Energii sháníme kde se dá. A není jí málo. Na každého občana republiky připadá spotřeba asi 70 tisíc kilowatthodin různých druhů energie ročně. Snem zelených je sehnat z toho alespoň osminu energie z nefosilních zdrojů. Základním zdrojem energie ale stejně jsou pořád uhlíkatá paliva; v tomto směru s nimi mohou soutěžit jen paliva jaderná.

Kam se tato energie poděje? Asi 30 % se bez užitku ztratí při výrobě a rozvodu elektřiny. Průmysl kupodivu spotřebovává jen asi 25 % (20 % pro ohřevy a chemické využití, 5 % jako elektřinu). Domácnosti spotřebují zhruba stejných 25 % (opět 20 % pro topení, 5 % jako elektřinu). Zbylých 20 % spotřebuje doprava.

Je vidět, že největší spotřebu mají distribuované malé spotřebiče. Ty vyžadují zpravidla pohotové a pohodlné zdroje energie. Přeměna tepla na mechanickou energii (např. parní stroj bez zprostředkování elektřinou) je zcela ojedinělá, ani vodní turbíny ani větrné vrtule už nejsou využívány k pohonu mlýnských nebo jiných strojů než jsou generátory elektřiny.

Proto téměř všechna uhlíkatá paliva, která nejsou přímo spalována v elektrárnách, jsou ještě podrobována dalším úpravám, jejichž smyslem je získat zušlechtěná paliva anebo chemicky zajímavé suroviny. Zušlechtěná upravená paliva vyhovují pokud možno následujícím požadavkům:

- výše výhřevná (paliva se sníženým obsahem kyslíku a inertních složek),
- bezpopelná (paliva neobsahující nespalitelné anorganické složky),
- bezdýmá (paliva, jejichž produkty hoření za běžných podmínek jsou plyny bez aerosolových částic, s výhodou obsahující jen CO2, H2O příp. N2)
- snadno manipulovatelná (paliva kapalná a plynná, pevná paliva požadované zrnitosti),
- dobře skladovatelná (z hlediska objemu, dopravy, bezpečnosti).

Chemický průmysl má schopnost předělat libovolné palivo na ušlechtilé. Jen k tomu potřebuje příslušnou energii. Samozřejmě umíme také udělat nejušlechtilejší palivo – vodík z vody; spotřebuje se na to však o hodně více než je ta energie, kterou vodík zpět spálením na vodu vydá.

Přesto největší péče je věnována výrobě benzínu a nafty - ušlechtilých paliv, které mají spoustu příjemných vlastností. Nastartovat motor, změnit jeho výkon nebo jej zastavit je otázkou několika sekund. A hlavně tato paliva se dají dobře a poměrně bezpečně skladovat. Energie benzinu v jednom cisternovém vagonu je zhruba stejná jako energie vodíku v mamutím plynojemu o výšce 100 m. Návěs na dopravu vodíku veze hlavně ušlechtilou ocel tlakových nádob a jen pár set kilogramů vodíku. Energie benzinu v deseti cisternových vagonech je podstatně větší než mechanická energie 3 milionů krychlových metrů vody ukládané v nádrži na vrcholu Jeseníků nad přečerpávací elektrárnou Dlouhé Stráně. Akumulátory elektrického náboje v tom už vůbec nemohou soutěžit.

Výroba motorových paliv z ropy je technicky poměrně snadná; pozoruhodné na ní je jenom ohromné množství zpracovávaného materiálu. Často nezmiňovaným vedlejším produktem je zde asfalt, bez něhož bychom si těžko dovedli představit silnice.

Výroba benzínu z uhlí byla běžná v německém válečném hospodářství a u nás měla význam až do postavení ropovodu, tedy ještě před padesáti lety. V Jihoafrické republice tu technologii dovedli k dokonalosti a dodnes ji využívají. Hodí se k tomu i naše hnědé uhlí, které měly jako surovinu Goering Werke v Záluží (později Stalinovy závody), ale dá se také s větším vynaložením umu a energie vyjít i z biomasy nebo organických odpadů.

Cena ropy exponenciálně roste – v dolarech se zdvojnásobuje každých pět let. Není divu, protože roste spotřeba a lidstvo si zvyká předávat vlastní práci a práci tažných zvířat strojům, potřebujícím kvalitní paliva. Především v oblastech, které zatím pejorativně označujeme jako rozvojové země. Objevování nových ložisek je pomalejší než růst spotřeby a jen naivní ekonomové věří, že někde ještě leží třeskuté množství ropy nepovšimnuto.

Před patnácti lety jsme počítali, že se návrat k benzínu z uhlí může vyplatit teprve jakmile cena barelu ropy stoupne na 40 dolarů. Zatím se nic neděje a petrolejáři zůstávají v tomto směru klidní. Také ani ten dolar už není co býval. Koneckonců, před půl stoletím bych si mohl za nástupní plat inženýra pořídit asi 250 litrů benzínu měsíčně a ani dnes to mladý absolvent školy zatím nemá horší. Jenom na rozdíl od nás má už často automobil a touhu jezdit.

V posledních letech se začala rozšiřovat katastrofická úvaha o budoucím snižování civilizační úrovně až na úroveň doby kamenné v důsledku nedostatku fosilních paliv (nazývaná podle naleziště nejstarších civilizací „teorie Olduvai“). Pro všechny by to mělo být signálem k přemýšlení, kde a jak ušetřit, bez ohledu na to, že nás bohaté energetické společnosti provokují k neustále většímu plýtvání. Pro techniky by to mělo být signálem k zvýšení důrazu na výzkum a vývoj bezpečné jaderné technologie získávání energie a chemických metod její akumulace. Toho by se mělo dosáhnout dříve než dojde ke rvačce o poslední kapku ropy.