Pozor, šlechta se vrací
To slůvko pozor jsem do titulku nedal jako provokaci, protože ve staré Evropě šlechta do politiky a zejména do diplomacie tradičně patří a je dobře, že tomu tak je pozvolna i u nás, ale vsunul jsm ho tam proto, abychom se na tento posun postoje ve veřejném prostoru podívali trochu hlouběji: abychom tuto změnu viděli v širších souvislostech. Začněme proto nejprve v Polsku.
Bronislaw Komorowský, který zvítězil v prezidentských volbách, pochází ze staré polsko-litevské šlechtické rodiny. Jeden z jeho předků padl ve známé bitvě u Vorskly po boku knížete Vytautase v roce 1399. Sám je stejně jako jeho rival v prezidentských volbách Jaroslav Kaczynski taky katolík, má pět dětí, ale v jeho osudu se zračí celá tragická historie Polska, která mu však nikdy nezabránila v tom, aby byl i oddaný Evropan. Jaroslav Kaczynski je proti němu, ač se narodil ve Varšavě, kde vystudoval práva, spíše přdstavitelem plebejského venkovského katolického Polska. Nový prezident Komorowski se naopak narodil v městečku Oborniki Slonskie nedaleko Vratislavi a vystudoval historii: byl zavilý antikomunista, který kvůli svému přesvědčení byl i několikrát vězněn.
U nás je nejznámnějším šlechticem v politice Karel Schwarzenberg, jehož předek rovněž má historické zásluhy, například porazil Napoleona a své příbuzné zná také již od roku 1362, kdy se narodil Erkinger ze Schwarzenbergu. Jejich panství byla a částečně jsou dodnes v Německu, Rakousku a v Čechách. Už předci z jeho větve, která měla statky jen v Čechách, se naučili češtinu a žili převážně na Orlíku a v Praze. Po roce 1948 rodina opustila Československo a usadila se v Rakousku. Po smrti strýce Karel Schwarzenberg převzal celý rodový majetek, tedy i ten po primogernituře a zdárně ho spravoval a kromě toho všemožně pomáhal českým disidentům, za kterými jezdil.
Ve Vídni pracoval jako prezident Mezinárodní helsinské federace. Správě majetku se věnoval až do doby, než se aktivně začal zajímat o českou politiku. Ještě před založením strany TOP 09 správu předal svému synovi a dnes se věnuje plně politice. Po posledních volbách je poprávu považován za skutečného vítěze voleb a jak někteří novináři spekulují, kdyby byla přímá volba prezidenta, s velkou pravděpodobností – kdyby sám chtěl – by asi vyhrál. Už třetím rokem patří mezi nejpopulársnější politiky v České republice.
Zvýšený respekt ke šlechtě ve středoevropské prostoru signalizuje nejspíš dvě skutečnosti: Za prvé úctu k tradici, kterou oba zmínění pánové zosobňují, kultivovaný tedy ekologický vztah ke krajině a důraz na slušné jednání, které těmto lidem často předpisují i staré rodinné kodexy. Rodina Schwarzenbergů má například ve svém erbu jako heslo napsáno Nic než právo, což je jistě zásada, která dodnes v České republice úplně neplatí. Za druhé je možné ale za touto úctou cítit i ne příliš velkou víru v sebe: úcta k mocným a privlegovaným vždy naznačuje i vnitřní slabost, protože deleguje zodpovědnost za řešení problémů na jiné. To je hlavní důvod, proč jsem do titulu dal slovo POZOR.
Pozor bychom si tedy měli dát hlavně na sebe. Podíváme-li se na stav restituovaných zámků můžeme povětšinou s potěšením konstatovat, že šlechta se o svůj majetek starat umí. Většina Čechů a Moravanů za ní ještě stále zaostává, a v tom je ten problém. Máme ale před očima dosti viditelné dobré příklady, a to je na tom pozitivní, a dokonce v obou zmíněných případech i příklady morální pevnosti, kterou osvědčili i v dobách totalitního útlaku
Bronislaw Komorowský, který zvítězil v prezidentských volbách, pochází ze staré polsko-litevské šlechtické rodiny. Jeden z jeho předků padl ve známé bitvě u Vorskly po boku knížete Vytautase v roce 1399. Sám je stejně jako jeho rival v prezidentských volbách Jaroslav Kaczynski taky katolík, má pět dětí, ale v jeho osudu se zračí celá tragická historie Polska, která mu však nikdy nezabránila v tom, aby byl i oddaný Evropan. Jaroslav Kaczynski je proti němu, ač se narodil ve Varšavě, kde vystudoval práva, spíše přdstavitelem plebejského venkovského katolického Polska. Nový prezident Komorowski se naopak narodil v městečku Oborniki Slonskie nedaleko Vratislavi a vystudoval historii: byl zavilý antikomunista, který kvůli svému přesvědčení byl i několikrát vězněn.
U nás je nejznámnějším šlechticem v politice Karel Schwarzenberg, jehož předek rovněž má historické zásluhy, například porazil Napoleona a své příbuzné zná také již od roku 1362, kdy se narodil Erkinger ze Schwarzenbergu. Jejich panství byla a částečně jsou dodnes v Německu, Rakousku a v Čechách. Už předci z jeho větve, která měla statky jen v Čechách, se naučili češtinu a žili převážně na Orlíku a v Praze. Po roce 1948 rodina opustila Československo a usadila se v Rakousku. Po smrti strýce Karel Schwarzenberg převzal celý rodový majetek, tedy i ten po primogernituře a zdárně ho spravoval a kromě toho všemožně pomáhal českým disidentům, za kterými jezdil.
Ve Vídni pracoval jako prezident Mezinárodní helsinské federace. Správě majetku se věnoval až do doby, než se aktivně začal zajímat o českou politiku. Ještě před založením strany TOP 09 správu předal svému synovi a dnes se věnuje plně politice. Po posledních volbách je poprávu považován za skutečného vítěze voleb a jak někteří novináři spekulují, kdyby byla přímá volba prezidenta, s velkou pravděpodobností – kdyby sám chtěl – by asi vyhrál. Už třetím rokem patří mezi nejpopulársnější politiky v České republice.
Zvýšený respekt ke šlechtě ve středoevropské prostoru signalizuje nejspíš dvě skutečnosti: Za prvé úctu k tradici, kterou oba zmínění pánové zosobňují, kultivovaný tedy ekologický vztah ke krajině a důraz na slušné jednání, které těmto lidem často předpisují i staré rodinné kodexy. Rodina Schwarzenbergů má například ve svém erbu jako heslo napsáno Nic než právo, což je jistě zásada, která dodnes v České republice úplně neplatí. Za druhé je možné ale za touto úctou cítit i ne příliš velkou víru v sebe: úcta k mocným a privlegovaným vždy naznačuje i vnitřní slabost, protože deleguje zodpovědnost za řešení problémů na jiné. To je hlavní důvod, proč jsem do titulu dal slovo POZOR.
Pozor bychom si tedy měli dát hlavně na sebe. Podíváme-li se na stav restituovaných zámků můžeme povětšinou s potěšením konstatovat, že šlechta se o svůj majetek starat umí. Většina Čechů a Moravanů za ní ještě stále zaostává, a v tom je ten problém. Máme ale před očima dosti viditelné dobré příklady, a to je na tom pozitivní, a dokonce v obou zmíněných případech i příklady morální pevnosti, kterou osvědčili i v dobách totalitního útlaku