Václav Havel zveřejnil v pátek 23. dubna 2010 v Mladé frontě Dnes text, v němž zhruba popsal, jakou stranu by založil, kdyby byl o čtyřicet let mladší. Tímto krokem rozzlobil současné politiky natolik, že řada z nich odmítla na jeho text vůbec reagovat. Zbylí politici hovořili o plácnutí do vody, jako například Lubomír Zaorálek z ČSSD či o útoku na ústavu jako Cyril Svoboda z KDU-ČSL. Spokojený byl jen šéf zelených Ondřej Liška, neboť tuto stranu Václav Havel soustavně podporuje.
Sociální demokraté, jako strana s nejvyššími preferencemi, jdou letos do voleb s heslem: Lepší budoucnost pro obyčejné lidi. Z marketingového hlediska jde o dobrý slogan, který – jak sami straníci přiznávají – zkoušeli na reprezentativní skupině respondentů a zřetelně vyhrál nad dalšími devíti hesly. Otázka, kterou si pak musíme položit, ale nutně zní: Kdo je v České republice obyčejný člověk?
Po razantním slovníku předsedy sociálních demokratů Jiřího Paroubka, který svými tvrdými výroky pozurážel představitele nejen svého hlavního rivala ODS, ale i všech malých stran, které mají podle dosavadních volebních modelů největší šance se dostat do sněmovny, to znamená TOP 09, strany Věci veřejné i lidovců, tedy KDU-ČSL, se pro ČSSD velmi ztěžují možnosti povolebního koaličního vyjednávání.
Koncem minulého týdne Ústavní soud změnil svým rozhodnutím způsob určování výše důchodů. Podle jeho rozhodnutí současný systém výpočtu končí ke dni 30. září 2011. Zdůvodnění je jednoduché: Současný stav je příliš rovnostářský, nezohledňuje zásluhy, což by mělo být nepřípustné, protože tento způsob uvažování nepodporuje výkonnost. Ústavní soud ale jen potvrdil verdikt Krajského soudu v Ostravě, u něhož se řešil případ invalidního důchodce, který si stěžoval na způsob výpočtu důchodu.
Jiří Paroubek, jako šéf sociální demokracie, prohlásil v Právu dne 3. dubna 2010, v odpovědi na otázku: Jak předjímáte vzájemný televizní duel 22. dubna?, takto: „Myslím, že budu dobře připraven a že pokud jde o debaty, tak v této zemi není nikdo, kdo se mně vyrovná. A to říkám bez nějaké zbytečné neskromnosti…“
Už toto označení pro katastrofu u Smolenska, kde zahynula velká část politické a vojenské elity polského národa (celkem prý 37 vysoce postavených Poláků), včetně prezidenta Lecha Kaczyńského a jeho ženy, v sobě obsahuje podezření, s kterým se budou muset vypořádat hlavně Rusové.
Sedm týdnů před volbami vzrůstá nervozita politických lídrů všech stran. Důvodů k tomu je hodně a jeden z hlavních spočívá zřejmě i v tom, že je u nás něco málo přes dvacet procent nerozhodnutých voličů, či přesněji kolem osmi až deseti procent těch, kteří chtějí jít k volbám, ale nevědí, koho budou volit a deset procent těch, kteří nevědí, jestli vůbec půjdou volit.
Je mi to líto, ale stačí se podívat do sobotních novin a tomuto závěru se nelze vyhnout. Politici, kteří byli ochotní za milion prosazovat v parlamentu změnu loterijního zákona, nebudou stíháni. Kriminalisté, zabývající se korupcí, nezjistili v ochotě politiků se na takovém kroku podílet trestný čin. A k tomuto zjištění, které bez odůvodnění oznámila mluvčí státního zastupitelství, potřebovala policie 188 dní.
Chceme-li byť stručně vyhodnotit současný stav naší mediální krajiny a její rizika, nemůžeme se vyhnout nejprve stručnému pohledu do historie a poukázat na rozdíly vzniku novin ve staré Evropě a u nás.