Českou politiku a tím i společnost drtí korupce. Jejím ideologickým rámcem je primitivní pragmatismus.

F.A.Hayek použil v jedné z kapitol v jeho Právo, zákonodárství a svoboda titulek: Svoboda může být zachována jen sledováním principů a je ničena sledováním účelnosti. Principy pak Hayek rozumí všeobecně platná pravidla správného chování. Podívejme se, jaký je výsledek souboje principů a účelů v současné realitě samotné české politiky, která by měla nastavovat úroveň pravidel správného chování.

V devadesátých letech u nás halasně rozbujel zprimitizovaný pragmatismus. Takový, který nechtěl rozlišovat mezi čistými a špinavými penězi. Jaká pravda a láska, jaký právní rámec, když jde o peníze, že. Šlo a jde o dogmatické sledování účelnosti, jehož trpké ovoce sklízíme v těchto dnech. S ohledem na to, jací staří a noví dnes sedí ve vedoucích křeslech, budou naše sklizně nepochybně ještě dlouho bohaté. A hodně drahé.

Zastánci pragmatismu považovali za ideologicky správné naprosto odideologizovat společenské dění a tím spíše politiku. Nebýt pragmatický znamenalo být diskvalifikován až na úroveň obecního blba. Praktické uplatňování pragmatismu se naopak stalo klíčovým kvalifikačním předpokladem pro raketový růst po kariérních žebříčních stranických i úřednických hierarchií směrem k dosažení dokonalé singularity – jak explicitně vyjádřil hlavní aktér korupčního skandálu, poradce ex-ministra Drobila: koncentrace kontroly (rozuměj rozkrádání) veřejných peněz do jednoho místa.

Odideologizování nepadly za oběť jenom chudinky pravda a láska. Stejně špatně dopadl i boj proti korupci. Hned od počátku se mu dostávalo posměšného přívlastku populistický, aby snad voliči nebrali sliby politického protivníka vážně. (Naneštěstí, korupční praxe samotných protivníků potvrdila tento nomen omen.) Pragmatici přitom jaksi nepochopili, že pravda, láska i kategorické odmítání lorupce nejsou ideologické, ale etické kategorie, pro mnohé životní principy i to, co by nám mělo jasně ukazovat směr v situacích těžkého rozhodování.

Dnes si nechtěná záře reflektorů posvítila na předsedu a místopředsedu ODS. Přirozeně. Ex-ministr Drobil se v konfrontaci se záznamy hovorů marně snažil svou naivní suverenitou přesvědčovat o své čistotě. Premiér Nečas skrýval třes z megaprůšvihu, do kterého se namočil se špatně zahranou razancí. Oba dva zpívali svoje party tak falešně, že jejich výkon musel fascinovat kdekoho. Stejně jako hvězdná pěchota.

Silné světlo namířené na uvedené aktéry však způsobilo, že v šeru okolo téměř zanikly jiné charakteristiky stále téhož. Den před erupcí na MŽP citovala média věty nového pražského primátora MUDr.Svobody : „Jestli je výběrové řízení takové či onaké je rozhodnutím o tom, že přijdeme o bruselské peníze. Musíme udělat všechno pro to, abychom peníze dostali.“ Obavy demonstrantů proti koalici ODS a ČSSD na pražském magistrátu byly oprávněné. Řeč totiž byla právě o výběrovém řízení na údajně drasticky předraženou rekonstrukci čističky vod, která měla posloužit suverénním chlapcům z ODS.

Před volbami i po nich nabádal primátor Svoboda voliče a posléze i protestující, aby mu v jeho plánu pro boj s korupcí důvěřovali. Několik umazaných figur magistrát již skutečně opustilo. Aby se ovšem pouze uhnízdili jinde. Citované prohlášení však potvrzuje , že korupce není věcí jenom mladých psích deček z ministerstev či magistrátu utržených z řetězu. Korupce je stav mysli i seriózně se tvářících politiků - pragmatiků. Primátor na sebe prozradil, že je ochoten obětovat princip poctivosti, férové soutěže, povinnosti řádně hospodařit s penězi daňových poplatníků (a své sliby) účelu získat peníze třeba i podvodem. S takovou nemůže nikdy korupci z magistrátu vymést, nanejvýš se stává její součástí. Nemůže být ani dobrým politikem. Protože pokud rouškou pragmatismu i on toleruje korupci, jenom se tím podílí na dalším prohlubování celkové demotivace společnosti . Nebo ji naopak pomáhá nahnat do náruče extrémistů. V lepším případě se společnost zradikalizuje jenom do té míry, že bude tleskat třetí defenestraci.

Snad někdo zavčas upozorní primátora, že právě v okamžicích složitého rozhodování je nejlepším kompasem jednoduchá úvaha – správné je to, co je etické. Možná přijdeme o peníze z EU. Současně je ale velká šance, že zastavením a přehodnocením celého výběrového řízení na čističku zabráníme rozkradení miliard z našich vlastních daní a ušetříme si grandiózní ostudu v celé EU, pokud by odtud peníze skutečně přišly. Strana mu to jistě spočítá. Občané však sotva. A návdavkem získáme alepoň první náznaky hrdosti, že jsme schopni si zorganizovat vlastní věci sami a za vlastní peníze.

A konečně, za důkladnou pozornost stojí postoj Václava Klause, otce všech českých pragmatiků k současné kauze. Je nešťastný z toho, že se ta věc vůbec stala. Nikoli snad pro její podvodný charakter, nikoli pro katastrofální morální profil většiny účastníků, nikoli pro negativní dopad aféry na důvěru veřejnosti v politiky a politiku. Ty jsou jistě pod jeho rozlišovací schopnosti. Je nešťastný proto, že vláda možná nebude moci vládnout, třeba i s korupcí, ale vládnout. A také že odešel ministr, který si vytkl za cíl „odideologizovat“ ministerstvo životního prostředí. Že ztratil souputníka ve svém vlastním ideologickém boji proti ochráncům kvality životního prostředí.

V jak silném kontrastu ke Klausovu „principiálnímu“ postoji k této kauze jsou celoživotní postoje skutečné světové osobnosti, o které referovala před pár týdny média. Při příležitosti nedávného výročí zabití Johna Lennona zaznělo z úst různých povolaných hodnotitelů hudebníkova života hodnocení, že z dnešního pohledu byly Lennonovy postoje údajně naivní. Nebyly, byly principiální a byly prožité. Lennon byl aktivním pacifistou. Protestoval proti válce, ať už byly důvody jejich obhájců jakkoli vysvětlující. Držel se své víry v princip, že násilí plodí násilí. Princip prověřený věky.

Aniž bych znal skutečné a celé pozadí celé dnešní kauzy na MŽP, jeví se mi, že jediný, kdo se v této kauze přiblížil k Lennonovi byl Libor Michálek. Ten, o kterém premiér Nečas řekl, že je jediným, kdo selhal. Jediný obklopený pragmatiky. Pokud má F.A.Hayek pravdu, naše svoboda je ohrožena. Měli bychom s tím zavčas něco udělat.