Alchymie – pavěda či věda
Velice nespravedlivé je to, když dnes alchymistům ponecháváme výlučně jejich slepé uličky a omyly. Ve skutečnosti se hlavně věnovali systematickému technologickému výzkumu, jehož cílem bylo zdokonalování získávání kovů i jiných materiálů, například skla a keramiky. Dalším důležitým praktickým objektem jejich bádání byla barviva a léčiva přírodní i uměle připravovaná.
Alchymisté jsou obecně chápáni jako pošetilci, kteří se snažili o něco zjevně tak nesmyslného jako je výroba zlata. Ve skutečnosti to bylo součástí jejich systematického výzkumu, jehož součástí bylo zdokonalování získávání kovů jako železa, cínu, olova, mědi, rtuti, stříbra z nejrůznějších hornin, rud a kyzů, které objevovali v přírodě. Zcela logickým krokem tedy bylo hledání zlaté rudy a způsobu jejího zpracování. Na toto, řečeno současnou mluvou, udělovali mecenáši granty. A jak to bývá, nedařit se může buďto kvůli nedostatku prostředků a nedostatku času nebo kvůli chybné myšlence projektu. Podle toho je namístě buďto tvrdošíjnost nebo pokora cimrmanovsky přiznat, že tudy cesta nevede.
Na rozdíl od alchymistů, každé dnešní dítě se učí jako dogma to, že vyrobit zlato nejde. Avšak ani dnešní nejlepší teoretičtí chemici s největšími superpočítači by alchymistovi nemohli odvodit více, než že sloučeniny zlata jsou poněkud méně stabilní než sloučeniny obecných kovů. Což ovšem experimentální chemici už vědí dlouho. A systematický geologický výzkum došel k tomu, že takové sloučeniny v zemi nenacházíme, ba že není očekávatelné najít je ani někde na dně moří ani pod antarktickými ledovci. K těmto zjištěním však středověkým alchymistům chybělo pár set let usilovné práce.
Hermetická nauka zavedla alchymisty do rukou astrologů ražením poetické myšlenky, že zlato souvisí se Sluncem a stříbro s Měsícem. Ještě pochybnějšími analogiemi prvků se zbývajícími pěti viditelnými planetami přisoudili růžovou měď Venuší, železo bohovi války Martovi, rtuť pohyblivému Merkurovi a olovo s cínem Saturnu a Jupiteru. Až osvobození z této slepé uličky, která nepřinesla nikdy nic užitečného, otevřelo cestu do moderní chemie. Můžeme to datovat rokem 1666, kdy francouzská Akademie taxativně vyloučila ze svého programu témata astrologie a hledání kamene mudrců jako oblasti, v nichž se všechny pozoruhodné výsledky už tehdy ukázaly být podvodnými.
Velice nespravedlivé je to, když dnes alchymistům ponecháváme výlučně jejich slepé uličky a omyly. Udělali vedle toho také mnoho užitečného pro moderní technologii a vědu. Alchymisté se nesoustředili výhradně na zlato a stříbro a na základě svých obecnějších zkušeností již zásadně zdokonalili metalurgii železa a řady neželezných kovů a slitin, výrobu skla a keramiky i farmacii, utřídili známé chemické látky a vytvářeli a někdy pak zase vyvraceli a postupně vylepšovali první teorie chemických reakcí. Dnes vysmívaná flogistonová teorie například postihovala chemické procesy docela dobře potud, dokud nebylo k dispozici ani přesné vážení ani měření množství plynu a představa o tom, čemu říkáme dnes energie, byla jen matná. Po rozpoznání a obecném přijetí zákona o zachování hmoty před koncem 18.století byl již jen krůček k moderní chemii, založené na představě molekul, sestavených z atomů prvků. Až po roce 1800 se začíná vžívat písmenové označování prvků, tak jak je běžné dodnes. Ale v tu dobu už běžely řadu let tovární výroby důležitých činidel jako je soda nebo kyselina sírová. Postupně docházelo k řadě klíčových objevů (stechiometrická slučovací pravidla, systém prvků, elektron, model atomu, kvantová mechanika) a podařilo se zařadit všechny dosavadní poznatky oboru. Mohutný rozvoj chemických a materiálových věd doprovázel celou průmyslovou revoluci a stále nezačíná stagnovat. Množství chemických informací trvale exponenciálně narůstá (zdvojnásobení každých asi 10 let).
