Dočetl jsem se v novinách, na co všechno je třeba dávat pozor při nákupu kapra. Že proběhla kontrola prodejců a poučení z ní bylo takové, že pokud nebudete mít oči na stopkách, je skoro jisté, že zaplatíte víc než třeba. Musíte hlídat cenu, potom také to, jestli prodejce kapra nebere nějak šikovně, aby si kapr lokl a měl v sobě víc vody, pak také jestli na kaprovi a na vahách není led. A tak dále. Stojí za úvahu, zdali pro toho štědrovečerního kapříka nejít s celou rodinou a úkoly si rozdělit. Protože je třeba být ve střehu.

Jenže – stejně to je při nákupu stromku, už se nabízejí předbalené stromky, které po rozbalení doma hned opadají, jsou dávno předem uříznuté a suché, také třeba dávat pozor na měření a pochopitelně na výpočet ceny. A zase být ve střehu, hrozeb je mnohem víc. Nemluvě o svařených vínech, chytráctví na všelijakých trzích a chmatácích v davech, zkrátka jít na předvánoční nákup je vzrušující a frustrující.

Nemám vůbec nic proti předvánočnímu shonu, chceme-li si udělat něco hezké, pak to něco stojí, a když to chceme dělat všichni najednou, tak se hodně potkáváme, překážíme si a vadí nám, že všichni chtějí jedno a totéž. Leckdo pak skoro z bezradnosti říká, že se těší, až bude po vánocích. Není však třeba z nich a od nich utíkat. Je na nich něco nepostižitelného a jedinečného, napořád a pro celý rok.

Shon pomine, stromek stejně uschne, kapr už nebude kaprem, dárky se porouchají, omrzí, nebo dobře slouží, přijde leden, únor, březen a tak dál, avšak vánoční ozvěna může ještě dlouho znít. Není totiž vůbec třeba naložit s ní jako s rozbitou ozdobou nebo ztvrdlým cukrovím.

Když je nyní třeba být tolik ve střehu, rádi využijeme něco ze skoro neskutečné nabídky vánočních koncertů. Sice jsou si trochu podobné, ale je jich spousta. A všude plno lidí. Chodíme tam proto, že si na koncertech odpočineme od stresu a střehu. Zapomeneme při nich na konzumní rub vánoc, zaposloucháváme se do umu skladatelů, básníků a interpretů a to všechno, i atmosféra, nás povynesou nad to všední, tedy i stres a shon. Vlastně takové povznesení potřebujeme.

Koncerty zpravidla končívají, hrozí návrat do syrové reality. Nejvánočnější dění však říká, že když v Ježíši Kristu vstoupil mezi nás Bůh lásky a milosrdenství, přišel proto, že chce jistit, aby naše povznesení trvalo co nejdéle, aby vlastně nekončilo. Když už jsme se, díky schopnostem druhých, dostali do odstupu do toho, nač si často stěžujeme, pak nám Boží jednání nabízí, že nás v odstupu, nebo ve svobodě od přízemskosti, podrží. Vším, co Bůh pro člověka dělá, ukazuje, že dobrému dává vznikat právě v odstupu od reality všedního boje a vzruchu.

Nejbližší dny jsou tedy sdělením o tom, co nadčasově platí z Boží strany. Celý další rok pak my budeme sdělovat, v čem se nám v těch dnech zalíbilo. Zůstat právě na tom podstatném, pak ani nechci domýšlet, co všechno by u nás bylo jinak.

Představit si to umím. Proto potřebuji žít z vánoční naděje delší dobu než jen pár dní.