Znají to i filmaři: příběh vzorňáka, který prochází životem a nelže, nekrade, nepodvádí, vždy má ve všem jasno... Pokud by takový scénář náhodou měli, určitě jej nenatočí. Byla by to hrozná nuda. Pořádný hrdina z filmu musí něco spáchat, pak se s tím složitě vyrovnávat... A napravený hříšník je pro film vynikající.

Nezabírá to pouze ve filmu. Teď třeba byl v Praze Kanaďan Patrick Moore. Říkal tu, že aby se zabránilo globální změně klimatu, je nutné stavět jaderné elektrárny. Není zdaleka jediný, kdo takto argumentuje. Ale právě kolem něho se točili novináři, dostal se k politikům, a to včetně premiéra i prezidenta.

(Podrobněji si o jeho návštěvě můžete přečíst ZDE.)

Zelené prohlédnutí
Partick Moore vzbudil takovou pozornost samozřejmě proto, že to je napravený hříšník.

V roce 1971 vstoupil do rozbíhající se ekologické organizace Greenpeace, postupně se dostal do vrcholných funkcí i v jejím mezinárodním ústředí. Jenže pak se s organizací rozešel. Říká, že Greenpeace stále něčemu brání, bez ohledu na vědeckou pravdu. Podle Moorea svět potřebuje řešení, která umožňují jeho udržitelný rozvoj.

Greenpeace zase Moorea považuje za prodejného podvodníka.

Tak se na to podívejme pokud možno bez emocí.

Změna názoru není ničím špatným
Na tom, že Patrick Moore dnes chválí jadernou energetiku, kterou dříve zatracoval, není nic špatného. Člověk může (a dokonce by měl) změnit názor, pokud jej fakta přesvědčí.

Moore má dnes konzultační firmu, která spolupracuje s průmyslovými podniky. Ani na tom není nic zavrženíhodného, naopak. Bylo by jen dobře, pokud by si průmysl nechal poradit, jak podnikat a při tom narušovat životní prostředí co nejméně.

Ale něco divného tu stejně je.

Předběžná opatrnost? Ano!
Když Patrick Moore obhajuje jaderné elektrárny, jako to dělal v Praze, říká: Jsou nutné, aby zabránily změně klimatu. Současně ovšem tvrdí, že vliv spalování fosilních paliv na změnu klimatu je nejistý a nezměřitelný vědeckými metodami. Proč tedy chce, aby jaderné reaktory nahradily tepelné zdroje, když nebezpečí tepelných elektráren je nejisté a nezměřitelné?

Moore odpovídá: Je to jako pojištění. Co kdyby na té změně klimatu přece jenom něco bylo?

Tomu se říká princip předběžné opatrnosti, který se občas používá v ekologickém a zdravotnickém rozhodování.

Předběžná opatrnost? Ne!
Jenže na webových stránkách Moorovy firmy najdeme třeba i článek, v němž Moore zpochybňuje zařazení bromovaných zpomalovačů hoření (jsou v nábytku, kobercích, přístrojích....) mezi rizikové látky, jak na ně začaly pohlížet americké i evropské úřady.

Moore argumentuje, že množství těchto látek, které proniká do lidského těla, je malé, a že neexistují zcela přesvědčivé důkazy o jejich nebezpečnosti.

V tomto případě tedy princip předběžné opatrnosti odmítá.

Co se hodí, to se počítá
Jeden a týž postup pro hodnocení rizik se mu tedy někdy hodí, a jindy ne. Podle toho, jak to vyhovuje jeho argumentaci pro jaderný průmysl, anebo naopak nevyhovuje při argumentaci na podporu chemického průmyslu.

Těžko z toho vyvodit jiný závěr, než že Moore je obdobně neobjektivní, jak to sám vyčítá organizaci Greenpeace.

Důvěryhodnost na 21 let?
Nicméně jeho popularita je založena právě na tom, že on sám Greenpeace kritizuje, protože je prohlédl, opustil a přiklonil se na správnou stranu. Připomínal to v Praze, pravidelně se na to odkazuje ve svých populárních článcích. Ničím jiným výjimečný není.

Tak připomeňme: s Greenpeace se rozešel v roce 1986. Před jednadvaceti lety. Tak dlouho už jeho kariéra stojí na faktu, že může říkat: Byl jsem v Greenpeace, a teď vím, že nemá pravdu.

To se dá využít, když je zapotřebí zapůsobit na veřejnost. Dá se na tom, jak vidno, postavit celoživotní obživu. Ale ne celoživotní důvěryhodnost.