V úterý, dne 29.června 2010 oznámil na svém internetovém blogu rozhovorový král televizní stanice CNN, kde jeho hodinový každodenní pořad Larry King Live běží ve 21 hodin od 3. června roku 1985, že končí. Letos oslavil šestasedmdesátiny, ale v médiích již pracuje padesát let, a to je důvod, proč se na něj podíváme trochu zblízka.

Poznáte ho bezpečně podle toho, že nikdy ve studiu nenosí sako a místo něho má vždy kšandy. Původně se jmenoval Lawrence Harvey Zeiger – jeho rodiče se přistěhovali z Rakouska - a už zpovídá lidi od svých třiadvaceti let. Vzdělání má jen základní, ale rozhlasem byl tak fascinován, že od pěti let, tedy od roku 1938, si na moderátora hrál v koupelně. Jeho otec velice záhy umřel a matka s dětmi žila většinou jen ze sociálních podpor.

Na svůj dětský sen ale nikdy nezapomněl a když v New Yorku v roce 1957 poznal jednoho zaměstnance CBS a svěřil se mu se svou touhou, dostal následující radu: Odstěhuj se do Miami, tam většina rozhlasových stanic nemá žádné odbory, začátečníci se rychle mění a staří zase dostávají brzy výpověď. Lawrence Zeiger okamžitě poslechl a bez váhání odjel na Floridu a hledal nějakou malou stanici, kde by mohl mít větší štěstí. Jeden z mnoha takových vysílačů našel, vstoupil dovnitř a měl skutečně štěstí. Práce sice pro něj nebyla, ale manager mu oznámil, že se mu jeho hlas zamlouvá. Toho mladý pan Zeiger využil a ze stanice se nehnul: stále se tam motal. Myl okna, uklízel, aby byl všem na očích. Za dva týdny dostal skutečnou šanci. Jeden ze spíkrů dal výpověď.

Nedávno o tom Larry King řekl: „Když jsem si sednul do studia a měl uvádět písničky, myslel jsem si, že po mých vystoupeních v koupelně jsem zcela cool. Jenže sotva dozněl první song a já měl promluvit, nedostal jsem z hrdla ani hlásku. Za sklem v režii můj šéf řval: Řekni něco! Jseš v komuniukačním kšeftu a nesmíš nikdy mlčet! Tehdy jsem udělal právě něco, co dělám dodneška: zcela jsem se otevřel a svému publiku se ke všemu přiznal. Řekl jsem: Hey, to je dneska moje první vysílání v životě, jsem trochu nervózní a můj manažer mně před chvílí dal i nové jméno. Od tohoto okamžiku se jmenuji Larry King.“

Když se pana Kinga německý zpravodajský časopis Der Spiegel zeptal, co se za těch padesát let, co pracuje v médiích, změnilo, zcela spontánně odpověděl: „Hlavně to, že tenkrát se ještě ve všech studiích stále kouřilo: při vysílání i za kulisami. Takoví moderátoři jako Johnny Carson, Mile Wallace, to byli silní kuřáci. A Ed Murrow si každý den dokonce zapálil jen jednu cigaretu a od ní si zapálil další a takhle to dělal až do večera. Taky zemřel na rakovinu plic. Všichni jsme tenkrát hulili, já taky. Pak ale přišla nová technika, a ta všechno změnila. …“

Z těch, které zpovídal, a bylo to řádově 42 000 lidí, si velice dobře vzpomíná na Marlona Branda, s kterým vedl rozhovor dvakrát v jeho domě. Uvítání začalo vždy šampaňským a od samého počátku byl prý pan Brando zcela přirozený, odložil make-up. Na konci natáčení ho políbil na ústa a pak odešli do restaurace na jídlo. Dřív než si ale stačili sednout, byl lokál vždy plný paparazzi. Pan Brando všechny bedlivě pozoroval a jejich jednání pro Lary Kinga komentoval. O číšníkovi mu třeba řekl, že podle toho, jak se chová, je nešťastný z toho, že tuto práci musí dělat. Nebo ukázal na nějaký pár, který přišel na večeři a Larry Kingovi o něm – aniž ho kdykoliv před tím viděl – vyprávěl, že musí být hodně nešťastný, protože muž místo na dámu se stále díval přes její ramena do místnosti, buď proto, že někoho očekával, kdo byl pro něj důležitější, nebo protože měl z někoho strach či byl na někoho jiného zvědavější než na svou partnerku. Podle pana Kinga šlo o pravého herce, o génia, který když hraje, musí umět reagovat na takovýto druh podnětů, aby byl přesvědčivý.

