V tomto období bylo přijato 5 významných zákonů proti korupci, což by mohlo znamenat, že vláda byla poměrně úspěšná. Ve skutečnosti byla úspěšná spíše Sněmovna a Senát, protože klíčové pasáže prosazených zákonů byly navrženy a vyjednány až v Parlamentu, a to někdy dokonce navzdory ministrům. S vládou jsou také spojena 3 zcela zásadní selhání, ve kterých vládu bohužel nikdo zastoupit nemohl.

Poprvé selhala, když zablokovala zrušení odvolatelnosti nejvyššího státního zástupce vládou v době, kdy měl posuzovat trestní stíhání premiéra. Zadruhé nedokázala nabídnout transparentní a důvěryhodné prostředí při řešení dopadů pandemie, přičemž sama zákony porušovala. A do třetice nedokázala dotáhnout do konce balík vládní protikorupční legislativy, která byla připravena, vyjednána a výslovně ji podporovala i část opozice.

První selhání: Zablokování posílení nezávislosti státních zástupců

Před pár lety bychom možná ani nevěřili, že se může stát takovýto souběh událostí. Nejvyššího státního zástupce podle stávajícího zákona jmenuje a odvolává vláda. Premiér je trestně stíhaný a jeho případ má přezkoumat nejvyšší státní zástupce. Masivních protestů po celé republice se účastní stovky tisíc lidí a požadují pojistky nezávislé justice. Téměř všechny strany ve Sněmovně se shodnou na kulatém stole, že je třeba zákon rychle změnit a odvolávání nejvyššího státního zástupce svěřit kárnému Senátu. Bryskně vzniknou 3 opoziční návrhy, které shodu naplňují. Vláda všechny návrhy zablokuje a veřejnost navrch vyděsí vlastním návrhem, ve kterém chce posílit vliv politiků na jmenování státních zástupců. Nejvyšší státní zástupce mezitím rozhodne o případu premiéra, který jej mohl s vládou kdykoliv odvolat, a spis vrátí dozorujícímu státnímu zastupitelství. Vláda nakonec vládní návrh sama zcela stahuje.

Popsaný postup je pro důvěryhodnost protikorupčního boje vlády doslova noční můrou. Místo urychleného přijetí léta odkládaného zákona aspoň ve chvíli bezprecedentního střetu zájmů premiéra a uklidnění veřejnost přichází přesný opak - zásadní vyostření situace a pokus o posílení politického vlivu. I když odmyslíme samotné trestní stíhání premiéra či podivné okolnosti nástupu Marie Benešové, tak od tohoto momentu už bylo přirozeně jakékoli další protikorupční snažení vlády silně degradováno a znevěrohodněno.

Druhé selhání: Netransparentní postupy a porušování zákonů při řešení pandemie

Pandemie covidu zasáhla všechny oblasti fungování státu. Je přirozené, že v šokujících úvodních týdnech pandemie šly stranou i otázky transparentnosti a opatření proti korupci. Nicméně v momentu, kdy se ukázalo, že se jedná o dlouhodobý problém, vystoupila otázka dodržování práva a transparentnosti obřích finančních toků do popředí. Řada expertů upozorňovala, že v zápalu boje s pandemií nesmí dojít k vypnutí práva, netransparentním nákupům státu či nedůvěryhodnému přerozdělování peněz v rámci odškodňování poškozených. Jelikož se začaly velmi brzy objevovat první pochybnosti, spustila Rekonstrukce státu projekt NEZHASÍNAT!, ve kterém upozorňovala na rizika a způsoby, jak postupovat v souladu se zákonem a transparentně.

