Nejprve si objasněme pojmy rituál a symbol. Slovo rituál vychází z latinského ritualis, což znamená obřadný. Slovy obřad, ceremonie, ceremoniál pak označujeme chování založené na tradičních, osvědčených, časem prověřených pravidlech.
Jak říkal jeden z prvních ústavních soudců po roce 1993 profesor Vladimír Čermák: "Absolutizace cíle přináší s sebou lhostejnost vůči použitým prostředkům." A aby toto nebezpečí bylo minimalizováno, dodával další z prvních ústavních soudců profesor Vojtěch Cepl, cituji: "To, co nám chybí, je tradice právního státu, vědomí principů konstitucionalismu, v němž jsou státní orgány vázány právem a nemůžou dělat, co není pod právem." A jindy dodával: "Proto lidé utekli do Ameriky, aby jim nevládli lidé, ale aby jim vládla pravidla, na kterých se lidé usnesli. K tomu má směřovat i vývoj u nás."
"Dali jste nám slib, že budete bojovat. Ze své strany však prohlašujeme, že jsme ochotni vám v tomto boji poskytnout neomezenou pomoc. A jsme na tuto pomoc už plně připraveni. Kdyby se náš plán zhatil, bylo by těžké svolávat nějaké nové setkání. To říkám zodpovědně. Proto vám přijdeme na pomoc."
První kolo zápasu mezi dvěma alfa-samci v našem politickém ringu máme za sebou, ale to neznamená, že pan Babiš je vítězem a může si dělat, co chce, jak naznačily již o víkendu spory o výši sociálních výdajů a platy policistů. Po devíti měsících máme od čtvrtka vládu s důvěrou parlamentu a tímto krokem byla zřejmě naplněna dohoda mezi prezidentem a premiérem. Nynější premiér a jeho ANO podpořilo v prezidentských volbách Miloše Zemana a ten za to dvakrát jmenoval do funkce Andreje Babiše. Otázka je, jak jejich souboj bude pokračovat. O tom můžeme jen spekulovat.
Po mimořádných volbách se dohodli pánové Miloš Zeman a Václav Klaus a uzavřeli na léta 1998 až 2002 Smlouvu o vytvoření stabilního politického prostředí v České republice mezi ČSSD a ODS. Tato smlouva, které se říká Opoziční, měla zajistit menšinové vládě stabilní existenci. Kvůli tomu byla nazývána "skrytou velkou koalicí", nebo "účelovým mocenským spojenectvím."
Výraz advokát pochází z francouzštiny, která ho převzala z latiny, kde advocatus bylo pojmenování pro člověka, který byl přivolán k soudu, aby zastupoval občana. Podstatným rysem advokáta je jeho nezávislost na státu či jiných subjektech. Tento rys Dr. Dagmar Burešová dokázala uhájit i v nejtěžších dobách normalizace po sovětské okupaci v roce 1968. Takových lidí bylo tehdy poskrovnu. Šla ve stopách obou rodičů, vystudovaných právníků, prošla skautským oddílem a nejspíš díky tomu měla neobyčejně vyvinutý smysl pro spravedlnost.
V sociologii se taková vláda, která byla jmenována minulý týden v České republice, nazývá korporátní vláda, protože její členové jsou nebo byli buď přímo spojeny s jedním právním subjektem, nebo s ním sympatizují.