Zakladatel nebo vlastník?
Něco zakládat je určitě krásné a někdy revoluční dobrodružství. Kdyby nebylo pokusů (úspěšných více či méně) o zakládání spolků, stran, církví, všelijakých sdružení, nadací a institucí, život by bezpochyby stagnoval a trpěl. Všude tam, kde je možno zakládat, se potvrzuje, že tam existuje demokracie a svoboda. Proto nikdy nebyl a nikdy nebude problém s tím, co zakládat a kdy, o tom ve svobodných poměrech hodně rozhoduje volání doby a lidí, případně i přesvědčenost a nadšení těch, kdo zakládat chtějí.
Je-li život boj, pak do boje patří také špionáž
Nějak nám toho přibývá: sledování skrytými kamerami, odposlechy všelijakými citlivými mikrofony, tiché otáčení očí kamer po náměstích nebo školních chodbách, převlékající se novináři i primátor, cílené provokace, kšeftování s materiály k vydírání lidí … čeho se ještě dočkáme? Máme se toho lekat? Anebo to jinak nejde?
Dotčený poslanec Schwippel a jeho odplata
Náboženská platforma ČSSD uspořádala ve čtvrtek 12.6. seminář k tématu Církve a majetek. Řečníků byla celá řada, jak s právním, ekonomickým, tak i teologickým vzděláním. Mezi námi seděl i pan poslanec Jan Schwippel. Posluchačů bylo hojně, možná sto.
Když farář sportuje a fandí …
Můj otec byl velký sportovní fanda. Dlouho lyžoval po farnosti, jezdil na kole, do obce, kde jsme žili v šedesátých letech minulého století, přinesl povědomí o badmintonu a následně i zkušenost s ním. Vybudoval doma takové dvorní hřiště, z čehosi vyrobil síť, nakoupil vybavení, a když měl čas, hrál s námi. Konaly se turnaje a na farním dvoře bylo ten čas hodně plno. Asi ani nevěděl to, že se takovou formou postaral o tzv. volnočasovou aktivitu mládeže z vesnice, komunističtí sekretáři to tehdy neřešili, ani za to faráře nevolali k odpovědnosti.
Abychom se tak zcela neuprezidentovali
poskytnu prostor myšlenkám člověka, kterému hrozí, že zůstane opomenut, ač jeho příklad i myšlení ovlivnily náš svět víc než leckterý jeho následník.
Před šedesáti lety (30.ledna 1948) byl zavražděn Mahátmá Gándhí. Udělal toho pro svůj lid i civilizaci mnoho proto, že mu víc než vlastní prospěch ležel na srdci osud jeho národa a následně i civilizace („Snažím se spatřit boha tím, že sloužím lidstvu, protože vím, že bůh není ani na nebesích, ani na zemi, ale v každém jednotlivci“).
Kapry to všechno jen začíná …
Dočetl jsem se v novinách, na co všechno je třeba dávat pozor při nákupu kapra. Že proběhla kontrola prodejců a poučení z ní bylo takové, že pokud nebudete mít oči na stopkách, je skoro jisté, že zaplatíte víc než třeba. Musíte hlídat cenu, potom také to, jestli prodejce kapra nebere nějak šikovně, aby si kapr lokl a měl v sobě víc vody, pak také jestli na kaprovi a na vahách není led. A tak dále. Stojí za úvahu, zdali pro toho štědrovečerního kapříka nejít s celou rodinou a úkoly si rozdělit. Protože je třeba být ve střehu.
Tak jsem si (v sobotu 10. listopadu) opět vyrazil mezi lidi
Ze začátku to spíš vypadalo, že mířím do nějaké války – vrtulníky nad centrem města, čím blíže židovské čtvrti, tím více takových hrozivých policejních aut s majáky a ploty přes okna, tím více také policajtů, kterým kvůli jejich brnění do tváře nebylo vidět. Tím také i naléhavější otázky: Co se dneska během odpoledne stane? Co zvítězí – zaslepenost, frustrace, nebo snad pohodlnost, déšť a zima? Anebo snad vědomí, že je nutné a dobré zase po čase dát najevo, že víme, co se sluší a patří?
Žvanivé fórum versus lovectví a sběračství v nás
Ještě jsem si ani nestihl utřídit dojmy z Fóra 2000 (7.-9.10.) a už jsem se dozvěděl, že příležitost byla promarněna, když opět nešlo o nic jiného než o setkání starců, kteří nekonkrétně žvanili a ostatní se tam nějak zadarmo přiživovali a šlo jim nejvýše nechat se vidět ve správné chvíli, na správném místě a se správnými lidmi. Jako ve všem i v této věci platí, že nic není tak jednoduché, jak se to snadno napíše a rychle posoudí.
Co jsem hledal při vzpomínce výročí úmrtí TGM ve Španělském sále a jak jsem nalezl něco jiného
Proč já na shromáždění k 70.výročí úmrtí Tomáše G. Masaryka vlastně chodil?
Určitě ne jen proto, že jsem dostal pozvání. Masaryk si třeba jen vzpomínku zaslouží. Ale hledal jsem tam i něco víc.
A co jsem tam nalezl?
Má srdce mozek?
Při jednom prázdninovém pobytu proběhl rozhovor s dětmi o tom, co by si nejvíc přály. Otázce předcházelo kratší uvedení do problematiky přes tři oříšky a Popelku. Odpovědi dětí nebyly překvapivé, byly předpokládatelné – dlouhý život, hodně peněz a život bez komplikací.
Jak mě odnesl něžnej obr a dal mi dárek, kterej jsem nechtěla
Máme důvod k radosti i na konci roku 2024? I nekřesťan má sto důvodů, proč být vděčný
Tohle "okecat" nešlo. Babiše v památném vystoupení znemožnil naprosto nečekaný soupeř
Všichni jsme Trumpové a Babišové
Autentická finanční nahota v českém vizuálním umění