Se stavem dnešních médií je Larry King silně nespokojený a v této souvislosti cituje jednoho kolegu, který prý řekl: „Když ukáži na obrazovce po 21 hodině souložící pár, mám hned vysokou sledovanost.“

A proč vy, jako uznávaná světová hvězda, proti takovémuto trendu nic neuděláte, zeptali se Larry Kinga novináři a on odpověděl: „Většinou volí manažment nejjednodušší cestu, jak dosáhnout vysoké sledovanosti. Například Blízký Východ má špatnou sledovanost, ač s určitostí mohu říci, že Blízký Východ je pro nás pro všechny důležitější než smrt Anny Nicole Smith, o níž dnes budu vysílat. Mezi talkshow se rozpoutala absurdní konkurence: Oni mají jejího bratra a my budeme zpovídat jejího lékaře. Jiný její sestru atd. A přitom všechno, co budeme vysílat, je zcela nedůležité. Co se tam řekne, nebude mít vliv na ničí život. O takovém případu, kdy se někdo otráví tabletkami, by se dříve udělalo nanejvýš jedno vysílání už proto, že tato osoba nenechala za sebou žádný výjimečný výkon. Z její smrti se stává story jen díky tomu, že se o ní stále něco vysílá.

Kritici Larry Kingovi vyčítají, že do jeho pořadů chodí všichni rádi, protože nikdy nikomu nepoložil skutečně kritické otázky. Když mu tuto výtku připomněli novináři, odpověděl: „Nevěřím tomu, že s ostrou konfrontací člověk něčeho dosáhne, že se od svých hostů něco skutečně nového dozví. Já se chci od hostů něco dozvědět a ne se sám profilovat. To dělají převážně mladí lidé, mí mladí kolegové, jsou agresivní a dokonce na své hosty i řvou. To bylo typické už pro novinařinu padesátých let: když host přišel do studia, všichni byli jako med a když se zapnula kamaera, vyráběl se konflikt. Takhle já nepracuji: Larry King za stolem je stejný Larry King jako před kamerou večer na CNN.“

Odchod pana Kinga, ale i ostatních jako je šéfreportérka Amanpourová, která odchází k ABC, signalizuje změnu konceptu zpravodajství. S Larry Kingem v televizní žurnalistice definitivně odchází ve Spojených státech i závoj minulého století: nezávislá a politicky neutrální televize. Sledovanost pořadu Larry Kinga za poslední půl rok klesla na polovinu, denně se na něj dívá 674 000 diváků a celková sledovanost v primetime CNN se v průměru pohybuje na hodnotách ještě o sto tisíc nižších. Stanice ve sledovanosti klesla na třetí místo. Na první místo se dostala pravicová Fox News, na kterou se dívá 1,9 milionů Američanů a hned za ní je levicová stanice MSNBC.

Počítá-li ale CNN celkovou sledovanost za 24 hodin, je stále na prvním místě s počtem 90 milionů diváků za kvartál a počtem 1,7 milionů připojení na web CNN.com za měsíc. Podle amerických analytiků se ale i tato čísla brzy změní. Tento trend, jako skoro všechno, zřejmě brzy ovládne i Evropu a tudíž i Česko. V sousedním Německu je již taky nejpopulárnější silně pravicový kabaretista Harald Schmidt, jehož pořad vysílá první veřejnoprávní kanál.

Psáno pro ČRo 6