Dnešní datum mne inspirovalo k zveřejnění jednoho staršího textu na téma:

„Výzkum migračních pohybů housenek na silnici mezi Lysolajemi a Horoměřicemi v letech 1974-1986“




Od brzkého jara do pozdního podzimu jezdíval na své pracoviště v Suchdole na velocipedu. Abych se vyhnul smradlavému údolí při Vltavě, objížděl jsem většinou město kolem letiště. Můj kolega Ondra, který jezdil stejnou trasou, mne upozornil na pozoruhodný jev, že chlupaté housenky jakéhosi nedefinovaného polního škůdce v té oblasti ráno migrují převážně směrem severním a odpoledne směrem jižním. V průběhu dlouholetého soustavného výzkumu jsme tuto skutečnost mnohokráte ověřili, což nás vedlo k hledání motivu housenek pro tento migrační pohyb. V první řadě bylo patrno, že migrace není závislá na druhu zemědělských plodin na severní a jižní straně silnice. Vzali jsme housenku do laboratoře a nechali ji zblbnout otáčením v uměle osvětleném kumbále. Housenka nereagovala ani na směr osvětlení, ani na magnetické pole, vyvolané silným magnetem nukleárního magnetického resonátoru. Náš spolupracovník Jirka z Horoměřic nás upozornil na pověst o keltském menhiru, který tam snad stával a na to, že tam mohli mít mimozemšťané přistávací dráhu. Požádali jsme jej aby po cestě z práce pozoroval housenky rovněž. Hned následujícího dne přišel s šokující zprávou: když šel včera odpoledne z práce, šly housenky k severu a dnes ráno k jihu. A to prosím zrovna v den letního slunovratu. Zamrzelo mě, že sám jsem právě v inkriminovanou dobu spěchal a nevšímal si drobných tvorů na cestě. Takže pro jistotu jsem se vymluvil, že musím do knihovny, usedl jsem na kolo a jel zkontrolovat housenky zpět do Horoměřic. Přes brzkou dopolední hodinu skutečně stále lezly od severu. Než však jsem koupil v místním supermarketu Jednota jogurt v kelímku (který tam mívali tehdy i ve středu) a tři flašky žalhostického ryzlinku (který tam měli pořád) a ověřil, že nemají ventilky ke kolu (které tam neměli nikdy), zřejmě se cosi fatálně změnilo: na cestě do Lysolaj záhadné housenky opět přicházely spořádaně z jihu.
Odpoledne jsme uspořádali na dané téma sympozium. Rozuzlení nakonec přinesl starší kolega Pavel poté, co zmizel obsah první lahvinky. S delikátností, hodící se pro světové sezení vrcholných vědců, prohlásil: "Vy blbečkové, ty housenky chodí pořád všemi směry, jenomže vy čumíte furt jen na svou stranu cesty. Od prostředku silnice housenky nemohou přilít, protože tam jaksi mizejí. Za to ale nemohou nejspíš mimozemšťané, nýbrž pneumatiky projíždějících aut". A pochválil Jirku, že jako ukázněný chodec chodí po levé straně silnice.

Na závěr bych se chtěl přiznat, že žádná osoba ani místo v příběhu nejsou smyšlené, zato zcela smyšlený je celý příběh, který byl založen na nedlouhém dadaistickém dialogu s jmenovaným Ondrou jednou při ukládání kol pod přístřešek.
Přejetou housenku jsem ale po cestě skutečně viděl.