Bahno ulpívá, předvolební špína se vyplácí
Hodit pomluvou se politikovi vyplatí, zjistil výzkum. Bohužel.
Útočné předvolební kampaně stlačují politickou kulturu ke dnu, napsal tu před pár dny Karel Hvížďala (čtěte zde). Nelze než souhlasit. A dodat: Jenže je to pro politiky výhodné. Alespoň z pohledu krátkodobého úspěchu.
Velmi výmluvný pokus uskutečnili už před desetiletím Spencer Tinkham a Ruth Weaver Lariscyová z Georgijské univerzity v USA. O spolupráci poprosili 339 dobrovolníků, kterým promítli televizní spoty dvou politicky si velmi podobných kandidátů do Kongresu z jiného amerického státu - z Kentucky.
Pokusné osoby nevěděly, že spoty jsou fiktivní a že oba kandidáti ve skutečnosti neexistují.
Jeden z nich na videu svého protikandidáta napadal jako nedůvěryhodného a prolhaného. Druhý se pak hájil a dokazoval, že obvinění neodpovídá pravdě, svého soupeře však sám nijak neočerňoval.
Potom výzkumníci zjišťovali, koho by pokusné osoby volily.
Pomlouvač vyhrál
Výsledek? Vyhrál ten, kdo pomlouval. Dostal dokonce téměř dvojnásobek hlasů než ten, kdo se bránil. A nejen to. Výzkumníci se pokusných osob ptali na jejich názor i s časovým odstupem až 48 dnů.
Ukázalo se, že s odstupem času u některých dobrovolníků sílilo přesvědčení, že pomluvený kandidát si jejich hlas nezaslouží. Prostě - pomluva žila a nabírala na síle, a lidé si neuvědomovali, že vlastně nebyla nijak podložená.
Pro slušné politiky to skutečně není dobrá zpráva.
Cesta ke dnu
Samozřejmě, tento výzkum byl založen na pokud možno neutrálním experimentu, při kterém pokusné osoby hodnotily kandidáty, o nichž předem nic nevěděly.
V reálných českých podmínkách se stejný výchozí moment může týkat jen malého množství potenciálních voličů. Většina lidí zná hlavní české politické strany a jejich hlavní protagonisty.
Mnoho voličů se už také rozhodlo, komu fandí a leccos odpustí, a komu nevěří ani slovo.
Z tohoto pohledu tedy jedna útočná či pomlouvačná kampaň neovlivní takové procento lidí jako v onom americkém experimentu.
Nicméně i u nás může platit, že bahno a pomluva ulpívají. A že hodit špínou, i úplně vymyšlenou, se může v nejbližších volbách vyplatit. I když se přitom – jak varoval Karel Hvížďala - politická kultura zoufale topí kdesi u dna.
Útočné předvolební kampaně stlačují politickou kulturu ke dnu, napsal tu před pár dny Karel Hvížďala (čtěte zde). Nelze než souhlasit. A dodat: Jenže je to pro politiky výhodné. Alespoň z pohledu krátkodobého úspěchu.
Velmi výmluvný pokus uskutečnili už před desetiletím Spencer Tinkham a Ruth Weaver Lariscyová z Georgijské univerzity v USA. O spolupráci poprosili 339 dobrovolníků, kterým promítli televizní spoty dvou politicky si velmi podobných kandidátů do Kongresu z jiného amerického státu - z Kentucky.
Pokusné osoby nevěděly, že spoty jsou fiktivní a že oba kandidáti ve skutečnosti neexistují.
Jeden z nich na videu svého protikandidáta napadal jako nedůvěryhodného a prolhaného. Druhý se pak hájil a dokazoval, že obvinění neodpovídá pravdě, svého soupeře však sám nijak neočerňoval.
Potom výzkumníci zjišťovali, koho by pokusné osoby volily.
Pomlouvač vyhrál
Výsledek? Vyhrál ten, kdo pomlouval. Dostal dokonce téměř dvojnásobek hlasů než ten, kdo se bránil. A nejen to. Výzkumníci se pokusných osob ptali na jejich názor i s časovým odstupem až 48 dnů.
Ukázalo se, že s odstupem času u některých dobrovolníků sílilo přesvědčení, že pomluvený kandidát si jejich hlas nezaslouží. Prostě - pomluva žila a nabírala na síle, a lidé si neuvědomovali, že vlastně nebyla nijak podložená.
Pro slušné politiky to skutečně není dobrá zpráva.
Cesta ke dnu
Samozřejmě, tento výzkum byl založen na pokud možno neutrálním experimentu, při kterém pokusné osoby hodnotily kandidáty, o nichž předem nic nevěděly.
V reálných českých podmínkách se stejný výchozí moment může týkat jen malého množství potenciálních voličů. Většina lidí zná hlavní české politické strany a jejich hlavní protagonisty.
Mnoho voličů se už také rozhodlo, komu fandí a leccos odpustí, a komu nevěří ani slovo.
Z tohoto pohledu tedy jedna útočná či pomlouvačná kampaň neovlivní takové procento lidí jako v onom americkém experimentu.
Nicméně i u nás může platit, že bahno a pomluva ulpívají. A že hodit špínou, i úplně vymyšlenou, se může v nejbližších volbách vyplatit. I když se přitom – jak varoval Karel Hvížďala - politická kultura zoufale topí kdesi u dna.