Jako učitel, kterého už pro těch pár zbylých let žádný tarif nevytrhne, chci říci jasně:

STÁVKA BUDIŽ POCHVÁLENA!

Přes všechna „ale“ a „proti“ totiž považuji za nejdůležitější nenechat si dále nadělat na hlavu.

Pro toho, pro koho je při pondělku stávka učitelů jen jedním z konverzačních témat vedle např. vyřazení sympaťáka Xindla X ze StarDance či (ne)ambicí premiéra stát se prezidentem, je situace kolem ní zřejmě poněkud nepřehledná a leckdo se asi diví, jak je možné, že učitelé stávkují v čase, kdy se jim mzda skutečně reálně zvyšuje – a to ještě za pouhé přerozdělení slíbené částky. Pokusím se shrnout skutečnosti osvětlující vyhlášení stávky a také uvést spektrum postojů k ní. Vynechávám jenom názory typu „co by chtěli, berou dobré peníze za málo práce a spoustu volna“ – považuji je za výraz neznalosti a nepochopení učitelské práce, někdy za výraz osobní frustrace vyvěrající z úplně jiných příčin. (Pokud by vše bylo takhle jednoduché, netrhla by se ve školách klika se zájemci o práci a nehovořilo by se o nedostatku učitelů a hrozbě jeho hrozivého stupňování.)

PROČ stávkovat:
Protože vláda, zejména její předseda, velmi často a velmi dobře mediálně prodává zvyšování platů učitelů, ale skutky se za sliby opožďují, a když už se něco s odbory a dalšími sdruženími relevantními pro oblast školství dojedná, vzápětí je to jinak. Pro letošek bylo slíbeno patnáctiprocentní navýšení, nakonec z toho vyšlo procent 10; odboráři na to v průběhu jednání vstřícně kývli, s tím, že téměř vše připadne na zvýšení tarifů (neboť navýšení nadtarifních složek se na cestě do učitelských výplat mnohdy „ztratí“). Nakonec ovšem neplatil ani další dojednaný kompromis. Píší o tom odboráři v dopise vládě z 1. 11. i třeba Unie školských asociací – CZESHA ve Stanovisku k vyhlášení stávky ve školách z 3. 11. Ze Stanoviska: „Z jednání s panem premiérem jsme odcházeli se závěrem, že uvedených 11 miliard Kč bude rozděleno poměrem 75% na tarifní navýšení a 25% na navýšení do nadtarifní složky, což jsme považovali za rozumný kompromis. (…) Prohlášení pana premiéra ze dne 30. 10. 2019, které potvrzuje také ministr školství o navýšení všech PS v PT o 8% a navýšení nadtarifních složek o 2% je z našeho pohledu ještě horší varianta než původní návrh ministra o plošném navýšení PS o 2700 Kč a zásadně neodpovídá dohodnutému postoji, tedy 75% navýšení v tarifních platech a 25% navýšení v nadtarifních složkách (při celkovém růstu objemu prostředků na platy o 11 miliard Kč).“
K financování školství se vyjádřil i spolek Pedagogická komora: „‚Stávkový požadavek školských odborů považujeme za naprosto minimalistický, původní slib zněl, že se pedagogickým pracovníkům zvýší platy o 15 procent, nyní to má být jen 8 procent do tarifů a další virtuální 2 procenta do nadtarifní části platu,‘ vysvětluje viceprezident Pedagogické komory Janek Wagner, ‚oslovili jsme proto poslance, aby finance pro školství dodatečně navýšili formou pozměňovacích návrhů k zákonu o státním rozpočtu na rok 2020.‘

Platy českých učitelů tvoří jen 64 % průměrné mzdy vysokoškolsky vzdělaných zaměstnanců, což je nejméně ze států OECD a EU. V sousedním Německu je to 100 %, v Polsku 80 %. Abychom dosáhli německé úrovně, musela by vláda zvýšit učitelské platy minimálně o polovinu. V roce 2003 činily platy učitelů 105 % průměrné mzdy v ČR, nyní je to 110 %. Příslib 130 % zazněl poprvé již před 16 lety. K tomuto slibu se na konci roku 2017 oficiálně přihlásila Poslanecká sněmovna ve svém usnesení. Česká republika dává na školství o čtvrtinu méně, než je průměr vyspělých států světa. To je deficit ve výši 50 miliard korun ročně.

