Čas od času se objeví na české veřejné scéně plivanec namířený na hrob prvního českého a (zatím?) nejlepšího prezidenta.(Které jméno českého prezidenta v zahraničí znají?) Zkusme si hypoteticky představit, proč se to tolik let po jeho smrti zase děje. Proč tolik vadí jeho osoba?


Byl jednou jeden politolog. Záviděl krásu, úspěch, možná i talent, vdově po prezidentovi. Vadila mu natolik, že ji označil za herečku lehčích rolí, jako by nebyl ochoten ocenit její mimořádné a všestranné umělecké schopnosti. Jeho zášť vůči reprezentativní ženě byla natolik silná, že veřejně vyslovil svůj názor, že prezident se zpronevěřil svým morálním maximám tím, že si ji vybral za manželku. Nejspíš opomněl, že mravní vývoj člověka se utváří od dětství a v dospělosti je ukončen (více v Teorii Mravního vývoje od Lawrence Kohlberga).
Myslet si, že výběrem partnera potvrzujeme stupeň svého mravního vývoje, by bylo úsměvné, kdyby to netvrdil vzdělaný politolog, který jistě chápe biologické vlivy při výběru partnera či partnerky. Pokud uznáme, že prezident dosáhl na nejvyšší stupeň mravního vývoje a byl schopen chápat etické principy, neznamená to, že mu upřeme právo zvolit si partnera do manželství.
Prezident se svobodně rozhodl a zcela jistě ho druhá manželka upoutala především svou atraktivitou a schopností reprezentovat zemi. A to také ona učinila. Spekulovat o tom, že prezident nedodržel roční lhůtu v roli osamělého vdovce, je sadistické, a signalizuje, že politolog nepochopil vůbec prezidentovu osobnost.
Samota nikomu z nás neprospívá a únik do nového vztahu není důkazem morálního selhání a ani neúcty k první manželce. Vždyť sama první prezidentova žena, která svého manžela velmi dobře chápala, věděla, že prezident v samotě bude extrémně strádat. Lidé, kteří mají soucit a úctu k duševnímu zdraví, to jistě pochopí. Politolog však nechápe.
Podle něho se prezident zdiskreditoval svým sňatkem v očích části veřejnosti. Jaké části veřejnosti? Budou tam jistě ženy, které doufaly, že samy zaujmou místo vedle uctívaného a čerstvě ovdovělého prezidenta. Dále ti, kteří lační po bohatství a majetku. Chudá matka samoživitelka s bytem v paneláku totiž působila jako zlatokopka, která bezpracně k majetku přišla. A to se v naší zemi neodpouští.
Nevadí nám otec, který vyžene své malé děti z domu, klidně mu tleskáme. Nevadí nám žena, která si pořídí dítě s ženatým mužem a zničí rodinu. Nevadí nám muži, kteří opustí ženu ve vysokém stupni těhotenství. Tito lidé jsou tvářemi médií a někteří z nás s obdivem na ně zbožně hledí. Nejspíš proto, že tak ospravedlňují vlastní morální selhání.
Prezident nic nemorálního a nezákonného neučinil. Jaké morální hodnoty, tedy v naší zemi platí? Soucit a pochopení? Asi ne. Tolik zloby a zášti, která přistála na hlavě první dámy, se nevejde do nejhlubšího oceánu. A tato masáž pokračuje i dnes a konec nebude ani někde v nekonečnu.
Takže jaké části veřejnosti vadil prezidentův sňatek? Té lepší? Nikoliv. Té horší, závistivější. Té, která sama selhává. Neviděli prezidenta, který kráčí před námi a vysoce nás morálně převyšuje a vede výš a výš. Viděli malého muže, který se vzdaluje, je pro ně nedostižitelný a místo toho, aby rychle přidali do kroku a vyrazili za ním, raději zůstali dole a plivali na něho. Jenže tím, že prezident stál výš, ty plivance jim padaly zpět do tváře.

Jaké ponaučení si vzít z názorů vzdělaného politologa? V naší zemi si můžeme říkat to, co chceme. Jen v mimořádných případech můžeme být trestáni zákonem. To jsme před prvním prezidentem neměli. Kupodivu, právě prezident, který tak často dráždí a nejspíš vyvolává pocit ponížení u těch, kteří si uvědomují vlastní nedosažitelnost vyšších pater mravního vývoje, nese zodpovědnost za to, že můžeme svobodně své názory vyjadřovat. A mohou být jakkoliv nepravdivé a zlé.