Bohužel vláda zůstala k řadě doporučení expertů hluchá a nejevila zájem o přijetí žádné speciální legislativy pro řešení pandemie. Naopak se pokusila zbavit vládní odpovědnosti za škody skrze vydávání opatření ministerstvem zdravotnictví, pokračovala v netransparentních nákupech a vypisované odškodňovací programy byly často velmi selektivní, chaotické a neprůhledné. Legislativní návrhy, se kterými vláda ještě před prázdninami nakonec přišla, pak způsobily spíše zděšení - jednalo se totiž o zřejmě protiústavní novelu zákona o veřejném zdraví a novelu zákona o veřejných zakázkách, která by stavidla pro korupci vyloženě otevřela. Tyto návrhy vláda po vlně veřejného odporu sama stáhla, v případě protiprávních opatření pak zasáhl soud. Nicméně na prázdniny lidé odjížděli bez pandemické legislativy i řešení transparentnosti nákupů.

Když po prázdninách vlna pandemie udeřila znova a ještě citelněji, byli jsme jednoduše opět tam, kde na začátku - v nouzovém stavu s netransparentním utrácením státu. Podpůrné programy se sice postupně zlepšovaly a nákupy státu byly méně divoké, ale vláda díky nouzovému stavu stále řešila pandemii bez dostatečné kontroly. Informací bylo minimum, soudy prakticky zasáhnout nemohly a poslancům nezbylo než s ohledem na závažný průběh pandemie nouzový stav vládě prodlužovat. V tomto stavu stát fungoval až do letošního února, kdy došla většině poslanců trpělivost a další nouzový stav odmítli. Zjevně protiústavním způsobem vláda obešla Sněmovnu a znova vyhlásila nouzový stav, přičemž ve stejný den ještě stihla schválit návrhy pandemického a krizového zákona, které by přinesly paradoxně ještě menší záruky pro veřejnost.

Díky velkému úsilí opozičních stran, expertů i Rekonstrukce státu se nakonec povedlo vybojovat v jednáních s vládou alespoň výrazné zlepšení pandemického zákona, který je od konce února po urychleném schválení Parlamentem jízdním řádem pro řešení pandemie. Bohužel jde o rámec dočasný a plný velkých nedostatků - díky zásadnímu odporu vlády je značně limitovaná náhrada škody a omezená kontrola parlamentu. Paradoxem pak je, že vláda odmítla i zpřesnění rozsahu opatření dle pandemického zákona, přičemž jeho meze v řadě případů následně překročila a opět musel zasahovat soud. Vládu tento stav nepřiměl ani ke změně přístupu ani k úpravě legislativy. Shrnuto podtrženo vláda transparentní a důvěryhodné prostředí pro řešení pandemie nedokázala zajistit ani po roce a půl a do nového volebního období zanechala budoucí vládě překotně přijatý pandemický zákon plný nedostatků, jehož účinnost skončí na konci února 2022. Jedná se o další těžký direkt v důvěryhodnosti vládního boje proti korupci.

Třetí selhání: laxní přístup a nedotažení připravených protikorupčních zákonů

Očekávali byste, že po uvedených selháních se bude vláda snažit zachránit, co se dá, a alespoň trochu si vylepšit bilanci? To se bohužel nestalo.

Pandemie sice vzala vládě několik měsíců a ztížila prosazování jakýchkoli zákonů, vláda však měla na začátku letošního roku připraveny ke schválení ve Sněmovně ještě další 3 protikorupční zákony z programového prohlášení: zákon o ochraně oznamovatelů korupce, zákon o lobbování a novelu informačního zákona, která měla přinést mj. poskytování informací státními firmami. Vzhledem k tomu, že tyto návrhy zákonů podporovala významná část opozice a byly sjednány i potřebné úpravy zákonů, jednalo se pro vládní strany o příležitost k rychlému projednání a vylepšení protikorupčního skóre. Ovšem vládní strany projednání zákonů tak dlouho odkládaly, až se nakonec nestihl dokončit ani jeden.

