Zrušení ministerstva životního prostředí (MŽP) a jeho přiřazení k ministerstvu zemědělství (MZE) je ve volebním programu ANO zřejmě snahou naplnit obecně proklamované a veřejností oprávněně očekávané snížení rozbujelého a početně narůstajícího úřednického systému.

Z populistického záměru je ovšem jisté jediné - administrativa se sníží pouze o jednoho ministra, možná několik náměstků a poradců, pokud ovšem cílem není oslabení resortu nebo redukce jeho kompetencí. A tahle obava je dnes více než na místě.

Proč si ANO vybralo právě životní prostředí a proč sloučení se zemědělstvím? Považuje péči a ochranu životního prostředí za méně významnou nebo zbytečnou? Jsem pamětníkem vzniku MŽP po roce 1990. Díky jeho ingerenci byla v ČR poprvé systémově a legislativně zakotvena ochrana životního prostředí a přijaty např. zákony o ochraně přírody a krajiny, o odpadech, o ochraně ovzduší. MŽP bylo jedním z výdobytků změn „sametové revoluce“ s cílem ochrany lidí a přírody, jíž jsme nedílnou součástí.
Do té doby se plnily pětiletky bezhlavým budováním průmyslu a výrobou bez ohledu na jejich důsledky, bezpečnost okolního prostředí a lidské zdraví. S toxickými zátěžemi průmyslu z té doby, nebezpečnými skládkami, stejně jako degradací půd a lesů se potýkáme dodnes.

Z veřejných vystoupení některých politiků (bohužel nejen za ANO) se zdá, že zájem o ochranu kvality prostředí našeho života opět zájmům velkých investorů překáží a zdržuje je! Přičleněním k MZE by k oslabení MŽP došlo, i přes proklamace ministra Brabce, že záleží na budoucím ministrovi.
Těžiště souvislostí agendy životního prostředí se blíží zemědělství jen zčásti. Sloučení s MPO, se kterým MŽP úzce souvisí v široké oblasti ochrany ovzduší, chemických látek, integrované prevence, odpadů, oběhového hospodářství a čistých energií by přece jen politicky bilo do očí na první pohled i pro nezasvěcené. Princip je ovšem stejný, spojení ochrany s resortem, kterému dominuje především hospodářský zájem.

Těžko obstojí odkaz pana ministra na spojení obou resortů v sousedním Rakousku, kde panuje několik desetiletí zásadní respekt k ochraně životního prostředí. Pokukování do zahraničí by spíše mělo vést ke zkušenostem o významu kvality životního prostředí pro prevenci ochrany zdraví, kdy řada evropských zemí řeší životní prostředí spolu s resortem zdravotnictví. Ani to u nás zatím nepřichází v úvahu. Zdravotnictví je ve vleku obchodu s léky, prevence je popelkou.

Zrušení MŽP by znamenalo potvrzení jinde dávno překonaného tzv. divokého kapitalismu u nás, bezohledného k zájmům kvality života a zdraví běžných občanů, k odpovědnosti a udržitelnosti.