Jedním z hlavních cílů zákona o EIA je posuzování záměrů staveb, které jsou spojeny se zvýšenými riziky zhoršení kvality prostředí a životní pohody osob v jejich širším okolí. Podle novely jich proti současnosti z posouzení s účastí veřejnosti cca 1500 ročně vypadne.

Posuzovány nebudou např. parkoviště pro méně než 500 vozů, průmyslové parky o rozloze menší než 20 ha, nákupních střediska a obchodní komplexy s celkovou zastavěnou plochou do 6 000 m2. Posouzení většiny zbývajících bude záležet jen na rozhodnutí úředníků kraje nebo ministerstva. Řádná, srovnatelná a kontrolovatelná kritéria pro rozhodnutí nejsou stanovena. To samo o sobě vytváří prokorupční prostředí. Posouzení znamená pro investora náklady navíc, takže absence tlaků a lobbování, aby se neposuzovalo, bude spíše výjimkou. Podat odvolání proti nepovolení posuzování budou moci jen striktně omezené nevládní organizace (v celé ČR existují asi tři) nebo k záměru narychlo ustanovená občanská sdružení s podporou dvou stovek podpisů. To se však ve velmi krátkém časovém limitu 14 dnů pro podání odvolání může podařit jen zřídka.

Můj návrh, aby stejnou možnost měly také obce, pro které zastupování občanů ve věcech příznivého rozvoje obcí vyplývá přímo ze zákona, neprošel o dva hlasy. Proti byla většina senátorů za ANO a ČSSD. Výsledkem je absurdní situace. Pokud bude mít obec obavy
o zhoršení kvality života jejich občanů, nezbude, než aby založila vlastní občanské sdružení, a teprve pak bude moci hájit zájem řádného posouzení záměru v rámci EIA.

Místo, aby byla posílena transparentnost a otevřeny možnosti účasti veřejnosti při rozhodování o jejich oprávněných zájmech, zůstaly v zákoně důsledně chráněny jen tzv. lokality evropsky chráněných ptáků z obavy úřadů před sankcemi EU. To je opravdu velmi smutná bilance posunu právní ochrany zájmů občanů na zdravých a příznivých podmínkách pro jejich životy a ochrany přírody a krajiny.


Autorka v minulosti vykonala zkoušku odborné způsobilosti, která opravňuje k zpracovávání dokumentace a posudků v rámci EIA.