Na sociálních sítích může dospělý člověk ublížit i obtížněji prokazatelnou formou, než je sexuální násilí, kterým jsme se konečně začali v naší zemi zabývat. Například emocionálním týráním dítěte. Nejsmutnější však je, když dítěti ubližuje biologický rodič. Můžeme si popsat velmi častou formu psychického týrání dítěte. Jeden z rodičů dítě opustí a na sociálních sítích kašíruje nový partnerský život.


Skutečnost může být jiná, což nezralé dítě netuší. Prohlubuje se tak jeho pocit opuštěnosti, zrady a vůči nové cizí rodině rozvíjí nenávistný postoj. U dětí, které jsou emocionálně týrány, se objevuje nevyčíslitelné množství potíží. Častokrát se s nimi potýkají i v dospělosti. Dítě věří, že rodič, který odešel, s jiným dítětem a jiným partnerem je šťastnější, protože to cizí dítě je lepší. Nezralá osobnost pak snadno podlehne představě o své zbytečnosti a nedostatečnosti.


Jako extrémní příklad selhaní rodičů lze uvést také zveřejnění intimních informací o životě dítěte na sociálních sítích. V zahraničí jsou známy případy, kdy soud zakáže rodičům zveřejňovat intimní informace včetně podoby dítěte. Kdy si začneme v České republice všímat velmi nezodpovědného chování rodičů na sociálních sítích? A uvědomí si někdy rodiče, že emocionální týrání vnímá dítě bolestněji než týrání fyzické? Přitom s fyzickým týráním si OSPOD poradit umí, ovšem dokáže to i v případě emocionálního týrání?


Je nereálné zabránit dítěti v sledování sociálních sítí a není možné přesněji odhadnout, kolik dětí je ročně vystaveno veřejné masáži bezcitného dospělého jedince. Kyberšikana je velmi často diskutovaný pojem, ale zaměřuje se spíš k vrstevnické skupině. Rodiče v naší zemi jsou vnímáni jako někdo, kdo si s dítětem může dělat, co chce. A pokud je rodič bezcitný, jeho chování k dítěti podle toho vypadá. Sociální sítě narcistický rodič využívá jako nástroj k týrání dítěte.


Je plně v kompetenci rodiče ochránit dítě. Ale to se děje jen tehdy, pokud rodič je schopen soucitu, je schopen dítě milovat a ochraňovat, a to i po tom, kdy došlo k rozpadu rodiny. Rozvodem nekončí život dítěte. Dítě žije dál. A měli bychom si přiznat, že rodič, který dítě opustil a v jeho osobnosti lidskost chybí, dokáže přes sociální sítě dítěti velmi krutě ubližovat.

Rodič, který je osobnostně zralý, nebude intimní informace o svém dítěti vyvěšovat veřejně a bude kontrolovat sledující na svém profilu. Také nebude mít čas na vytváření krátkých videí a kašírovaných fotografií, protože se bude věnovat svým dětem. Kdyby rodiče věnovali stejné množství času, které tráví komunikací s mobilem, komunikaci s dětmi, snížily by se počty dětí čekajících před ordinacemi psychologů a psychiatrů.


Míra emocionálního utrpení dítěte, které je týrané sociálními sítěmi, se velmi přibližuje míře emocionálního utrpení dětské oběti jiného typu týrání, například fyzického týrání, sexuálního zneužívání či zanedbávání. Jaký je rozdíl mezi sexuálním predátorem a biologickým rodičem, který lhostejně přihlíží k utrpení dítěte? Jen ten, že sexuální predátor skončí před soudem. Databázi sexuálních násilníků máme, ovšem databáze bezcitných rodičů nejspíš nikdy nevznikne.