George Friedman, Američan narozený v Maďarsku, předpověděl před pár lety, že první větší konflikt v naší civilizaci v tomto století vyprovokuje asi za deset let Putinovo Rusko, které neodolá touze znovu si potvrdit vlastní sílu (zvláště proto, že bude potřebovat svést hospodářský úpadek na vnějšího nepřítele, což je starý ruský model chování): pokusí se ovládnout Estonsko, Litvu a Lotyšsko a také Polsko, jenže všude tam narazí na NATO.
„My pionýrky střední dívčí školy v Ústí nad Orlicí, mladé budovatelky naší lidově demokratické republiky, projevujeme uspokojení a souhlas nad vynesenými rozsudky, které mají zaslouženě potrestat zrádce a rozvratníky naší vlasti… Věříme, že spojenými silami se nám podaří odstranit z naší vlasti všechny zpátečnické živly.“
V sousedních zemích se celý tento týden hodně psalo o důsledcích smrti vydavatele rakouského bulváru Kronen Zeitung Hanse Dichanda, který zemřel ve věku 89 let minulý čtvrtek, tedy 17. června 2010. S jeho smrtí v kontinentální Evropě končí poválečná éra tzv. novinových carů, mezi něž patřil Henri Nannen, vydavatel Sternu, Axel Caesar Springer, vydavatel Bildu, Robet Hersan, vydavatel Le Figaro a Rudolf Augstein, vydavatel newsmagazínu Der Spiegel, nepočítáme-li Ruperta Murdocha, který ale nikdy nepodnikal v kontinentální Evropě.
Dvakrát během doby, na níž si ještě docela dobře pamatujeme, jsme se díky převážně ODS a prezidentu Klausovi předvedli světu jako nespolehliví partneři. Dvakrát jsme totiž vypsali s velkou pompou soutěže s mezinárodními porotami a dvakrát jsme nerespektovali výběr renomovaných světových odborníků.
V žurnalistice se rozmáhá trend, který proměňuje novináře v herce.
Profesor Vladimír Nálevka, přední odborník na světové dějiny 20. století, zemřel v neděli 6. června 2010 ve věku devětašedesáti let, tedy ve stejný den, kdy nás opustil herec a dramatik Ladislav Smoljak. Protože popularita Smoljaka tuto událost trochu odsunula do pozadí, rád bych se osobnosti tohoto význačného historika rád vrátil.
Ladislava Smoljaka, který zemřel v neděli ráno 6. června 2010, znal ze starších generací skoro každý: buď jako posluchač, divák nebo ti, co měli blíže ke kultuře, dokonce osobně. Jeho kudrnatá hlava, později zářivě bílá a jeho tvrdá upřímnost, sebeironie a obrovský optimismus byl nepřehlédnutelný. Já jsem se s ním blíže seznámil v roce 1966, kdy jsem nastoupil jako redaktor do Mladého světa a on z něj odcházel o patro výš do nakladatelství Mladá fronta a kdy zrovna založili s kamarády Divadlo Járy Cimrmana, které v roce 2006 oslavilo čtyřicet let svého trvání.
Na vztahu politiků a médií před volbami je nejdůležitější to, co v médiích nebylo. A to platí nejen o Česku, ale tentokrát i o Slovensku. Velice málo jsme se věnovali - alespoň z toho, co jsem zachytil, tedy s výjimkou Luboše Palaty v Lidových novinách – v minulých dnech tomu, co se děje na Slovensku, kde jeden ze zakladatelů televize JOJ Ivan Jakobovič zakázal vysílat připravenou reportáž o podezřelém financování Ficovy strany Smer.