Téměř každé druhé manželství prochází rozvodem. Statisticky je významnější skupina žen, které o rozvod žádají. Důvodů je mnoho, například závislost muže, od alkoholismu, gamblerství k workholismu, opakované nevěry a mnoho dalších. Ovšem o rozvod usilují i ženy, které se provdaly za slušné a věrné muže.

Pro objasnění této situace si popíšeme stručně historii jednoho skutečného manželského páru: Před několika lety se potkali muž a žena. Oba byli vzdělaní, krásní, pracovití, slušní lidé. Vzali se a přivedli na svět dítě. Dokud žena byla na mateřské dovolené, rodina byla funkční. Žena se starala o dítě a byla dobře materiálně zajištěna. Muž miloval svou ženu a zbožňoval své prvorozené dítě. Vše vypadalo jako idylka. Jenže ouvej. Muž kromě práce se šest dní v týdnu věnoval svému časově náročnému koníčku. Pro ženu to znamenalo, že celý den byla s dítětem sama. Otec dítěte odcházel ráno a vracel se domů pozdě večer. Vyčerpaný a s mobilem na uchu. Kromě toho muž často z pracovních důvodů odjížděl do zahraničí. Ženě se tedy stalo, že i když onemocněla, zůstala s dítětem bez pomoci druhé osoby. Několikrát za den musela dítě nakrmit, přebalit a ukonejšit. Péči o dítě zvládala i v horečkách a se střevní chřipkou. Nebylo to sice často, kdy žena nutně potřebovala pomoc, ale samota u ní vedla k frustraci a strachu z dalšího onemocnění. Podobnou situaci řešila, když onemocnělo dítě a ona zůstala na veškerou péči a stres sama. Nespokojenost ženy se navýšila v době, kdy nastoupila do zaměstnání. Její život se stal nudným kruhem. Ráno vstala, odvedla dítě to školky a po práci opět dítě vyzvedla a šla domů. Doma byla sama. Snídala s dítětem, večeřela s dítětem, nikam nemohla, protože se musela postarat o dítě, neměla s kým promluvit a večery trávila sama u televize. Samota ji den ze dne víc a víc tížila. Opakovaně se pokoušela přesvědčit muže, aby omezil své koníčky a večer trávil s rodinou. Muž pokaždé slíbil, že to tak udělá a jejich život se změní k lepšímu. Po několika letech žena přestala věřit, že muž své sliby splní a manželství odepsala. Muž si nepovšimnul, že žena nevyvolávala konflikty a přestala usilovat o to, aby trávil víc času s ní a s jejich dítětem. Žena si totiž zvolila vlastní cestu k přežití. Ve chvíli, kdy byl muž doma, a to bylo jeden den v týdnu, opouštěla svou rodinu a začala se věnovat vlastním zálibám. Není překvapení, že v těchto chvílích potkala jiného muže, ochotného sdílet s ní volné večery. Došlo k rozvodu. A pokud ženu potkáte na ulici, s úlevou vám řekne, že konečně není večer sama, že v nemoci se o ni někdo postará, a že donutila exmanžela, aby víc času než před rozvodem věnoval svému dítěti. Zvláštní je, že teprve rozpad manželství vedl k tomu, že otec omezil své zájmy a záliby, aby s dítětem, které žena odvedla k jinému muži, mohl trávit volný čas.

Argument, že muž se o děti stará víc po rozpadu rodiny, než jak to bylo v době fungování rodiny, slýcháme u rozvedených žen velmi často. A v těchto případech se hodí přirovnání amerického psychologa Zimbarda, který vidí rodičovský pár jako dvojici, která pádluje střídavě rodina – práce, aby děti, které převážejí oba rodiče na loďce, bezpečně dopravila na druhý břeh k dospělosti. Jako by současný muž a otec dětí zapomněl, že žena, která pádluje vlevo a vpravo ve stylu rodina – práce, nutně potřebuje, aby také on pádloval stejným tempem. Pokud pádluje pouze jednou stranou, a to práce – práce, loďka se nikam nedostane. Bude se točit v kruhu a dříve nebo později se posádka zřítí do studené vody. Tak, jak se to stalo u výše popsané rodiny.