Můj otec byl velký sportovní fanda. Dlouho lyžoval po farnosti, jezdil na kole, do obce, kde jsme žili v šedesátých letech minulého století, přinesl povědomí o badmintonu a následně i zkušenost s ním. Vybudoval doma takové dvorní hřiště, z čehosi vyrobil síť, nakoupil vybavení, a když měl čas, hrál s námi. Konaly se turnaje a na farním dvoře bylo ten čas hodně plno. Asi ani nevěděl to, že se takovou formou postaral o tzv. volnočasovou aktivitu mládeže z vesnice, komunističtí sekretáři to tehdy neřešili, ani za to faráře nevolali k odpovědnosti.