K zákonu o lobbování přitom byl zpracován velký pozměňovací návrh, který se těšil široké podpoře poslanců napříč spektrem včetně opozičních Pirátů. Nicméně s ohledem na pomalý a nedůsledný přístup vládních stran se nakonec nepovedlo dokončit 3. čtení zákona navzdory tomu, že zákon ležel ve Sněmovně 2 roky. Podobný osud potkal i vládní novelu informačního zákona, pro kterou bylo po necelých 2 letech ve Sněmovně konečnou jednání na výborech. U zákona o ochraně oznamovatelů korupce vláda otálela už s předložením a nakonec jej poslala Sněmovně letos v únoru. Ani pozdní předložení však poslance ANO a ČSSD nepřimělo k ráznému postupu, a tak jednání o zákonu skončilo rovněž na výborech. Posledním vládním želízkem v ohni bylo rozšíření kontrol NKÚ na státní firmy. Zákon o NKÚ se sice letos v červenci po více než dvou letech dostal z Poslanecké sněmovny do Senátu. Ale s ohledem na dlouhodobě nenaplněné požadavky senátorů ohledně kontrol obcí a absenci jednání Senát návrh odmítl.

Plejáda příležitostí na zlepšení protikorupční bilance hnutí ANO a ČSSD tak zůstala nevyužita a k předchozím selháním se přidalo i nedotažení vládních protikorupčních priorit. Vzhledem k tomu mají také vládní strany nízké hodnocení - na školní stupnici má ANO čtyřku, a ČSSD slabší trojku.

Programové prohlášení vlády - neprosazené protikorupční body:

Předložíme zejména účinné právní nástroje k ochraně oznamovatelů korupce (whistleblowing). NEPROSAZENO
Předložíme zákon o regulaci lobbingu vycházející z mezinárodních doporučení. NEPROSAZENO
Budeme prosazovat rozšíření působnosti NKÚ na územně samosprávné celky a veřejně vlastněné obchodní společnosti. NEPROSAZENO
Předložíme změny ve státním zastupitelství pro jeho účinnější správu a posílení odpovědnosti státních zástupců (při respektování nezávislosti). NEPROSAZENO
Proto zlepšíme přístup občanů k informacím, a to i o hospodaření veřejných institucí tak, aby byly informace poskytovány včas a bez nepřiměřených nákladů. NEPROSAZENO OHLEDNĚ STÁTEM VLASTNĚNÝCH PODNIKŮ

10 důvodů, proč vláda v protikorupčním boji nefungovala:

1) Nízká priorita protikorupčních opatření = ve vládě i ve Sněmovně návrhy často zbytečně ležely, neměly tahouny mezi poslanci, premiér a ministři se agendou zabývali minimálně
2) Slabé vládní návrhy = prakticky všechny vyžadovaly významné změny, což protahovalo a komplikovalo jednání ve Sněmovně
3) Klíčové návrhy přicházely ve Sněmovně či Senátu = vláda byla v defenzivě, úředníci měli omezený prostor pro odborný pohled, některým změnám se bránili
4) Mikromanagement premiéra = bez přímých pokynů premiéra se řada věcí na vládě ani ve Sněmovně nehýbala vpřed, doporučení expertů měly vliv jen, pokud šly přímo premiérovi
5) Pasivní ministři i poslanci ANO a ČSSD = ministři za protikorupční zákony nebojovali, mezi vládními poslanci bylo jen pár aktivnějších, ostatní nejevili zájem a čekali na pokyny
5) Nízká akceschopnost = až na výjimky se zástupcům vládních stran nedařilo přizpůsobit situaci, zrychlit procesy a dojednat potřebné kompromisy
6) Pauza během pandemie = aktivita na zákonech se mnohdy na řadu měsíců zastavila
7) Při řešení pandemie byla transparentost stranou = nebylo to téma, doporučení expertů nebyla vyslyšena, nad kroky státu bylo často zhasnuto
9) Absence jednání se Senátem = často se reálně nekonalo, případně probíhalo jen ohledně nutných změn po schválení Sněmovnou, zvláště chybělo u změn ústavy
10) Přílišný formalismus = nad protikorupčními záměry často převažoval formalismus, přílišná opatrnost a přednášení důvodů, proč silná opatření nelze přijmout