O druhém dubnovém víkendu v hotelu Internacionál v Brně probíhal, bez zájmu Brňáků, o to však s větší účastí politiků Evropské unie, symposium v rámci Dialogu uprostřed Evropy, tentokrát s tématem Lidé na okraji. Co to už musí být za problém, když je hoden zájmu špiček evropské politiky?

Nejméně 250 účastníků ponejvíce z Německa, Rakouska, Polska, Maďarska, Slovenska a Česka se velmi aktivně a ukázněně, v plném počtu, účastnilo na programu.

Stanovený program si všímal sice menšin a jejich kulturních projevů a přístup vlád k nim byl vnímán jako prubířský kamen fungující demokracie. Ale debata nakonec vždy skončila poukazem na prohlubující se chudobu už dost nepřiměřeně velké části obyvatel většiny států EU a bezhraničních rozdílů mezi nimi a úzkou skupinou bohaté menšiny.

„Co dnes ohrožuje menšiny a proč se většina cítí právě menšinami ohrožena?“ „Integrace – první krok ke skutečnému soužití kultur“. To byla hlavní témata tohoto symposia.

Avšak nakonec nejvíce času bylo věnováno romské menšině, jednak v projevech řečníků a panelistů a jednak diskusí v plénu.

Zmocněnec spolkové vlády pro otázky vysídlenců a národních menšin Harmut Koschyk prohlásil, že pokud se nepodaří zajistit plná a rovná práva Sintů a Romů, pak to je možno považovat za vážné selhání naplňování programů EU v integraci menšin. Při čemž zdůraznil, že patriarchální přístup při naplňování těchto programů je na škodu. Tím chtěl říci, že participace Romů je nezbytná.

Jak je tato teze pravdivá a žádoucí, aby byla naplňována, ukazovala i účast Romů na tomto symposiu. Mezi početnými účastníky jsem byl po celou dobu skoro jediným romským účastníkem. V jednom panelu se pak objevila mladá romská intelektuálka Ivanka Mariposa Čonková a David Beňák, sociální demokrat a jeden z mála Romů zastávajících špičkovou funkci v jedné z pražských radnic. Toť vše! Právě na takovémto symposiu bych přivítal početnější romskou delegaci těch, kteří zažívají každodenní chudobu a boj o existenci a také lidí z okraje, na příklad olašské Romy, kteří určitě z okraje společnosti jsou, ale chudobní být nemusí a většinou ani nejsou.

Ztotožňování těch, kteří žijí na okraji, a nemusí při tom sdílet chudobu, na konferenci nezaznělo příliš hlasitě. Je spousta národnostních menšin, které žijí na okraji. Jednu z nich bych si dovolil vyjmenovat. Na příklad sudetští Němci, kterých bylo na konferenci mnoho, ale diskuse na toto téma se nevedla. Škoda! Když uvážíme jaké tabu je v ČR díky běžným občanům a mnoha politikům a jimi vedené populistické rétorice, která se málem stala státní politikou. Jmenovat ani netřeba.

Protože jsem často kritizován, ne-li přímo napadán, že činím vládu odpovědnou za tristní stav v neúspěchu integračních politik vůči Romům, s uspokojením jsem zaznamenal, že i většina řečníků mi dala za pravdu a roli státu při ochraně menšin považuje za zásadní. Stát má „monopol moci“ a s tím se nedá nic dělat, stát musí „vyvažovat“! S poznámkou, že adekvátní přístup toho, v čí prospěch je tak učiněno, je očekáván a měl by být samozřejmostí.
Mám-li však zhodnotit průběh diskusí, mám stále neodbytnější pocit, jako bychom stále začínali na zelené louce. Názory diskutérů se pohybují na úrovni značné nevědomosti a pochybných názorů na mentalitu a charakteristiku nejproskribovanější menšiny, stejně tak na cesty, které by nedostatek v politice vůči menšinám měly eliminovat. To by po 23 létech budování demokracií v postkomunistických zemích již nemělo být.

V západnějších lokalitách EU zase hraje problém „migračního pozadí“ – nový výraz, který jsem se dověděl z úst bývalé zemské ministryně Německa v Dolním Sasku Aygúl Ózkan.. V Německu platí: když se někam přistěhujete, musíte se sousedům představit. To je problém přistěhovalců, že to nedělají. Problémy Německa na naší hlavu, řekl bych a tím uzavřel,co by bylo příjemné, kdyby se v Česku stalo skutečností a pravidlem pro přestěhované Romy mezi většinové příslušníky. Kdyby tu šanci beze všeho dalšího dostávali a mohli se jít představit svým sousedům. Jsem pro.