mínění a cit pro situaci stát poněkud trapně v koutě.

Nicméně, nabízí se českým dealerům produktů amerických zbrojovek (Boeing, Lockheed Martin, Northop Grumann a Raytheon) ještě pokus o reparát. Příští týden přijede na pozvání Greenpeace do Prahy profesor vědy, techniky a národní bezpečnostní politiky na Massachusetts Institute of Technology (MIT) Theodore Postol. Jádrem jeho argumentace proti realizaci plánu na umístění komponentů NMD se střední Efvropě je hodnocení technických vlastností radaru, který má být umístěn v Brdech a předpokladů jeho zapojení do již existující radarové sítě NMD. Z nich dovozuje, že radar do Brd má mít nejspíše jiné určení než je to, o kterém hovoří generál Obering. V takovém případě se ovšem harašení Ruska stává již podstatně závažnějším, než aby byl jeho výsledek ponechán ke zvážení skupince lidí, která si zprivatizovala českou zahraniční politiku.

Pro osobní růst a reputaci všech členů české vlády a těch poslanců, kteří budou o radaru hlasovat a doposud se o věc téměř nezajímali by bylo více než prospěšné, kdyby se zbavili své předpojatosti a přišli si Postola poslechnout. Třeba je probudí z jejich snu o zajištění mezinárodní bezpečnosti metodami a technikou, které propagoval právě odcházející president Bush. Pokud nepřijdou, sotva můžeme s klidem v duši zkonstatovat: máme přece chytré politiky, kteří jistě zvažují všechna pro a proti a nebudou rozhodovat slepě. Budou.

Archiv článků: listopad 2008

Radar a bída české diplomacie

Radar: Profesor MIT vládě napoví.

Blogeři abecedně