Zabránily by záměně novorozenců v třebíčské porodnici moderní technologie, které už ve světě pronikají do zdravotnictví? Smutná odpověď zní: asi ne. V Třebíči totiž selhali lidé takovým způsobem, že by jim snad ani ta nejlepší technika nepomohla.

Poznatek, že v nemocnici je možné se splést, není nový. Zprávy od nás i v zahraničí ukazují, že se dají zaměnit léky, nechtěně, ale i záměrně (jako v případě heparinového vraha v nemocnici v Havlíčkově Brodě). Je možné poplést si pacienta a amputovat mu zdravou končetinu. Je možné vydat rodičům nesprávné dítě...

Čip to pohlídá
Proto se ve světě zkoušejí metody, které by záměnu pokud možno znemožnily. Hodně nadějně vypadají radioidentifikační čipy RFID, které dnes asi nejvíc známe z obchodních domů, kde jsou připojeny ke zboží a způsobí poplach, když je někdo neoprávněně odnáší.

Mohou být i docela malinkaté, takže se jimi dají označit třeba lahvičky s léky, nebo zkumavky se zárodky z umělého oplození. I ty už se v zahraničí laborantům popletly, takže třeba britské zdravotnické úřady rozhodly, že na klinikách pro umělé oplození se musí zkumavky se spermiemi, vajíčky a zárodky označovat čipy nebo aspoň čárovým kódem, aby je zdravotníci nezaměnili a neoplodili třeba vajíčko nesprávnou spermií..

Pomocí čipů se mohou označovat novorozenci a malé děti, pacienti, kteří v narkóze podstupují operaci, ale třeba i nemocní s Alzheimerovou chorobou, která ničí jejich mozek. Ti si v nemocničním pokoji klidně lehnou na cizí postel, a mohou tedy dostat nesprávné léky.

Přehledný systém pro léky i operace
Radiofrenkvenční čip vysílá údaje o sobě do skeneru, který se dá snadno přenášet, má velikost zhruba kancelářského diáře a "přečte" čip podle potřeby až na vzdálenost několika metrů. Pokud má pacient (nebo novorozenec) náramek s čipem, zdravotník si na skeneru přečte, kdo to je. A také třeba jakou má diagnózu, na které léky je alergický, a tak podobně.

Skener je možné propojit s počítačovým systémem nemocnice. A pak může péče o pacienta vypadat třeba takto: Sestra přijde podávat léky. Přejede skenerem po náramku pacienta i po lahvičce medikamentu. Počítačový systém zaznamená, že dotyčný dostává svůj lék. Případně okamžitě varuje, že došlo k chybě a takový lék není předepsaný.

Podobně na operačním sále zdravotníci před zákrokem rutinně přejedou skenerem čipový náramek pacienta a počítač automaticky překontroluje, jestli je to ten správný, pro kterého se připravila právě tato operace.

Využití čipů RFID zkouší také pražská nemocnice v Motole. Zatím jimi označovala jen inventář, ale podle plánu má v pokusech dojít i na nemocné.

Lidský šlendrián je silnější
Čipy mohou zdravotníkům pomoci; díky nim se pohotověji dozvědí potřebné údaje o pacientech. Teoreticky by tedy tato technika mohla zabránit i záměně dětí v porodnici.

Jenže jen teoreticky. Technika může být vynikajícím pomocníkem pro lidi, kteří chtějí, aby jim pomohla. Technika dokáže také lidi kontrolovat, i proti jejich vůli, jestli svou práci dělají tak, jak mají. Ale tady už jsou její možnosti omezené, protože se dá obtížně předvídat, kde všude může lajdák něco zkazit.

Neboli, hodně závisí na tom, jestli zdravotníci chtějí pracovat správně, nebo se na své povinnosti vykašlou. A také je důležité, jak je k pečlivé práci jejich vedení motivuje, a také při tom hlídá.

V třebíčské porodnici část zdravotníků a také jejich vedoucí požadavek na pořádnou práci nesplnili.

Vždyť se na to podívejme: Záměny dítěte v porodnici se obávají snad všichni rodiče. Logickou odpovědí porodníků by tedy mělo být, že zavedou takové standardní postupy označování novorozenců, že si je nikdo nemůže splést. Popsat dítě na tělíčko a dát mu náramek, který něco vydrží, to snad není takový kumšt. V Třebíči to nedokázali.

Mlžení, lhaní, pomluvy
Ale co víc. Když vyšlo najevo, jaký problém způsobili, dalo by se čekat, že vedení nemocnice uzná chybu, omluví se a sdělí, co udělá, aby se nic takového už příště nestalo. Představitelé nemocnice místo toho nesmyslně mlžili, jako by tím mohli jasný průšvih zamaskovat. Lhali, že děti byly dobře označené – a přitom se na fotkách ukázalo, že nebyly. A náměstkyně ředitele dokonce před televizními kamerami trousila nechutné, nepodložené a s malérem nemocnice nesouvisející narážky, že si matky měly děti líp pohlídal a že se o ně dost nestaraly.

Neuvěřitelné, jak kolem sebe dokážou v agónii kopat lidé, od kterých by se čekalo, že budou aspoň teď konečně hledat nápravu nepořádku ve vlastním zdravotnickém zařízení.

Ne, tady by asi ani technika nepomohla. Ta ke svému správnému fungování potřebuje aspoň tu nejzákladnější snahu lidské obsluhy o to, aby byla práce dělána dobře. V Třebíči o ničem takovém nepřesvědčili.