Dánské království: Žít nebo těžit?

Moderní drama hodno Shakespeara dnes začalo. Kodaň se rozrostla na dva týdny o nějakých dvacet tisíc hostů. Oči dalších miliónů či snad miliard lidí spočinou na soše Malé mořské víly v kodaňském přístavu. Lze očekávat, že tento symbol lásky budou světová média používat k přiblížení místa „konference desetiletí“ čtenářům hned vedle kouřících továrních komínů a vrtulí větrných elektráren.

Poslední dva symboly budou také ilustrovat různé cesty, kterými se můžeme vydat směrem k budoucnosti. Pro úspěšné řešení je minimálně prospěšné, že nás již nezdržuje diskuse o tom, zda se jedná o historicky běžné nebo o anomální klimatické změny. Času je totiž proklatě málo. Dokonce již odeznívá i diskuse o tom, zda se na současných změnách klimatu podílí člověk, či nikoli. Dnes řešíme otázku co s tím. Názorová frontová linie se dnes táhne mezi zákopy třech armád, které již naštěstí proti sobě nejdou až za hrob: jedna tvrdí, že stejně nemá cenu nic dělat, protože to, co bychom činili bude stejně neúčinné a navíc velmi drahé a bude odčerpávat peníze na daleko bezprostřednější hrozby (např. malárii apod.), druhá tvrdí, že je již velmi pozdě na jakékoli snahy o snížení emisí skleníkových plynů a to s jedinou výjimkou - masivního nasazení jaderné energetiky (což je také prakticky nerealizovatelné hned z mnoha důvodů) a ta poslední je stále ještě plna optimismu, že přece jen nemusí být na snižování emisí pozdě (což dnes pro složitost zpětných vazeb nikdo neumí říci) a snaha i počáteční náklady se lidstvu v budoucnu bohatě vrátí. Osobně jsem členem armády posledně jmenované.

Rozporuplnost cest řešení ilustrují dva klíčové články v dnešních předních českých médiích. MFDnes otiskla rozhovor se Steve Runningem, klimatologem university v americké Montaně. Ten zastává názor, že nám již dnes nezbývá nic jiného, než snížit ekonomickou aktivitu a tím snížit emise skleníkových plynů. Návrh, kterého se politici celého světa děsí. Hospodářské noviny přetiskly článek „skeptického ekologa“ Bjorna Lomborga, který naopak tvrdí, že snižování emisí už ničemu nepomůže a je nutno investovat do výzkumu a vědy. Jak už to bývá, řešení není černobílé. Jediné nesporné je, že úspěch řešení bude vyžadovat pochopení každého občana této planety. Pokud pochopí občané, přestanou se bát i politici.

K tomu, aby občané pochopili rozměr problému, o kterém se vede spor a vytvořili si ucelený názor, na základě kterého by případně sami dobrovolně přistoupili k uvědomělé skromnosti však musí být plně informováni. Opět zde klíčovou roli hrají média. Aby mohla média řádně informovat, musí se v problematice komplexně, byť ne detailně orientovat redaktoři, kteří o problematice píší. První výkop z dílny MFDnes nebyl v tomto směru skutečně úspěšným počinem. Dokonce to vypadá spíše na zastrašování. Jiří Fencl v článku „Bojovník proti CO2? To jste vy“ vyjmenovává všechna negativa snah o snížení emisí skleníkových plynů: úsporné žárovky – špatně, vítr a slunce – drahé, biopalivo – podezřelé, peníze na zateplování domů pochází z Japonska – špatně. Není zjevné proč. Snad jedině proto, že celkové podprahové vyznění má být negativní. Pokud má být autorova argumentace relevantní, musel by čtenářům dodat i informace o tom, kolik nás stojí to, že nebudeme používat úsporné žárovky, že budeme nadále budovat historicky překonanou energetickou síť, jejímiž základními stavebními kameny budou uhelné elektrárny. Tato čísla jsou k dispozici a jsou velká. Dokonce tak velká, že si je lidé nedovedou, v porovnání s rozdílem cen mezi klasickou a úspornou žárovkou, kterou v obchodu vezmou do ruky, ani představit. Jak známo, to že si něco nedovedeme představit neznamená, že ono něco neexistuje. Lépe řečeno, v tomto případě – že za to občan vracející úspornou žárovku zpět do regálu nezaplatí.

A jaký symbol má v těchto souvislostech představovat Malá mořská víla? Přece stále stejný.
Bez něj nemá žádné řešení smysl.

P.S. Ta čísla, která zaplatíme při nicnedělání tak jako tak, příště.

www.zitnebotezit.cz
www.greenpeace.org/czech/blogeri/klimaticka_konference_v_kodani