Radar zastaven rozumem.

Snad je to tečka za érou expanzivní zahraniční politiky Bushovy administrativy, která přinesla kromě desetitisíců a možná statisíců zmařených nevinných lidských životů i rapidní zhoršení pověsti USA ve světě. Pro jedny úleva a potvrzení naděje, že president Obama povede svou zemi po méně hrbolatých cestách, které nezpůsobí takové karamboly, jako způsoby řízení jeho předchůdce. Pro druhé zklamání a obava, že údajné rozpínavosti dnešního Ruska do střední Evropy dnes nic nestojí v cestě. Odhlédneme-li od ideologických postojů jedněch i druhých, zůstává relativně čistý případ.

Sami američtí odborníci, kteří na studii pro Obamovu administrativu pracovali a z nichž dva (bývalý náměstek ministra obrany USA Phil Coyle a profesor MIT Theodor Postol) v letošním a loňském roce dokonce přijeli na pozvání Greenpeace do Prahy, jsou sotva pro-ruští a tedy neobjektivní, jak se snaží opět naznačit někteří ostří hoši v českých médií. Z jejich vysvětlení technické podstaty nefunkčnosti systému proti případným íránským raketám a jasně stanovených kritérií pro schválení jeho stavby (ekonomických, geostrategických a technických) muselo být zřejmé, že šance na realizaci projektu bude pouze v případě, že Američané budou ignorovat fyzikální zákony i vlastní vládní direktivy. V České republice, kde ideologie může triumfovat i nad fyzikou a zákony se vykládají podle aktuální potřeby, se nebylo snad ani možno divit, že někteří politici oběma Američanům prostě nerozuměli. Pak nepřekvapí slova Mirka Topolánka, kterého „nezajímal profesor, který si přijel do Prahy na vánoční nákupy“.

Čistotu tohoto případu však čeští politici zastřeli a zkomplikovali doslova bezohledným marketingem projetku namířeným na českého občana. Marketingem obdivuhodně bezohledným vůči americké straně. Lze si představit vařící se krev v hlavách americkým presidentů, když se po každém jednotlivém úpěnlivém přesvědčování, že protiraketová obrana není namířena proti Rusku, ale proti případným útokům z Íránu hned z Prahy ozvala salva o tom, že bez americké raketové obrany je tato země vydána na pospas Rusku. Jistě si všichni, kteří chtějí, dobře vzpomenou, že to nebyli Američané, kdo minimálně od blížícího se nástupu Obamy opakovaně tvrdil, že na projektu budou trvat. Američané naopak opakovaně hovořili o nutnosti prověření stavu tohoto projektu. Výše zmiňovaná kriteria prostě nešlo obejít. Aby nedošlo k vytlačení zákonných a demokratických procesů ideovou zaslepeností, jak tomu bývalo za vlády předchozí administrativy. Slouží ke cti presidentu Obamovi, že si i při odvážných výhrůžkách z Prahy o zhoršení vzájemných vztahů zachoval klidnou hlavu a používal vůči česke straně velmi tolerantní diplomatické řeči. Že takovému jazyku nerozumí nebo nechtějí rozumět čeští diplomaté již opravdu není jeho vinou.

Dnešní komentáře tehdejších vládních politiků jasně ukazují, kterak nekriticky nadřazují své minulé ideologické války zahalené do hávu údajných zájmů střední Evropy celkové globální bezpečnosti. Pravdou přitom samozřejmě zůstává, že střední Evropa, bohužel, je oblastí zájmu Ruska. S tím ovšem nic nenaděláme, s radarem nebo bez něj, ledaže bychom naši zemi odstěhovali z nárazníkového pásma, za které Rusko střední Evropu považovalo a nadále považuje, ať už se čeští politici s ruskými líbají nebo je šťouchají klackem. Naštěstí, jako součást NATO a EU, máme záruku bezpečnosti, na které bychom s partnery měli dále pracovat. Bezpečnost celé Evropy by však nepochybně zhoršil radar funkční možná pro jiné účely, nikoli však proti iránským raketám. Jako vítaná záminka k nasazení dalších ruských jaderných raket.

Test správnosti kroků Obamivy administrativy v této kauze, s ohledem na roli globálního četníka je přitom velmi jednoduchý. Tkví v odpovědi na otázku, zda bude svět a s ním i my (!) bezpečnější s USA a Ruskem hledajícími řešení bezpečnostních otázek pocházejích i z jiných oblastí (vedle Íránu přijde například na řadu potenciálně velmi výbušná diskuse o nárocích na ohromné zdroje strategických surovin v oblasti Severního pólu náhle přístupné díky tání věčného ledu v důsledku globálního oteplování) nebo s již dnes zatnutým Ruskem ježícím se novými jadernými zbraněmi namířenými na Evropu v odpověď na radar, který neumí zachytit rakety z Íránu? I proto jsou slova ex-presidenta Václava Havla o vítězství české vyčůranosti velmi překvapivou trivializací diskuse, která se v ČR vedla.