V Savojsku před 200 lety pořádali procesí do horských údolí a modlili se k Pánubohu, aby už zastavil postup ledovců dolů. Měli naději, že se obracejí právě tím jediným směrem, odkud mohli očekávat pomoc. A ona, kupodivu, časem přišla. My přírodovědci tomu teď říkáme konec Malé doby ledové a počínáme skuhrat, zda to snad tehdy nebylo lepší. Aspoň pro lední medvědy a pro lyžaře.

Účastníci probíhajících procesí proti využívání špinavé fosilní energie si mohou být zcela jisti, že jim Pánbůh nepomůže. Zato představitelé vlády a politických uskupení jim mohou zcela lehce cokoliv slíbit, vědouce se své efemérní pozice. Avšak o řešení se musí tvrdě zasloužit jen a jen ta protestující generace. Řešení není snadné, není malé a není levné.

Jako praktik vidím pár možných cest. Například jít demonstrovat k obecním zastupitelstvům, aby povolila za humny postavit další tři jaderné elektrárny rozměru Temelína a příslušná úložiště odpadu? Nebo žádat o poskytnutí 200 tisíc hektarů pro solární elektrárny, které se již na střechy prostě nevejdou? Nebo to nahradit 30 tisíci turbínami větrných turbín? Do toho nemají co mluvit naši prapředkové, kteří vsadili na nejjednodušší zdroj energie, ale jen ti protestující! Ať si udělají vládu časem jakoukoliv, budou to oni, kteří prostředky pro lepší svět budou nakonec muset vymyslet svými mozky, vytvořit vlastníma rukama, a ošetřovat vlastními silami. A to nejhorší – budou si na to muset i vydělat.

Za takových okolností jim fandím.