Platy učitelů sice vzrostly od roku 2013 o 31 procent, ovšem průměrná mzda v České republice stoupla ve stejném období o 27 procent,‘ doplňuje Radek Sárközi, ‚rozhodně tudíž nelze hovořit o masivním zvyšování, jak tvrdí premiér, jedná se spíše o valorizaci.‘“
Expresivnější učitelskou reakci na premiérovy tanečky kolem učitelů a jejich platu představuje např. tento blog Dáši Stárkové. K dalším aspektům nynější situace se pak v komentáři vyslovil anonymní, ale velmi respektovaný přispěvatel do diskusí na webech Česká škola a pedagogicke.info píšící pod nickem poste.restante. V reakci na názory zpochybňující stávku, zejména vyjádření Ondřeje Šteffla (známého ze společnosti Scio podnikající v oblasti vzdělávání), mj. uvedl:

„Už jsem opakovaně psal, že mediální prezentaci důvodů stávky odbory nezvládají.
V podporu společnosti nedoufám ani náhodou.
Podporovala snad veřejnost lékaře či strojvůdce?
Podporovala snad zemědělce, když blokovali dopravu?

‚Veřejnost‘ vidí pouze a toliko:
- prázdniny
- spoustu dalšího volna
- pracovní dobu 22/21 x 45 minut
- to, že ‚učitelům se poslední dobou přidává pořád, tak co by ještě chtěli‘

Úspěch?
Co to je?
Co mohou učitelé získat?
Těch pár stovek navíc?

A co mohou ztratit?
Že jim vláda nepřidá ani podle posledního ministrova návrhu?
Tak jen ať to zkusí.
Že se na ně pan premiér bude ‚zlobit‘?
Že vláda v příštích letech nebude přidávat podle svého vlastního vládního prohlášení?
Copak si po téhle šaškárně mohou ještě učitelé myslet, že vláda své sliby reálně splní?
I ti největší naivkové už tomu nyní nemohou věřit.
A většina tomu nevěřila nikdy.

Ne, pane Šteffle, tohle není stávka ‚za něco‘.
Tohle je ‚stávka z nahromaděné frustrace‘.
Prostě už v části učitelů ‚bouchly saze‘.

A kdyby Plaga nebyl odtržený od reality, věděl by to.
Měl šanci stát se ministrem, který učitelům zvedá platy, jak jen to rozpočet dovolí.
Místo toho se možná stane ministrem, proti kterému se stávkovalo, ačkoliv na platy přidával.“

Učitele tentokrát potěšila bývalá ministryně školství Kateřina Valachová (jinak ovšem dost neoblíbená, zejména kvůli spuštění nepřipravené inkluze) vystoupením v Interview 24 ČT, když hovořila o „zpackaném vyjednávání“ s odbory a mj. se jasně distancovala od Plagova velmi nekorektního vyjádření, že razantní postup učitelů se může obrátit proti nim samým.

Stávkové ALE či PROTI:
Už výše uvedené citace naznačují, že stávkou učitelé určitě nezabodují u části společnosti. Ostatně měl to na paměti i předseda ČMOSu František Dobšík, když dnes na úvod dnešní tiskovky ke stávce řekl: „Chtěli bychom se omluvit veřejnosti, rodičům i zřizovatelům, že jim zkomplikujeme život.“
Že na to mnozí nebudou slyšet, naznačuje dřívější vyjádření Sdružení místních samospráv ČR. Příznačná je „empatie“ ve vztahu k požadavkům učitelů a k právu na stávku vůbec: podle SMS ČR by se stávkující učitelé měli alespoň podílet na hlídání dětí v družinách (sic!).
Na jinou „osvědčenou“ strunu zahrál premiér Andrej Babiš, resp. pisatel jeho příspěvků na premiérově facebookovém profilu:
„Jo a mimochodem, skoro 2 miliardy jdou na církevní školy a každoročně i 7,3 miliardy na soukromé školy, což je pro některé super byznys.
A pak jsou tady další peníze, které investujeme, a o kterých odboráři buď schválně nemluví nebo na ně zapomínají. Inkluze. Od jejího zahájení v roce 2016 do konce roku 2020 nás bude stát přes 20 miliard. Z toho 6 miliard letos a 6 miliard další rok.“
Tady se ovšem úplně zapomíná na společenskou úroveň, o niž se snažíme v tanečních, natož noblesu StarDance, a naopak se předvádějí tanečky velmi pokleslé, laciné, odvádějící pozornost od problému k tématům (pro některé) chytlavým. Místo waltzu šlapák, čert to vem – k čemu se ohlížet na hodnocení odborné poroty, hlavně když zabodujeme u veřejnosti a přibudou preferenční SMS. Dnes pak premiér ještě přitvrdil. A vláda pak definitivně rozhodla.

