Veřejnost je "zásluhou" povrchní práce médií a názorové předpojatosti už dlouhou dobu doslova bombardována negativními soudy ohledně centrálně zadávaných testů a současné podoby přijímacího řízení a maturity vůbec. Kritika zaznívá od ministra školství, ze strany některých dalších politických subjektů a jednotlivých politiků (senátor Jiří Drahoš), vlivových společností (Bohumil Kartous, EDUin) či podnikatelů v oblasti testologie (O. Šteffl a jeho Scio) i některých komentátorů. Řekněme rovnou, že je to kritika z valné části nepravdivá, nepoučená a nepodložená fakty, leckdy demagogická. Psal jsem o tom už v blogu (Ne)maturita z matematiky aneb Když nás to ti učitelé nenaučí...

Vloni v červnu jsem na tomto webu publikoval text Kvůli jediné chybě se spustila lavina. Přitom testy připravené Cermatem nemají rovnocennou náhradu. Myslím, že je aktuální i dnes. Pro zájemce vybírám některé pasáže:

Jednotné testy jsou kvalitní
(...) laická veřejnost samozřejmě nemůže vědět, že nejen kvůli chybovosti, ale především z hlediska validity (zda test postihuje to, co má) a reliability (přesnosti měření) nynější centrální testy vysoce překračují úroveň testů školních – což je pochopitelné, protože jde o specializovanou odbornost.
V případě návratu k testům vytvářeným školami se uchazeči setkají s testy, kde s vysokou mírou pravděpodobnosti bude chyb daleko více a kde výsledky budou méně spolehlivé. Je také možné, že narazí na učivo, které přesahuje rámec základoškolské výuky (či výuky pro příslušné ročníky).
V konfrontaci se skutečností neobstojí často opakované tvrzení kritiků Cermatu o „biflovacích testech“. Naopak, s čistě pamětnými úlohami se v jednotných testech žáci určitě nesetkají – vždy je potřeba provést alespoň jednoduchou aplikaci znalostí.
Jednotné testy neuzavírají cestu ke studiu
(...)
Kritici jednotné zkoušky často poukazují na to, že o úspěšnosti v přijímacích testech rozhoduje předchozí mimoškolní příprava, a že jsou proto handicapovány děti ze sociálně slabých či méně podnětných rodin (rodiče nejsou schopni přípravu zaplatit, popř. se o vzdělání svých dětí nezajímají). To ovšem za výše popsaného stavu – kdy se na nějakou střední školu dostane prakticky každý, kdo si podá přihlášku ke studiu – není problém, který by bylo třeba řešit zrušením testů poskytující školám dosti objektivní informaci o studijní perspektivě jejich budoucích žáků.
Sociální problémy je třeba řešit primárně sociálními opatřeními, nikoli tím, že budeme přijímat žáky, kteří umí málo nebo nic (a pak mají vše dohánět na SŠ). Navíc část testových úloh je postavena hlavně na schopnosti dobře uvažovat, z čehož vyplývá, že žák studijně nadaný může u zkoušky alespoň zčásti uspět i v případě předchozích nepřesvědčivých školních výsledků.
Zvýšit roli škol i centra
V téhle souvislosti je třeba upozornit, že příprava na testy nemusí stát zájemce o studium prakticky nic. Jak již bylo uvedeno, jen za letošní rok na stránkách Cermatu přibylo 24 zkušebních testů (online dostupných, samozřejmě s řešením úloh). Připočtěme testy ilustrativní, dále stejný počet testů za r. 2017 a ověřovací testy z l. 2015-16. Zásoba na měsíce přípravy…
(...)
Jako novum navrhuji, aby Cermat připravil ke svým testům ještě jednoduchý vstupní program, jakousi nejzákladnější testovou abecedu předcházející práci s testy, zahrnující poučení o testu, o různých variantách testových úloh, o strategii/taktice při absolvování testu. Tento požadavek se snad může zdát nadbytečný – při pohledu na nabídku testových materiálů Cermatu a s ohledem na to, že ze zadání testů lze potřebné poznatky vyvodit. Domnívám se však, že při vyrovnávání vzdělávacích handicapů může mít pozitivní význam každý detail.

Původní blog v kompletní podobě.