Ke Dni Holokaustu a lidských práv (27. ledna 2010) jsem měl tu čest proslovit v Senátu projev. Zdálo se mi, že měl mezi přítomný docela slušný ohlas (v Senátu byli premiér Fischer, předseda Senátu Sobotka, ministr Kocáb, senátoři Schwarzeberg či Töpfer a hlavně mnoho těch, kteří přežili koncenráky z řad Židů). Svůj projev chápu jako příležitost danou zástupcům Romů, kterých se toto téma týká.
Pavel Kohout v sobotní MFD uvádí několik zajímavých důvodů, proč situace Romů v Čechách a na Moravě je mnohem složitější, než situace Čechů v sedmnáctém a osmnáctém století. Ti z Čechů, kteří se vzdali rodného jazyka, zůstali ve městech, splynuli s německým prostředím, a ti druzí byli zahnáni na venkov, do zubožených vsí, ne nepodobných dnešním cikánským osadám, a tam si udržovali svůj jazyk a vzpomínku na slavné předky. Pak se z této situace obrodili všestrannou energií, pílí a umem.
Těsně před vánočními svátky schválila vláda jednomyslně plán pomoci Romům, který je nazván Koncepcí romské integrace na roky 2010 až 2013. Plán předložil ministr pro lidská práva Michael Kocáb.