Pochybnosti týkající se postupu odborářů se objevují třeba v komentáři Petra Honzejka Stávka? Teď? Školské odbory mají 4 minus za taktiku (na iHNED.cz) či v tomto učitelském blogu.
Podle učitele Vojtěcha Hály ze spolku Učitelská platforma je stávka „vyhlášená naprosto nevhodně, takticky i obsahově“. Hála pak navazuje: „Až se bude stávkovat za platy učitelů ve výši 130 % průměrné mzdy nebo za 6 % HDP do školství nebo za odpolitizování školství jako ve Finsku nebo za odvolání VKml ze všech funkcí ovlivňujících školství, já ruším výuku a jdu v čele průvodu.“
Tady už vykukuje čertík politických antipatií – nebo naopak sympatií k nynějšímu ministru školství. Ve stanovisku Učitelské platformy čteme:
„Učitelská platforma se ke středeční stávce nepřipojuje. Deklarované téma nespokojenosti s postojem vlády k financování školství je jedním z důležitých faktorů ovlivňujících současný stav českého školství, nikoli však jediným či nejzásadnějším. ‚Načasování stávky se jeví jako nešťastné v situaci, kdy je současný ministr školství Robert Plaga většinově kladně hodnocen, kdy se daří s rozmyslem revidovat některá dříve učiněná rozhodnutí a jsou nastavovány procesy s výhledem na budoucí koncepční změny,‘ sděluje předsedkyně Učitelské platformy Petra Mazancová.“
Že ministr např. „s rozmyslem reviduje“ – rozuměj destruuje, a to bez účasti odborné veřejnosti a bez ohledu na argumenty – státní maturitu, je v tomto případě zřejmě omluvitelné; bližší košile než kabát, hlavně když nám hlásí volenku.
Kudlu do zad stávce rovnou vrazila Asociace ředitelů základních škol. Obavu z toho, aby slíbené peníze učitelé skutečně dostali, absurdně vykládá jako aktivitu namířenou proti ředitelům:
„Asociace ředitelů základních škol stávku vyhlášenou ČMOS PŠ na středu 6. listopadu 2019 nepodporuje. Deklarovaným požadavkem stávky není zvýšení platů učitelů, ale přesun části finančních prostředků určených na platy učitelů z nenárokových složek do složky tarifní. Cíl stávky tedy chápeme jako snahu o omezení pravomocí ředitelů v oblasti odměňování pracovníků.

AŘZŠ dlouhodobě prosazuje navýšení nenárokových složek platů pedagogických pracovníků, neboť to je jeden z motivačních a hodnotících nástrojů kvality pedagogické práce. Deklarované cíle stávky jsou tedy v rozporu s cíli asociace. AŘZŠ konstatuje, že navýšení platů pedagogických pracovníků od 1.1. 2020 o 10% je nedostatečné vzhledem k náročnosti práce vysokoškolsky vzdělaných učitelů a vzhledem k průměrné mzdě v profesích podobně náročných na práci a vzdělání. Za dostatečné považujeme navýšení platů o 15%.“

Povšimněme si konstatování o podpoře výraznějšího navýšení platů. Tenhle argument, s dovětkem, že nynější stávka se vede za nedůležitou nebo nesprávnou věc, se objevuje prakticky ve všech vyjádřeních učitelských – jak to říct jinak než stávkokazů? –, přičemž ovšem nikdo z dotyčných hlasitě neprotestoval, když byl původní vládní slib zrušen, a zjevně ani teď jinou, tu správnou stávku nepřipravuje.

Jsou tací, kteří ministra Plagu litují. Ovšem školská politika opravdu není jako účast ve StarDance, kde je každý soutěžící zodpovědný pouze sám za sebe a kde jde především o zábavu, byť velmi kultivovanou. Již zmíněný Xindl X si podle vtipného komentáře jednoho z porotců vystačil pro všechny tance s jedním krokem; ovšem přes tento „minimalismus“ si potlesk určitě zasloužil, neboť soutěžil navzdory zdravotnímu handicapu, dokázal uplatnit talent v jiné oblasti a hlavně nic nepředstíral. Naproti tomu hrátky s čísly a s fakty spolu s přešlapovanou na jednom místě nejsou zábavné ani trochu a už vůbec se nehodí k zodpovědnosti, jež s sebou nese vládnutí.