Každý z nás si může ověřit informaci, že stoupá počet párů žádajících o rozvod po třicetiletém, čtyřicetiletém i padesátiletém společném soužití. Laik se může podivit, zda má smysl rozvádět se po padesáti letech. Ve většině těchto manželství vyrostly děti, které v době rozvodu rodičů mají vlastní rodiny. Jak rozpad orientační rodiny vnímají?

Paní Marie je třicátnice, vychovává s manželem dítě v předškolním věku a vyrůstala v úplné harmonické rodině. Vše se změnilo v okamžiku, kdy Mariin otec potkal mladší ženu a zamiloval se. Rodiče paní Marie se dohodli na klidném rozchodu, aby si muž mohl zbytek svého života užívat v lepším partnerství. Láska však přežila pouze jeden rok a otec Marie zůstal sám. Pustil se do pokusu vytvořit nový vztah, ale i ten mu ztroskotal. Opusťme starého osamělého nešťastníka a podívejme se, co se změnilo v životě jeho dcery. Marie prožila dětství v rodině, kde matka pečovala o svého muže, přizpůsobovala se mu a udržovala v chodu celou domácnost i vztahy mezi jednotlivými členy. I Marie převzala matčinu roli pečovatelky a ochránkyně. Ve chvíli, kdy viděla, že matka svůj život obětovala otci a rodině, aby byla ve stáří odkopnutá, přestala roli pečovatelky hrát. Manžel Marie zíral a nechápal. Marie jejich manželství odepsala. Z milující něžné manželky se stala přísná kritička jeho chování, lenosti, názorů a životního stylu. Z klidného manželství se v průběhu několika týdnů stal boxerský ring. Jejich dítě je dodnes svědkem každodenní bitvy o moc, v níž nikdy nikdo nemůže zvítězit a zůstává jen poražený. V tomto případě je to malé dítě. Marie a její manžel si rozdělili byt i péči o dítě. Netráví spolu volný čas a není mezi nimi smysluplná komunikace a ani fyzický kontakt. Je otázka času, kdy dojde k rozpadu mladé rodiny. Marie, na straně jedné lituje svého otce a snaží se mu pomoci, na straně druhé pozoruje svoji matku, která po několika měsících, kdy se vyrovnávala se zradou nevěrného manžela, získala svobodu, více volného času pro sebe a své zájmy, má méně práce s domácností a naprostou volnost v rozhodování o financích i o svém životě. Může se věnovat vnoučatům, aniž by musela žádat manžela o svolení. Svoji energii získala pro vlastní potřebu a potřebu potomků. Je součástí rodiny svých dětí a vede spokojenější život. Muž, o kterého by se musela starat, jí nechybí. Marie si nemohla nevšimnout, jak otec zestárnul, a matka omládla. Vrátí se Marie zpět do své původní role milující manželky a zodpovědné matky tak, jak to v dětství vnímala?
Neexistuje věková kategorie dítěte, o které bychom mohly tvrdit, že způsobuje menší emocionální zátěž při rozpadu rodiny. I dospělé děti nesou velmi špatně zánik manželství rodičů, a to i tehdy, když nevyrůstali ve funkční rodině a rozchod rodičů by jim měl přinést konečně úlevu. Případ paní Marie je o to složitější, že miluje oba své rodiče a trpí při pohledu na otce a závidí matce spokojený život. Ve vztahu k otci převzala roli pečovatelky, a ve vztahu k matce zůstala dítětem, které potřebuje pomoc, například s domácností, s péčí o dítě a s vlastními psychickými a zdravotními potížemi, které ji rozvod rodičů přinesl.
Dospělé děti i jejich děti potřebují ke svému zdravému životu příklad pevného vztahu mezi prarodiči. Motivuje je k udržování vlastních smysluplných a fungujících vztahů s ostatními lidmi a především k partnerství. Rozpad rodiny zasáhne každé dítě bez ohledu na věk a na pohlaví. Málokdy přinese rozpad manželství úlevu dětem. Bývá to pouze v případech násilí mezi partnery, kdy se rodina stává nebezpečným místem. Vypuzením agresora získávají ostatní členové rodiny bezpečné prostředí, ve kterém mohou v klidu usnout. V těch ostatních případech vždy způsobuje rozchod rodičů jen utrpení.