Lidé však mají rádi tajemno a čtou proto třeba rádi pohádky Dana Browna. Mnozí pak skutečně věří, že by mohlo luštění kryptogramů ze starých alchymických spisků anebo z archeologických artefaktů kromě důležitého svědectví o dobách minulých přinést také ještě něco nového chemické vědě a technologii. Troufám si veřejně prohlašovat, že takoví jedinci jsou pošetilí pošuci.
Alchymisté jsou obecně chápáni jako pošetilci, kteří se snažili o něco zjevně tak nesmyslného jako je výroba zlata. Ve skutečnosti to bylo součástí jejich systematického výzkumu, jehož součástí bylo zdokonalování získávání kovů jako železa, cínu, olova, mědi, rtuti, stříbra z nejrůznějších hornin, rud a kyzů, které objevovali v přírodě. Zcela logickým krokem tedy bylo hledání zlaté rudy a způsobu jejího zpracování. Na toto, řečeno současnou mluvou, udělovali mecenáši granty. A jak to bývá, nedařit se může buďto kvůli nedostatku prostředků a nedostatku času nebo kvůli chybné myšlence projektu. Podle toho je namístě buďto tvrdošíjnost nebo pokora cimrmanovsky přiznat, že tudy cesta nevede.
Na rozdíl od alchymistů, každé dnešní dítě se učí jako dogma to, že vyrobit zlato nejde. Avšak ani dnešní nejlepší teoretičtí chemici s největšími superpočítači by alchymistovi nemohli odvodit více, než že sloučeniny zlata jsou poněkud méně stabilní než sloučeniny obecných kovů. Což ovšem experimentální chemici už vědí dlouho. A systematický geologický výzkum došel k tomu, že takové sloučeniny v zemi nenacházíme, ba že není očekávatelné najít je ani někde na dně moří ani pod antarktickými ledovci. K těmto zjištěním však středověkým alchymistům chybělo pár set let usilovné práce.
Hermetická nauka zavedla alchymisty do rukou astrologů ražením poetické myšlenky, že zlato souvisí se Sluncem a stříbro s Měsícem. Ještě pochybnějšími analogiemi prvků se zbývajícími pěti viditelnými planetami přisoudili růžovou měď Venuší, železo bohovi války Martovi, rtuť pohyblivému Merkurovi a olovo s cínem Saturnu a Jupiteru. Až osvobození z této slepé uličky, která nepřinesla nikdy nic užitečného, otevřelo cestu do moderní chemie. Můžeme to datovat rokem 1666, kdy francouzská Akademie taxativně vyloučila ze svého programu témata astrologie a hledání kamene mudrců jako oblasti, v nichž se všechny pozoruhodné výsledky už tehdy ukázaly být podvodnými.
Velice nespravedlivé je to, když dnes alchymistům ponecháváme výlučně jejich slepé uličky a omyly. Udělali vedle toho také mnoho užitečného pro moderní technologii a vědu. Alchymisté se nesoustředili výhradně na zlato a stříbro a na základě svých obecnějších zkušeností již zásadně zdokonalili metalurgii železa a řady neželezných kovů a slitin, výrobu skla a keramiky i farmacii, utřídili známé chemické látky a vytvářeli a někdy pak zase vyvraceli a postupně vylepšovali první teorie chemických reakcí. Dnes vysmívaná flogistonová teorie například postihovala chemické procesy docela dobře potud, dokud nebylo k dispozici ani přesné vážení ani měření množství plynu a představa o tom, čemu říkáme dnes energie, byla jen matná. Po rozpoznání a obecném přijetí zákona o zachování hmoty před koncem 18.století byl již jen krůček k moderní chemii, založené na představě molekul, sestavených z atomů prvků. Až po roce 1800 se začíná vžívat písmenové označování prvků, tak jak je běžné dodnes. Ale v tu dobu už běžely řadu let tovární výroby důležitých činidel jako je soda nebo kyselina sírová. Postupně docházelo k řadě klíčových objevů (stechiometrická slučovací pravidla, systém prvků, elektron, model atomu, kvantová mechanika) a podařilo se zařadit všechny dosavadní poznatky oboru. Mohutný rozvoj chemických a materiálových věd doprovázel celou průmyslovou revoluci a stále nezačíná stagnovat. Množství chemických informací trvale exponenciálně narůstá (zdvojnásobení každých asi 10 let).
Lidé však mají rádi tajemno a čtou proto třeba rádi pohádky Dana Browna. Mnozí pak skutečně věří, že by mohlo luštění kryptogramů ze starých alchymických spisků anebo z archeologických artefaktů kromě důležitého svědectví o dobách minulých přinést také ještě něco nového chemické vědě a technologii. Troufám si veřejně prohlašovat, že takoví jedinci jsou pošetilí pošuci.