Gravidita je období, kdy se žena ocitá v zátěži, a to nejen fyzické, ale především emocionální. Určitou destabilitu v oblasti psychiky pociťují všechny gravidní ženy. Jsou však situace, které ohrožují kteréhokoliv dospělého člověka bez ohledu na věk a pohlaví, natož gravidní ženu. Například rozpad vztahu je pro gravidní ženu a především pro nenarozené dítě velmi nebezpečný.



Co se děje s dítětem, které je zasaženo extrémní hormonální činností matčina těla? Při dlouhodobé zátěži matky je plod ohrožen dysregulací (osa hypokampus – hypofýza – nadledvinky) stresových hormonů, které mají dopad na velmi citlivý mozek dítěte. Intenzivní emoce, které těhotná žena prožívá, poškozují nejen její zdraví, ale mohou způsobit u nenarozeného dítěte základ pro další psychosomatické onemocnění. Mohou být poškozeny tkáně ve vnitřních orgánech a kardiovaskulárním systému. K emoční regulaci se připojují další dysfunkce, například závislosti, poruchy příjmu potravy, fobie, úzkostné poruchy, panika, deprese, rozvoj sebevražedného chování a můžeme jmenovat další a další nebezpečí, kterému je plod do budoucna vystaven. Vysoká hladina kortizolu může poškodit buňky v hipokampu, a to způsobí poškození paměti. Tyto děti někdy bývají mylně diagnostikovány ADHD a nedosahují na správnou léčbu. Také dlouhodobá aktivace plodu vyvolává u něho později pocit neustálého nebezpečí. Tyto děti mohou mít potíže s agresivitou, mívají menší schopnost v navazování vztahů s druhými dětmi a jsou náchylnější k pozdějším traumatům. Děti zatížené stresem ještě před narozením mají sníženou schopnost vypořádat se s životními překážkami. V extrémním případě může dítě ustrnout v sociálním vývoji.

Pro uklidnění opuštěných gravidních žen musíme přiznat, že pokud k rozpadu vztahu dochází v prvním trimestru a žena má možnost uspořádat si život podle svých možností a pravidel, její touha po dítěti může vést k volbě motivační strategie orientované na ochranu dítěte. Žena, která po dítěti touží, si poradí i bez partnerovy podpory emocionální a častokrát i materiální. Její těhotenství může proběhnout klidně i bez partnera.

Podobná situace je u ženy, kterou opustil muž po porodu dítěte. Rodičky jsou ve většině případů orientovány na prospěch novorozence a usilují o co nejlepší péči a co nejlepší podmínky k životu svého miminka. Muži také častokrát mívají pocit, že žena se plně soustředí na dítě a méně zralí jedinci neunesou tuto ztrátu pozornosti ženy.

Co však v situaci, kdy žena je ve vysokém stupni gravidity a přesto ji muž opustí? Rodička nemá dostatek času připravit se na porod a na zajištění bezpečí svého dítěte. Je to období, kdy ženu obtěžuje nepříjemný fyzický dyskomfort a kdy prožívá s blížícím se porodem napětí. Plod, při extrémní psychické zátěži v době, kdy žena má být v naprostém klidu opečovávaná a milovaná, se stává obětí činnosti matčiných žláz s vnitřní sekrecí.

Otec, který se rozhodne opustit partnerku ve vysokém stupni těhotenství, ubližuje svému dítěti a ohrožuje ho ve vývoji. Není mnoho mužů, kteří ženu opustí těsně před porodem. Jaká je jejich motivace? Proč ženu neopustili před otěhotněním? Proč nedokázali počkat pár týdnů do porodu dítěte? To vše jsou otázky, na které se nedá najít odpověď. Pokud takový darebák v roli otce tvrdí, že nebyl šťastný v partnerském vztahu, prokazuje svoji sociální nezralost. Nejspíš i jeho matka byla otcem opuštěna ve vysokém stupni těhotenství a u něho došlo k ustrnutí v sociálním vývoji. Tento muž se nikdy neměl stát otcem, protože není schopen přijmout roli dospělého člověka. Není schopen soucitu a chová se egocentricky. Ochrana vlastních zájmů je pro něho prioritní.

Zralá osobnost nedokáže ublížit vlastnímu dítěti takovým brutálním způsobem a ještě k tomu před narozením. Zralý muž by nejspíš neoplodnil ženu, se kterou nechce žít. Pokud by k oplodnění došlo, dokázal by přežít v rodině několik dní do porodu dítěte, které nejspíš ani nechtěl. Sociálně zralý jedinec dokáže přijmout zodpovědnost za své dítě, rozhoduje se ve prospěch rodiny, a to hlavně těch slabších členů, tedy dětí.

Jak nezodpovědný, nezralý a bezcitný muž vysvětlí svému dítěti v období dospívání, kdy dítě je schopno logicky myslet a je velmi kritické a radikální, kde se v něm vzala taková krutost a proč se zachoval jako zbabělec, je nepředpověditelné. Jestli dítě otcovy argumenty přijme, bude to zázrak.

Otázku by si měla položit i veřejnost. Kdo zaplatí náklady na péči o dítě, které má řadu psychických potíží? Mizerný otec to nejspíš nebude, protože není v odborných silách označit přesně viníka potíží dítěte. Takže zbývá matka či stát. Máme štěstí, že tato neměřitelná zrůdnost je mezi muži poměrně málo zastoupená. A lze jim jen doporučit, aby se raději nerozmnožovali.